Co si myslíte o takzvané kauze syrští sirotci? Europoslankyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová navrhuje, aby Česká republika přijala 50 syrských sirotků…
Celá tato mediálně propíraná kauza mi připadá jako bouře ve sklenici vody a sám jsem zvědav, jak a zda se bude ještě vyvíjet. Ale o jednom jsem přesvědčen: že ten, který tuto kauzu „zobchoduje“ nejlépe v nastávajících volbách, bude pan Babiš. Jestli ona paní Šojdrová není na výplatní pásce Agrofertu? Nebo je jenom tak hloupá?
Jak raději pomoci sirotkům ze Sýrie?Anketa
Je zvláštní, že za celou dobu takzvané „syrské krize“ nikomu z krasoduchů, kteří nyní používají ony siroty jako klacek na svou politickou opozici, až tak příliš nevadila jejich „výroba“, kterou lze přičíst na konto „prodemokratických“ sil. Pravda, nevím jaký konkrétní postoj k vraždění civilního obyvatelstva všemi odrůdami syrských rebelů zaujímala soudružka Šojdrová, ale mnozí její genossen z KDU drželi rebelství klandr. Že by se v nich nějakým zázrakem po téměř osmi letech hnulo svědomí?
Víte, celé to na mne působí, jako kdyby vám někdo hodně bolestně sedřel kůži z celých zad a pak by vám projevil účast a pomoc darováním náplasti o ploše jednoho centimetru čtverečního a ze všech, kteří by ho kritizovali a dělali si z něho legraci, by mediálně vyrobil morální spodinu…
Fotogalerie: - Steve Bannon u Zemana
Konečně toto jednání není až tak neobvyklé. Například v roce 2017 americké korporace prodaly Saudské Arábii vojenský materiál a služby v hodnotě téměř 18 miliard dolarů a v tomtéž roce USA poskytly Jemenu humanitární pomoc za 667,5 milionů dolarů, viz jedno poučné video.
Kdysi byl Sovětský Svaz náš vzor, nyní jsou to zřejmě Spojené státy. Smutné, není-liž pravda?
„Považuji za nechutné, když někdo do předvolebního boje bere děti,“ řekl Andrej Babiš v rozhovoru pro Radiožurnál. Srovnávání s Wintonovými dětmi je dle něj nechutné a děti by podle něj měly žít ve svém prostředí.
Srovnání s Wintonovými dětmi je nejen nechutné, ale i značně pitomé. Neboť je všeobecně známo, že tyto dvě kauzy nelze vůbec srovnávat. A zneužití jména někoho, kdo se již nemůže bránit a k této kauze se vyjádřit, je vůči siru Wintonovi velká podpásovka. Jenže, jak praví klasik: „V lásce a ve válce je vše povoleno“. A tohle je vlastně jenom další válka – politická – ale bez konvenčních zbraní a na mediálním poli. Takže pokud jsme u srovnávání, tak bych si osobně dovolil přirovnat jednání paní poslankyně k čemusi, co jsem kdysi dávno viděl v televizi. Jenže tady nejde o játra, ale o city.
Česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi pak ve vysílání poznamenala, že ze Sýrie adopce do zahraničí být nesmí. „Mám pocit, že jakoby se tady pohybujeme v kruhu něčeho, co vůbec nemá smysl, protože fakta jsou taková, že to není realizovatelné. Jediná cesta, jestli chceme pomáhat, je pomoc na místě, což i my děláme,“ sdělila Filipi a poznamenala, že naše vnímání situace v Sýrii je tak trochu mimo. Šojdrová se však ohradila, že neprosazovala adopci…
Ve vámi zmíněném vysílání se totiž paní Šojdrová totálně odkopala. Vlastně jen ukázala, že sice neví, co konkrétně chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane…
Něco tak naivního, jako plácnout, že přijmeme nějaké ty siroty, ze kterých se vyklubou nedoprovázené děti, které jsou vlastně již skoro dospělé a že se jedná o chlapce a že se o nich vlastně nic neví a že se vlastně teprve budou vyhledávat a prověřovat. Hlavně, že víme, že jich bude padesát, páč tento počet sirotků se nám vejde do jednoho autobusu… Pak si ale vzpomenete na jeden článek o poměrech v Evropském parlamentu, ve kterém novináři popisují, že provedli v některých kanclech tohoto stánku všech možných práv stěry a při rozboru se zjistily stopy po kokainu a jiných drogách a nemůže vás nenapadnout otázka: „Že by i paní Šojdrová?“ Nebo, pane redaktore, máte jiné vysvětlení?
