Připomenuli jsme si 70 let od trestu smrti Milady Horákové. Její smrt jste označil za vraždu, pojem justiční vražda je v této souvislosti užíván často...
Pojem justiční vražda se používá delší dobu, a byť pochopitelně nejde o právnicky přesný termín, tak vystihuje podstatu. Myslím, že nejen já, ale i celá řada jiných lidí ve straně to delší dobu říká. Co jsem si vědom, tak minimálně v posledních pěti letech se mě na to novináři ptali a já takto reagoval opakovaně.
Kvůli Miladě Horákové došlo k názorovému střetu vaší osoby s pražskou zastupitelkou Martou Semelovou, která popírá, že by poprava Horákové byla založena na vynuceném přiznání. Podle ní navíc proces probíhal standardně. Jak vnímáte tuto diskuzi?
Především pozice KSČM je vcelku sjednocená už od našeho vzniku v roce 1990. Když jsme vznikli, tak jsme převzali nejen historickou omluvu někdejší KSČ, ale zároveň jsme opakovali v různých dokumentech, o kterých jsme hlasovali, že se distancujeme od mocenské zvůle, od zneužití moci minulým režimem a aplikovali jsme to opakovaně zejména – nikoliv nejen - na padesátá léta a na politické procesy. V tomto si myslím, že máme jasno a pokud jsou ve straně jednotlivci, kterým tato distance aktivně nejde přes rty, nejde jim z pusy, vnímám je jako lidi, kteří vybočují z přijatých usnesení, což je otázka vnitrostranické politické diskuze, s jakou mírou tolerance se s těmito odlišnými názory vypořádáváme.
Psali jsme:
Diskuze posledních dní se týká i samotné viny Milady Horákové, zda skutečně byla úplně nevinná. Je pro vás hrdinkou, která zemřela za svůj postoj? Jak vy vnímáte její osobnost?
Pokud to někdo neví, tak je dobré připomenout, že politické procesy byly procesy zinscenované. Zinscenované na základě importovaných receptů s pomocí politických poradců. V podstatě to byla receptura tehdejší NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí, sovětský státní orgán, pozn. red.), která měla za úkol v podstatě dosáhnout předem daného cíle. To znamená zlikvidovat lidi s opozičním, odlišným názorem. Pokud v té době docházelo k politickým procesům, tak se dá i nepochybně historicky i na základě faktů doložit, že chybělo právo na spravedlivý proces, což je základní atribut právního státu.
I ona inscenovaná veřejná stránka, kdy se soud přenášel rozhlasem, kdy byly sbírány a iniciovány petiční akce, dokonce děti ve školách sepisovaly petice, kde požadovaly nejpřísnější trest - což je zvlášť obludné, když uvážíte, že do těchto hrdelních procesů byly vtahovány malé děti - všechno vede k tomu, že tvrzení, jak existují pro něco důkazy, že někdo byl vinen a že neměla být pověšena, ale mohla dostat adekvátnější trest, je naprosto absurdní. Takové argumenty by vůbec neměly u přemýšlejícího člověka zaznívat.
První místopředseda TOP 09 Tomáš Czernin v komentáři pro server Forum24.cz uvedl, že prožíváme svatořečení Milady Horákové v přímém přenosu a zažíváme tak pozoruhodnou proměnu. Je to tak? A jaký má její osoba dnes význam?
Oddělme dvě věci. Historii politických procesů, které skutečně byly zvrácené, a které by se měly jasně odmítnout. Prostě do civilizace nepatří. Je to o to příšernější, že se toho dopustili komunisté, kteří přišli s nějakou vizí nového spravedlivého počátku, lepšího světa a v podstatě se chovali takto. Představovali zrůdnost, deformaci zneužívání moci a právě komunisté měli být symbolem něčeho nového a většího, ale to je ta minulost.
Pokud si v rámci sedmdesátého výročí dnes veřejnost připomíná tuto událost, tak pochopitelně různí lidé a politické síly si ji připomínají různě. Pochopitelně, že část veřejnosti a politického spektra sází spíše na rozměr antikomunistický, protože ztotožňují vraždy se stranickými průkazy, se současnými komunisty, což je absurdní.
Fotogalerie: - Plamen naděje!
Strany současné KSČM a tehdejší KSČ jsou spojovány celkem často. Proč je to absurdní?
Protože KSČM nejen, že vznikla v roce 1990, ale především se od deviací stalinismu zejména v padesátých letech jasně distancovala. Tvrdit, že dnešní člen KSČM, který má programově povinnost zastávat se demokracie a právního státu, je totéž, co lidé, kteří naprosto mimo rámec práva likvidovali politickou opozici, je nesmysl. Ale nemůže nás to překvapovat, takové věci se v rámci konkurenčního boje stávají. My se můžeme ohradit vůči této falzifikaci role komunistů, protože se distancujeme od nehumánního komunismu a od bestiálních projevů stalinismu.
Ale také jsou motivace druhu, že boj proti minulému režimu potřebuje nějaké symboly a pravdou je, že Horáková se posunula směrem k jakési ikoně, která ztrácí reálné kontury. Například se zapomíná, že jejím hlavním životním posláním nebylo bojovat s komunismem, pro mě v závorce stalinismem, ale že sama byla socialistického smýšlení, byť odmítala stalinistický model. Byla členkou Národně socialistické strany a tím je jasné, že navazovala například na politiku třeba Edvarda Beneše a dalších. Představ o socialismu bylo víc, ne jen ta importovaná z Moskvy, a ty jiné představy byly právě potlačeny. Horáková tak není anti symbolem komunismu, ale odporu proti totalitě a utilitářské zvůle.
Fotogalerie: - Lidické děti
Také jste se postavil proti postoji pražských komunistů v den výročí vraždy Horákové - tedy že plakáty a billboardy s nápisem „zavražděna komunisty“ je kampaň proti KSČM. Na Twitter jste pak napsal, že „politická vražda je svinstvo“. Proč se podle vás nejedná o kampaň proti KSČM?
Samozřejmě, že stranické i regionální orgány mají právo přijímat stanoviska většinovým způsobem. Já jsem také Pražák a stanovisko jsem odmítl podpořit v podstatě jen proto, že jsem ho považoval za jednostranné a nešťastně cílené. Dovedu pochopit, pokud KSČM jako strana odmítne snahu například hnutí dekomunizace.cz věšet na KSČM kauzu Horákovou. To odmítnout musíme, jde o součást konkurenčního boje, oni říkají jedno a my to vyvracíme. To považuji za normální.
Bohužel se do stanoviska promítla ona jednostrannost, neobjevila se v něm jasná distance od justičních vražd politických procesů a obecně od zneužití moci. To tam chybělo, a tím pádem jsem vnímal, že si stanoviskem vlastně můžeme naběhnout, protože nebude naše distance zřetelná. Bude to vypadat, jako kdybychom distanci nepovažovali za aktuální, že ji relativizujeme. To je nesmírně nešťastné, protože máme potvrzeno i sociologickými daty, jestliže má občan s KSČM nějaký problém, tak většinou proto, že považuje náš vztah k minulosti za nedořešený. Přitom my jsme ho vyřešili na začátku našeho vzniku, ale nešťastně znovu a znovu otevíráme tyto věci. Nejsme schopni dostatečně pevně zastávat to, co jsme řekli před třiceti lety.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
