Marie Benešová nahradí Jana Kněžínka na pozici ministra spravedlnosti. Lze v tomto kroku spatřovat snahu Andreje Babiše a Miloše Zemana ovládnout justici? Marie Benešová rovněž působí coby poradkyně Miloše Zemana.
Z Jana Kněžínka jsem měl loni mnohem větší obavy, protože nikdo netušil, co je zač, to u Marie Benešové nehrozí. Oba však spojuje jiná věc: jsou výrazem personální krize hnutí ANO, které ani napotřetí nebylo schopno nalézt nového ministra spravedlnosti ve vlastních řadách – ani Kněžínek, ani Benešová není vyloženě Babišův člověk, naopak Marie Benešová je snad odjakživa člověkem Miloše Zemana. Takže mne by mnohem více zajímalo, zda Kněžínek podal demisi proto, aby mohla přijít Marie Benešová, nebo Marie Benešová opravdu přichází jen proto, že odchází Kněžínek? Co když Kněžínek opravdu chtěl odejít sám, třeba proto, že na funkci ministra není stavěný, nebo proto, že tušil, že se dostává do fáze, kdy si to jako ministr spravedlnosti bude muset s Babišem rozházet?
A především by mne zajímalo, kdo vlastně připadl na myšlenku, že by ministryní mohla být Marie Benešová, zda prezident, či premiér, a co tím v tom, či onom případě sledoval. Protože dnes jsou sice spojenci, ale to zítra nemusí být pravda, a protože jsou to oba hráči, nutně musejí i s takovou možností počítat a připravovat se na ni. A Marie Benešová na mne jednoznačně působí jako Zemanův trojský kůň v Babišově hlavním stanu.
A považujete tedy za oprávněné námitky kritiků, podle kterých je dosazení Benešové na tento post podlomením demokracie?
Předpokládám, že máte na mysli podlomení demokracie prostřednictvím podlomení nezávislosti justice, chápu vás správně?
Především nechápu, proč by Marie Benešová, kamarádka Miloše Zemana a bojovnice proti justiční mafii, měla jít na ruku Andreji Babišovi? Ale dejme tomu…
Pokud budete chápat justici jako synonymum pro moc soudní, pak bude zahrnovat pouze a jedině soudce. Moc soudní je od moci výkonné oddělena a ministryně jakožto představitelka moci výkonné na ni nemá žádné páky. Pokud by měla justici ovládnout, pak by jí to soudci museli sami umožnit. A pokud by tak učinili, pak by problém nebyl v ministryni, ale v nich: právě proto jsou nezávislí, právě proto jsou neodvolatelní, právě proto mají své funkce až do důchodového věku, právě proto mají vysoké platy, aby mohli různým formám exekutivního nátlaku odolávat. Nechat přesvědčit se smějí jen zákonem a dobrou argumentací. Ale opravdu nic je nenutí jít exekutivě tzv. na ruku.
Fotogalerie: - Klíči proti Benešové
Pokud ale máte na mysli spíše nezávislost státních zástupců, pak prostě platí, že jsou součástí exekutivy a že je to normální. V celé řadě zemí je funkce nejvyššího státního zástupce ministerskou pozicí, někde dokonce totožná s funkcí ministra spravedlnosti. A právě vůči státním žalobcům musí být justice, tedy soudci, nezávislí. Prokurátoři se budou vždy snažit někoho spíše odsoudit než neodsoudit, vždy budou mít tendenci dát někoho do vazby než nedat … mohou ničit životy druhých jen svou umanutostí či hloupostí. A jedinou pojistkou proti nim jsou nezávislí soudci.
Samozřejmě je tu dílčí systémový problém, že šéfa exekutivy vlastně nemůže obžalovat nikdo jiný než jeho podřízení … ale tak to prostě je všude v demokratických zemích, a můžeme se bavit o tom, zda a jak to řešit, ale je nesmysl křičet, že jeden ministr bude mít větší tendenci úkolovat státní zástupce než druhý. I u nás existují pojistky, v rovině práva je jí velká faktická nezávislost a samostatnost státních zástupců – někdo by řekl až nebezpečně velká – a v rovině politiky volič. Protože zákony můžete svázat člověka, ale ne lid jako celek. Lid nemá svého soudce, a proto jedná vždy po právu. A lid měl možnost potopit Babiše ve volbách – ale neudělal to, naopak, trestně stíhaný Babiš s přehledem vyhrál volby. A připomínám, že státní zástupci projevili takovou míru politické „prozíravosti“, že si vyžádali Babišovo vydání k trestnímu stíhání ještě před volbami. Tím dali národu příležitost jasně říct, zda mu Babišovy údajné zločiny vadí či nevadí, popř. nakolik považuje jeho obvinění za odůvodněná. Výsledek voleb lze číst mimo jiné i tak, že porota tvořená všemi voliči Babiše osvobodila…
Nicméně je v zájmu samotného Andreje Babiše, aby trestní stíhání proběhlo až do konce, protože jen tak se může definitivně zbavit podezření. A podle mého soudu je šance na jeho vyvinění vysoká – trestný čin dotačního podvodu se do trestního zákona dostal až od roku 2010, a pokud se v tom mediálním guláši správně orientuji, Andrej Babiš je popotahován za něco, co se stalo předtím.