Já osobně bych z mentální dílny „Bruselana“ totiž spíše očekával záchranu příslušníků všech možných i nemožných sexuálních menšin a příslušníků všech možných i nemožných uznaných pohlaví a nepohlaví s důrazem na to, že ona záchrana musí být hlavně genderově vyvážená. A k něčemu takovému je třeba sestavit komisi na výběr vhodných kandidátů a další komisi, která bude dohlížet na komisi výběrovou a nad ní nějakého supervizora obeznámeného s aktuálním vývojem v pohlavních vědách, aby nedošlo k nějaké nespravedlnosti a pak je ještě zapotřebí o tom roky schůzovat.
Dojet autobusem do Řecka a v nějakém utečeneckém táboře naložit 50 kluků, to mi připadá příliš jednoduché a hlavně odporující bruselskému „modu operandi“.
Psali jsme:
Nejednalo by se o únos cizích občanů?
Kdyby k tomu došlo, tak asi ano. Jenže ono k tomu nedojde. Ti sirotci stejně nejspíš nemají doklady, tak se ani nemůže s jistotou vědět, zda jsou opravdu syrští občané. Vždyť syrských uprchlíků narozených všude možně jenom ne v Sýrii již dorazilo do Evropy nemálo a další jistě ještě dorazí.
Já bych spíše než o únosu raději mluvil o obchodu s lidmi, protože v tomto gestu paní poslankyně nemůžu nevidět (doufám však, že se mýlím) snahu zobchodovat 50 „sirotků“ v nadcházejících volbách a nebo je aspoň vyměnit na politickém tržišti za klacek na názorové a politické oponenty.
Tomáš Halík, Fedor Gál a další podepsali výzvu. V ní se kupříkladu praví: „My, občané České republiky, jsme znepokojeni současným společenským vývojem a hluboce se stydíme za lhostejný přístup naší země k pomoci lidem prchajícím z velmi kruté války… Dříve jsme považovali za normální pomáhat, nyní máme v zahraničí pověst prospěchářů a egoistů. Velká část naší společnosti bohužel podléhá iracionálnímu strachu, který navíc šíří řada politiků a médií. Je zde ale také mnoho těch, kteří se staví za práva lidí na útěku. Jejich jménem vyzýváme vrcholné politické představitele naší země: Jednejte jako státníci, kteří nemají zapotřebí být populisty a není jim lhostejný osud trpících lidí. Vydejte se cestou odvahy a lidskosti a budete mít naši plnou podporu… Dne 8. července 2015 padlo rozhodnutí přijmout 1500 migrantů, zatím jsme jich ale přijali jen pár desítek. Vyzýváme proto vládu České republiky, aby tento slib naplnila a aby v rámci tohoto vlastního závazku přijala především syrské matky s dětmi, neboť to je nezranitelnější skupina, která dnes strádá v přeplněných utečeneckých táborech. Vžít se do pocitů těchto matek je snadné, neboť mateřská láska nezná hranic států. Ani rozlišnost kultury či rasy. Každá matka se bojí o své dítě a jejich situace je opravdu zoufalá. Hlásíme se k té části společnosti, která strádajícím lidem na útěku z války a krutého diktátorského režimu aktivně pomáhá nebo se alespoň veřejně staví proti projevům xenofobie a rasismu. Jsme přesvědčeni, že naše země je schopna pomoci a že společnými silami jí můžeme vrátit její dobré jméno.“
Naši krasodušní autoři a petenti burcujících výzev a petic mohou být vlastně za pana premiéra vděční. Vždyť nebýt Babiše – a dalších, na které mají pifku – nemohli by vystavovat na odiv svůj stud, který při každé příležitosti tak rádi předvádějí jak páv svá ocasní pera.
