Evropská komise posunula ve středu do další fáze řízení proti České republice, Maďarsku a Polsku kvůli tomu, že tyto země nedodržují své právní povinnosti v souvislosti s programem přerozdělování žadatelů o azyl podle stanovených kvót. Máme měsíc na obhájení stanoviska. Ministr Chovanec zmínil, že nám asi nezbude nic jiného, než hájit stanovisko u soudu. Ve světle návrhu Soudního dvora EU na zamítnutí žalob Slovenska a Maďarska na mechanismus kvót, to nevypadá, že bychom mohli u soudu uspět. Máte představu, jaké vlastně nás čekají sankce?
Celá situace mi přijde zbytečná a nešťastná. Evropská unie stanovila povinné kvóty, které nefungují a nemohou fungovat. Během dvou let měly státy z Řecka a Itálie přijmout 120 tisíc uprchlíků, lhůta vyprší teď v říjnu a státy zatím převzaly 25 tisíc uprchlíků. Většina zemí kvótu nenaplnila. Samozřejmě, některé ano, překvapivě země jako jsou Lotyšsko, Estonsko nebo Norsko, které se k tomu zavázalo, i když není člen EU. Maďarsko a Polsko nepřevzaly ani jediného uprchlíka a Česká republika dvanáct. Evropská komise se tím zabývala a dospěla k závěru, že zahájí řízení s těmi zeměmi, které přijaly méně než jedno procento ze své kvóty. Pro Českou republiku je kvóta 2 691 uprchlíků, jedno procento je 27 a my jich máme 12. Neustále se ptám, proč nejsme schopní to udělat jako Slovensko, které jedno procento překročí a pak nemá s Unií sebemenší problémy.
Desetimilionová země není schopná ke 12 uprchlíkům přijmout dalších 16. To máte čtyři rodiny. Kdybychom vzali tyto rodiny a ukázali vstřícnost... Ale my jsme natvrdo řekli, že žádného uprchlíka nevezmeme, proto po nás teď žádají vysvětlení přístupu. My zatím tvrdíme, že žádní uprchlíci, kteří by se hodili do této kategorie, nejsou, ale podle mě argument stojí na velmi tenkém ledě, protože ostatní země problém nemají.
Něco podobného se nikdy dřív nestalo a žádný precedens není, není také jasné, podle čeho se budou určovat sankce nebo penále. České ministerstvo vnitra došlo k závěru, že může jít v extrémním případě o 250 milionů korun. Ale, proč my jako desetimilionová sebevědomá země raději budeme platit tuto částku, než abychom si mezi sebe vzali čtyři nebo pět rodin, když by stejně během několika týdnů odešli do Německa? Namísto neustálých útoků na uprchlíky a na Evropskou komisi, namísto výčitek, očerňování a tlučení holí bychom si měli položit tuto otázku a chovat se stejně jako jiné národy, které tvrdí, že kvóty jsou nesmysl, ale holt když se na tom většina z osmadvaceti státu v Evropě shodla, tak pravidla přijměme, stejně to nebude fungovat, ale nedělejme si zbytečné problémy.
Nejde jen o případnou pokutu, ale náš postup se odrazí na přístupu k nám. Až se bude v roce 2020 vytvářet nová finanční perspektiva, tak nám to spočítají.
Jeden z argumentů zní, že hájíme svou suverenitu. Například europoslanec Jan Zahradil na facebooku uvedl: „Nejde o migranty. Jde o suverénní právo státu rozhodnout, koho a za jakých podmínek nechá na svém území.“ Když bychom přistoupili třeba i na těch pár rodin, vyhneme se aktuálně problémům s Evropskou komisí – ale zároveň tak přece dáme najevo, že souhlasíme. A pak budeme přijímat další a další…
My s tím nesouhlasíme. Stačilo by, abychom si uprchlíky sami vybrali. Nejsou mezi nimi jen mladí muži s mobily, ale také rodiny, někteří by chtěli zůstat, jiní by odjeli do Německa, další zpět do Sýrie. Ukázali bychom vůli, lidskost, jak vůči sobě, tak vůči uprchlíkům, tak vůči zemím jako jsou Řecko, Itálie, i vůči Evropské komisi. Vlastním rozhodnutím žádnou suverenitu neporušujeme. A znovu říkám, náš přístup se přetřásá v novinách. Když si Rakušané, Řekové, Italové, Němci o tom čtou, vytvoří si o nás negativní obrázek. Jako my máme určité stereotypy o lidech z Balkánu, vytvoří si nějaké o nás a půjdou s námi celou generaci, jen my se budeme bít v prsa, že jsme nepřijali jediného uprchlíka.