Prezident Miloš Zeman se vydal na svou další návštěvu Číny. Podle kritiků byl k Číňanům opět devótní. Pozorujete to také? Jsme pro Čínu rovnocennými partnery?
Čína je druhou nejsilnější velmocí dneška … Čína je potenciálně největším politickým i ekonomickým soupeřem USA. Prezident Zeman se domnívá, že z ekonomického růstu Číny bychom mohli také něco mít, a máme dvě možnosti: buď s Čínou jednat přímo, nebo počkat, až co na nás zbude … jsme to tedy my, kdo něco chce … dál, mávání tibetskými vlajkami nemá jiný účel než Čínu provokovat – samostatný Tibet je mnohem nepravděpodobnější než třeba samostatné Katalánsko. A tohle dětinské chování v rozporu s českými státními zájmy pak musí někdo vyvažovat větší devótností. Zeman by nemusel být devótní, kdyby nebylo aktivit české protičínské úderky.
Čína nyní překotně ruší vystoupení filharmoniků, jejichž jméno je spojeno s Prahou. Jde o reakce na výroky pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti). Čína vystoupení Pražské filharmonie podmínila kritikou vedení Prahy, to však umělci odmítli. Co nám takové chování Číňanů říká?
Není dobré Číně směšně hrozit pěstičkami, ale nebylo by ani dobré se z ní, s prominutím, podělat. Osobně bych Čínou vyžadovanou kritiku odmítl i v situaci, kdybych s ní věcně souhlasil, a to právě pro to vydírání. Kdyby Čína ony koncerty jenom zrušila, řekl bych si dobře, brání si svou vlastní hrdost … ale v okamžiku, kdy ty koncerty podmiňují submisivními gesty, už to pro mne není obrana, ale forma agrese.
Jsou demonstrace proti Babišovi a Benešové prospěšné?Anketa
Britský deník The Guardian otiskl návrh, aby se skoncovalo s příběhem Robinsona Crusoea. Jde prý o příběh o koloniální nadvládě bílého muže. Jak na vás takové prohlášení působí? Měli by se Evropané omlouvat za svou minulost?
Ten návrh především nemá logiku ani z hlediska politicko-korektních úderníků: Čeho má být tím zatracením Robinsona Crusoea dosaženo? Aby se zapomnělo na zločiny kolonialismu? No dobře, ale za co se pak budeme černochům omlouvat?
Za druhé, nebylo by vůbec od věci si příběh Robinsona Crusoea nejdřív přečíst. Není to totiž vůbec příběh o nadvládě koloniálního muže, ale je to především příběh bílého muže, který zachránil černého muže ze spárů rudých kanibalů, aby se s ním následně spřátelil. Na tom je něco špatně? Nebo vadí hlavně to, že nám ten příběh ukazuje, že ne každý běloch byl hnusný otrokář, a ne každý černoch byl jeho ubohá oběť?
A to raději nemluvím moc o tom, že bez toho, že jedni černoši prodávali do otroctví druhé, by afroamerický obchod s otroky buď vůbec nevznikl, nebo by alespoň nebyl tak snadný, ani o tom, že koloniální minulost je problém Západu, střední a východní Evropa neměla s kolonialismem nic společného, a že rozsudek stavějící v Anglii otroctví mimo zákon z roku 1772 pravděpodobně přispěl k separatismu amerických kolonií. Pokud by se měl černochům někdo omlouvat, tak nejdříve jiní černoši, pak Portugalci, Španělé a Arabové, a nakonec Američané, možná Francouzi.
Tématem jsou opět i církevní restituce, přesněji jejich zdanění. Poslanci to umožnili přehlasováním Senátu, nyní bude mít poslední slovo Ústavní soud. Jak by podle vás měl rozhodnout? A jak hodnotit sněmovní hlasování?
Církev a veřejná moc se o majetek přetahovali odjakživa a zbavení církve majetku bylo v našich dějinách vždy politickým rozhodnutím, ať už jde o rozhodnutí císaře Josefa II. v roce 1781 nebo československou pozemkovou reformu v roce 1919 nebo o poválečné vyvlastnění, částečně na základě tzv. Benešových dekretů, částečně v rámci komunistického běsnění. Vždy to byla primárně politická otázka, ne právní. Stejně tak je politickou otázkou zpětný převod majetku na církev a jeho případné zdanění. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale nevnímám to jako restituci.