Emotivní apel pak na téma syrských sirotků předvedla u pultíku ve Sněmovně Miroslava Němcová, také z ODS. „Není možné, abychom řekli, že bohatá demokratická, svobodná společnost, společnost matek a otců, není připravena se postarat o padesát dětí, které nemají rodiče. Mně se zdá, že to je základní otázkou vůbec toho, zda společnost má před sebou nějakou budoucnost, jestliže odmítne základní lidskou pomoc, pomoc tomu nejbezbrannějšímu tvoru, tedy pomoc dětem,“ hřímala. Pak srovnávala situaci v tomto roce se situací z roku 1938. „Jestliže v roce 1938 přišel Brit do České republiky, který řekl, zachráním odtud děti, a zachránil jich 669, tak mně přijde tragicky smutné, že v roce 2018 je zde Slovák předseda vlády, který říká, že o 50 dětí se naše země postarat nemůže,“ opřela se do premiéra Babiše.
A že paní Němcová emotivně neapeluje na Saudskou Arábii, která svým bombardováním Jemenu způsobila nejhorší humanitární krizi současnosti? Jistě jako politička nemá problém zjistit si situaci v jaké žijí, či spíše umírají, jemenské děti. Dítě, které neví, zda dříve umře na podvýživu, žízeň nebo choleru, mi totiž přijde daleko bezbranější než puberťák, který je už z nejhoršího venku, protože se vyskytuje mimo válečnou zónu a má naději, že i zítra bude mít co jíst a pít.
Psali jsme:
Karel Schwarzenberg zase řekl: „Vzhledem k tomu, že jsme se dávno vzdali myšlenky Československa, že zde zdatně bojujeme proti nosné myšlence Tomáše Garrigua Masaryka o evropanství a nadáváme na Evropu a teď jsme se také vzdali jeho velké myšlenky, o které mluvím, totiž humanity a projevujeme se státní politikou antihumánní, proti sirotkům, proti uprchlíkům, proti dětem, tak bych prosil, aby ty oslavy 28. října kvůli přemíře pokrytectví byly odřeknuty. Páč bych se styděl vzpomínat na to, co jsme v roce 1918 nastoupili.“
Možná by stálo za to připomenout panu Schwarzenbergovi, že T. G. Masaryk v závěru své „Světové revoluce“ (str. 608, vydání r. 1930) píše: „… teprve Francouzská revoluce kodifikovala práva člověka a tím i úplnou svobodu svědomí a uskutečnila ji v ohledu náboženském“. Jak tato kodifikace probíhala, je známo asi každému, kdo se jen trochu otřel o dějiny. Netřeba tedy připomínat, že obětí této kodifikace se stala značná část francouzské šlechty, příslušníci mužských i ženských řeholí a kléru vůbec, ale i obyčejní řadoví prostí občané všech věkových kategorií, kteří neprojevovali dostatečně nadšení z nových pořádků a z toho, že soudružka gilotina je v permanentním nasazení…
Pokud někdo oslavuje Francouzskou revoluci a jásá nad jejími výsledky, tak se o něm jako o humanistovi dá s velkým úspěchem pochybovat. Tedy, pokud za humanismus nepovažujeme masové vraždění názorových odpůrců.
I když, v poslední době se dá u mnoha obránců humanity vypozorovat jakási míra lhostejnosti vůči sirotkům, uprchlíkům a proti lidskému utrpení vůbec, pokud se to ovšem nedá využít k poukázání na nehumanitu politických či názorových odpůrců.
Vy jste v minulosti také kritizoval postoj KDU-ČSL k Sýrii a k Asadovi. Jak se díváte na celou věc v tomto kontextu?
Tady nejde jen o lidovce, ale o celou tu úžasně semknutou, jednotnou a krasoduchy přeplněnou frontu. Mlčení k téměř osmiletému soustavnému porušování mezinárodního práva a legalizace tohoto porušení prohlášením: „Asad je zločinec!“ jehož výsledkem je rozvrácená země plná obyvatel, kteří přišli o všechno a najednou tu máme srdceryvné scény nad krutostí našich vybraných „zločinců“, kteří brání převozu 50 sirotků. To je hodně smutné představení.