Kvóty nefunguji, ale když se na nich většina usnesla, jsme členy EU, měli bychom pravidla respektovat. Když se rozhodneme odejít z EU, nikdo k nám žádné tanky nepošle, rozhodnutí učiníme sami. Stále se šermuje s pojmem suverenity, ale tu nám nikdo nebere. Suverénně se můžeme rozhodnout k čemukoli.
V říjnu budou parlamentní volby. I když teď v podstatě všichni lídři stran, u kterých se dá předpokládat, že by mohli sestavovat novou vládu, tvrdí, že nesleví ze svého názoru – myslíte si, že po volbách přijde změna v postoji ke kvótám, nebo ne?
Myslím si, že ne. Ale osobně bych si přál, aby se dohodli na přístupu, o kterém já mluvím. Jinak na to doplatíme. Ano, budeme vinit EU, ale nic nezískáme. V minulosti jsme vzali desetitisíce uprchlíků, po druhé světové válce uprchlíky z Řecka, když byla balkánská válka, vzali jsme uprchlíky včetně muslimů z Jugoslávie. V Sýrii je spousta rodin, které jsou kultivované, civilizované, vzdělané, nemusí to být muslimové, když nám to tak vadí. Já se obávám, že u nás se nastolila atmosféra nulové tolerance a vytvoříme si tím pověst, která se s námi potáhne na generaci a to bude mít další dopady. Když je nějaký národ nesympatický, má špatnou pověst, tak si od něj třeba přestanete kupovat výrobky.
Ale co když se právě teď „láme chleba“? Ještě vezměme v potaz případný jednotný azylový systém…
Jednotný azylový systém není a podle mého názoru jen tak nebude. Spousta dalších zemí s tím nebude souhlasit.
Co se neobjevilo v našich novinách, ale dost se o tom diskutovalo v Německu – že ve středu potvrdil soud pravidlo, že uprchlík musí požádat o azyl v první svobodné bezpečné zemi. A soud také řekl, aby si státy v případě nouze a krize dobrovolně uprchlíky vzali. Tím vlastně soud potvrdil postup Angely Merkelové. Tím, že soud potvrdil to, že uprchlík musí žádat o azyl v první zemi, nás nikdo nemůže nutit, abychom si uprchlíky vzali. Zase vidíme aspekt dobrovolnosti.
Mimochodem, příklad Itálie ukazuje, jak je důležité mít ochranu vnější hranice. Přál bych si, aby na moři nefungovaly organizace způsobem, že uprchlíky zachrání a odvezou z libyjských vod do Itálie. Měli by je odvážet zpět do Libye. Rakousko toto kritizuje a měli bychom se k takovému postoji přidat.
Psali jsme:
V Událostech, komentářích, kde jste byl hostem, jste hovořil o historii Visegrádu a upozornil jste na působení Vladimíra Mečiara na Slovensku. „Máme dvě země, které se chovají podobně jako Slovensko v době Mečiara,“ uvedl jste. V čem vidíte podobnost u Polska a Maďarska s obdobím, kdy byl u moci na Slovensku Vladimír Mečiar?