Otázka tedy reálně zní, zda a jak moc chceme být vstřícní k církvi?
Fotogalerie: - Zdanění církevních restitucí
Nemyslím si, že je namístě dát církvi další facku. A to neříkám jako věřící ani jako nevěřící, to říkám jako politický cynik, který ví, že společnost nemůže být jen součtem individualit, jak se domnívají liberálové, ale že potřebuje tmel, který by jí dával sounáležitost, který z milionů „já“ vytváří jedno „my“. Něco, co mají všechna „já“ společného, něco, o čem se nediskutuje, protože je to základem společnosti. Tímto tmelem je kultura a křesťanství s jeho judaistickými kořeny představuje alfu a omegu naší kultury, naší civilizace. Bez něho zanikneme. Křesťanství nadto dává lidem naději, že jejich bytí má nějaký smysl a účel, že oni sami a jejich jednání není jen výsledkem nahodilých chemických reakcí … církev pomáhá lidem nezbláznit se z nekonečnosti a nahodilosti vesmíru a z nespravedlností. Potřebujeme je a s ním i církve.
Jak se stavíte ke zrovnoprávnění manželství pro homosexuály? Jde skutečně o zrovnoprávnění, nebo se podle vás pod těmito slovy skrývá i něco jiného? Je podle vás důležité, aby bylo manželství coby výlučně svazek muže se ženou zakotveno v ústavě, jak navrhuje 37 poslanců napříč Sněmovnou?*
Důležité je to v okamžiku, kdy čelíme bezprecedentnímu pokusu o globální kulturní revoluci snažící se něco tak samozřejmého a přírodou daného popřít a zničit tisícileté kořeny lidstva – proti tomu je třeba se razantně ohradit. Mimochodem, třeba na Slovensku to v ústavě dávno mají, prostě proto, že do ní v době jejího vzniku zapsali víc samozřejmostí. U nás to v listině chybí jen proto, že to v roce 1991 nikoho nenapadlo tam zapsat, že manželství je svazek muže a ženy.
Za mnohem důležitější ale považuji do ústavy zapsat, že každé dítě má právo na otce i matku, tedy narodit se páru tvořenému ženou a mužem. Protože o adopce dětí homosexuály – dětí odnošených jim na zakázku a následně smluvně odložených – jde až v první řadě. Všechno ostatní je jen kouřová clona.
Diskutuje se také o věkové hranici, od které lze volit. Hnutí STAN navrhuje, aby se hranice snížila na 16 let. Je to podle vás rozumné? A co STAN k takovému návrhu může motivovat?
Co hnutí STAN motivuje, je evidentní, je pod čarou ponoru a zoufale hledá voliče, kteří by je zachránili, ta účelovost z toho doslova kape. Ale mám lepší nápad, mohla by se toho ujmout třeba KDU: Proč omezujeme volební právo jen na dospělé? Jestliže nám tak strašně moc záleží, aby náš politický systém byl reprezentativní, proč vylučujeme děti? Protože na to nemají rozum? Tak ať za ně volí rodiče … když jsou rodiče dost dobří na to, aby děti zadlužili, proč by neměli být dost dobří na to, aby za ně volili?
Ústavní soud rozhodl ve prospěch hotelu, který odmítal ubytovat Rusy, pokud písemně nevyjádří nesouhlas s anexí Krymu. O nepřípustnou diskriminaci se prý nejednalo. Jak se na tento rozsudek díváte?
To není až tak jednoduché, jak se to zdá. Máte tady střet práva na vyjádření názoru se smluvní volností. Ústavní soud se postavil na stranu smluvní volnosti, a doufám, že bude stejně zásadový v okamžiku, kdy někdo z důvodu svědomí odmítne oddat homosexuály nebo jim upéct svatební dort … na druhou stranu, smluvní volnost není bezbřehá, celé soukromé právo je ve své podstatě regulací smluvní volnosti, a omezuje ji často i právo veřejné – třeba tak, že zakáže kouření v hospodách. Když nad tím vším přemýšlím, trochu mne zaráží, že země, kde byli lidé z existenčních důvodů nuceni podepsat antichartu a ztrapňovat se v prvomájových průvodech, nemá v Listině práv a svobod zapsán explicitní zákaz vynucování politických projevů. I pouhé nedobrovolné vyjádření politického názoru, který skutečně zastávám, považuji za zásah do svobody projevu a do práva na ochranu soukromí – nikomu nemá být nic po tom, co si myslím, pokud se mu to sám nerozhodnu sdělit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