A když je již řeč o sirotcích, tak bych proti padesátce neurčitých sirotků vycucaných z palce paní Šojdrové postavil jiné zcela konkrétní siroty: 70 dětí ve věku 3 roky, 115 ve věku 4 roky a 105 ve věku mezi 5. a 6. rokem; to jsou poslední konkrétní čísla, která mám ze sirotčince v Marmaritě, vesnici v takzvaném „Údolí křesťanů“, které provozuje kongregace sester Panny Marie ustavičné pomoci. Jenže tyto děti mají tu smůlu, že jsou v Sýrii, takže pomoc se k nim dostává dosti komplikovanou cestou. Zkuste poslat do Sýrie peníze, když jsou v provozu sankce.
Ovšem v něčem mají tyto děti také velkou kliku. Nemohou se stát politicky zobchodovatelným zbožím pro vytřískání jakýchkoli politických bodů, jsou v prostředí, kde se mohou cítit alespoň trochu jako doma a ty, které mají to štěstí, že jim zústala naživu matka, se mohou těšit z její přítomnosti, neboť tyto přeživší matky v tomto sirotčinci nalezly útočiště i možnost zaměstnání. Navíc, ještě během prázdnin pořádají sestry program pro děti. Například v roce 2016 poskytly prázdninový pobyt pro 110 dětí z nejvíce postižených oblastí. A to všechno za značně, pro nás Evropany, směšné finance. Takže se opět vracíme k mnohokrát vyřčenému: budeme-li pomáhat syrským sirotkům v Sýrii, pomoc bude daleko efektivnější. Ovšem, nebude vlastně o čem psát.
Nemohu se totiž zbavit neodbytného přesvědčení, že kdyby všem, nejen našim, křesťanským demokratům ležel na srdci osud trpících dětí ze Sýrie, tak udělají v Bruselu takový kravál, že sankce budou ze dne na den zrušeny, nebo se alespoň postarají o to, aby bylo možno posílat peníze klasickou cestou takovým zařízením, jakým je ono výše zmíněné v Marmaritě. Snad není takovým problémem ze všeobecných bankovních sankcí vyjmout účty takovýchto humanitárních zařízení a třeba i nemocnic a škol. Pro spolek poslanců jejichž koalice má v europarlamentu většinu, by to mělo být hračkou. Stačilo by jenom chtít. Jenže ono se asi nechce.
Psali jsme:
A co argument, že v Sýrii se již prakticky neválčí?
S neválčením v Sýrii bych si až tak jistý nebyl. Kde totiž vzít jistotu, že bude stačit demilitarizovaná zóna kolem Idlíbu, o kterou se budou společně starat armády Turecka a Ruska? Lze se vůbec na Turky jako garanty míru spolehnout, když je známa jejich letitá podpora takzvaných rebelů, vykradení a převezení průmyslové zóny z Alepa do Turecka a Erdoganova zcela nezakrytě prezentovaná touha po vybudování nové Osmanské říše, kde on by byl s radostí sultánem?
A pak tu máme ještě Izrael, který si nad Sýrií jen tak poletuje a občas někam něco hodí s odůvodněním, že se brání před Íránem, který zatím na Izrael nehodil ani pytlík od bonbónů?
A abych nezapomněl na slavnou US Army, která hraje svou roli policajta světové demokracie na kurdských územích, a to bez jakéhokoli mandátu, takže je tam na invazní misi a tím nám dokazuje, že pro světového policajta je mezinárodní právo něco jako onen papírenský výrobek v roličkách se zcela specifickým použitím v osobní hygieně.
Suma sumárum: nejsou děti zneužité jen jako trojský kůň pro prosazení masové imigrace? Jako v pohádce o jezinkách? Není to morální citové vydírání a morální kýč? Něco jako s chlapečkem utopeným v Turecku vyfoceným snad ve stovkách pozic?
Tak citové vydírání a morální kýč to určitě je. Trojského koně bych v tom viděl spíše jako možnou přidanou hodnotu. Hlavně je to pro mejnstrým vděčné mediální téma. Jinak by se muselo psát o státním rozpočtu a podobných nepříjemných a dost podstatných skutečnostech a do toho se asi mnoha psavcům a řečníkům nechce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