Když byl zvolen Vladimír Mečiar a rozdělilo se Československo, Visegrádská čtyřka víceméně přestala fungovat a stav se zlepšil až po roce 1998, když přišel premiér Dzurinda. Slovensko bylo tak trošku na vedlejší koleji, protože měli řekněme národnostně-populistický režim. Jak Severoatlantická aliance, tak EU se Slovenskem o vstupu moc nevyjednávaly. Maďarsko, Polsko a my jsme byli na čele a teprve až přišla na Slovensku jiná vláda, tak Slovensko ztrátu dohnalo. Situace v dnešním Maďarsku a Polsku je podobná v tom, že mají národoveckou, v mnoha případech protizápadní, vládu, rozdíl je, že jsou členy EU i NATO. Kdyby dnes ale měli vyjednávat o vstupu, žádný pokrok neudělají, protože EU je založena na demokratických principech a všechny státy musí podmínky splňovat. Něco podobného se stalo i v Rakousku, když byla vytvořena koalice se stranou Jörga Haidera. I proti Rakousku byly použity tehdy určité sankce. Zajímavé tenkrát bylo, že jediná země mimo Evropskou unii, která se k sankcím vůči Rakousku připojila, byla Česká republika pod vedením premiéra Zemana.
Situace není nová, nejde o to trestat Poláky nebo Maďary, ale EU funguje na určitém principu. A v soudnictví funguje princip dělby moci. Modely jsou různé, ale v každém musí mít soudní moc nezávislost. Jistě, že jsou soudy pomalé, zkorumpované, to vidíme i u nás, ale větší efektivity nedocílíme tím, že jim sebereme nezávislost.
Česká eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová vyslala přes německý tisk varování Polsku. Připomněla vládě ve Varšavě, že evropské dotace, které Polsko čerpá ve velkém, pocházejí z kapes občanů demokratických států. A ti rozhodně nebudou platit přechod Polska k diktatuře. Hovoří se také o možnosti zbavit Poláky volebních práv v rámci schvalovacích procesů Evropské unie. Co si o tom myslíte? Mimochodem, už se objevily i komentáře o tom, že by paní Jourová měla změnit pracovní místo… A pak, nevyhrožuje Evropská komise už více než je zdrávo?
Evropská komise má na starosti dohled nad dodržováním zákonů a pravidel. Je to její role. Paní Jourová jako komisařka má tento případ v popisu práce. Také to pro ni není jednoduché, protože je ve své vlastní zemi kritizována. Ona nevyjadřuje svůj názor, ale názor Evropské komise a jiných zemí. Z bohatších zemí proudí peníze do těch chudších, ale všichni by měli dodržovat pravidla. Místo toho, abychom ji mlátili klackem přes hlavu, mohli bychom se zamyslet nad tím, proč to dělá. Taková je role eurokomisařky.
Ještě k české politické scéně. „Vypadá to, že dnešním rozhodnutím kandidovat samostatně se Starostové sami vyřadili ze Sněmovny. Po říjnových volbách z nich zůstane uskupení bodující pouze na komunální, maximálně ještě někde na krajské úrovni,“ komentoval jste na sociální síti to, že po rozpadu dvojkoalice odmítli Starostové kandidovat společně s lidovci. Myslíte si, že měli přijmout nabídku KDU-ČSL?
Pro mě bylo pochopitelné, že se lidovci a Starostové budou snažit společně vytvořit nějakou třetí sílu, subjekt, který získá tak deset až čtrnáct procent. Kdybych byl na jejich místě, snažil bych se zřejmě udělat totéž. Přišli s tím ale pozdě, a to byla chyba. Nebyl čas, aby si voliči vše uvědomili a očekávaný výsledek se proto v průzkumech neukázal. Dvojkoalici bych odpískal a šel bych do voleb jako KDU-ČSL s podporou Starostů. Starostové měli lídry v šesti krajích. Chápu, že existuje určité pnutí uvnitř Starostů, uražená ješitnost, dřív byli na listině Topky, teď KDU-ČSL, někteří si věří, že docílí pěti procent sami... Ale já si to nemyslím. Jejich rozhodnutí mě překvapilo. Lidovci svých „sedm, osm“ dostanou, Starostové pět procent nepřekročí a dál budou existovat jako strana, která je v krajských zastupitelstvech, v lokální politice, ale nebudou parlamentní stranou.
A výměna lídra?
Jak pan Gazdík, tak pan Rakušan investovali příliš mnoho energie a potenciálu do dvojkoalice. Nevím, proč se rozhodli ke změně lídra. Nejvíc známý veřejnosti byl pan Gazdík.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
