Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Jenže s ní se svezla i krize ve stavebnictví a ta se dotkla nejen celé Evropy, ale i Česka. Lidé byty příliš nekupovali, developeři byli v mínusu. Nyní se prý situace výrazně zlepšila. Jaký je reálný stav?

Ano, je to tak. Stavebnictví bylo v hluboké krizi, a teď se teprve z toho všeho vyhrabává. My jsme přitom před krizí zažívali velký boom, dokonce v roce 1998 byl požadavek na to, aby stavebnictví posílili zahraniční pracovníci. Pro stavebnictví pak nejhorší doba začala v roce 2010 a táhla se až do roku 2013. V té době přišlo o práci až 60 tisíc lidí. Firmy se zbavovaly i tzv. živnostníků. Protože náš odborový svaz především sdružuje kmenové zaměstnance ve velkých a středních firmách, tak se nás ono velké propouštění ani moc nedotklo, protože se propouštělo tam, kde my jsme nepůsobili. Spolu s tím, že krize měla dopady i na zaměstnanost a na oblast mezd, dotkla se i samotných staveb a také dopravní infrastruktury. Prostě bytová výstavba „šla do kopru“ a navíc se stavěly nové byty, které jsou doteď neobsazené. V té době klesala i podpora od státu, ovšem to je přesně to, co nyní chce vláda vyřešit.

A těch šedesát tisíc lidí, kteří přišli o místa, už je zpátky?

Já se obávám, že ne, ovšem je po nich velká poptávka. Chybí nám hlavně různé dělnické profese jako jsou svářeči, zedníci, truhláři, betonáři, instalatéři či technici, tedy hlavně kvalifikované dělnické profese. S problémy se potýkají nejen jednotlivci, ale i malé a velké firmy. Tuzemští kvalifikovaní dělníci přitom již léta směřují na západ, a to hlavně do Velké Británie, Irska a Německa.

V jakém bodě podle vás nyní „uvízla“ evropská myšlenka s ohledem na vývoj v Řecku? Směřujeme podle vašeho soudu i po řecké krizi k ještě většímu sjednocení Evropy a máme o to vůbec usilovat?