Já jsem na cenzuru nejen upozorňovala, ale byla jednou z jejích prvních „obětí“. (úsměv) Deset let jsem byla úspěšnou blogerkou na aktualne.cz, a byla jsem na to hrdá. Glosovala jsem jako advokátka právo, politiku, komentovala aktuální dění kolem nás… Mé blogy četlo i čtvrt milionu lidí. Ze dne na den, v době covidové, mně zakázali v aktuálne.cz u nich blogy publikovat. Musím říct, že to byl tehdy docela šok – takový návrat čirého socialismu. A stát jako instituce s tím neměl co dělat, stačili ti „poslušní“ zastánci jediné pravdy. Ochranu před tak jasnou diskriminací a cenzurou má zajistit hlavně patřičný zákon a jeho rychlá aplikace. A to může formou dobré právní úpravy zajistit dobře zvolený Parlament ČR. Zkrátka, dokud majitelé stránek typu aktualne.cz nebudou povinni třeba i na příkaz soudu se za své podobné totalitní zásahy autorce omluvit, a třeba i platit citelné odškodné, cenzury se nezbavíme.
To samozřejmě neznamená, že každý může psát všechno absolutně bez kontroly, protože i tento druhý extrém tu máme. Pokud ale nebudeme odlišovat mezi slušně projeveným názorem a podloženou kritikou na straně jedné, a jasnou lží, urážkou a hrubou pomluvou na straně druhé, a to druhé nezačneme tvrdě povolávat k odpovědnosti, situace se nezmění. Cenzura chytrých nepohodlných vesele pokvete, a naopak sítě snesou jakékoli lži, urážky a pomluvy kdejakého primitiva pod „krycím názvem“ svoboda slova. Ta skutečná svoboda slova přitom bude v nedohlednu.
Tedy chce to důsledně uplatňovat dobré zákony civilizované společnosti a právního státu. Když to šlo kdysi, mělo by to jít i teď. Mohu posloužit opět sama sebou – kdysi dávno jsem jako nepohodlná zastupitelka byla napadena vysoce urážlivým textem na stránkách místního zpravodaje. Vedle mého jména bylo snad dvacetkrát připojeno slovo soulož nebo souložení, formou rádoby humoru a rádoby svobody slova. Dnes by se patrně řeklo – banalita, musí to holka vydržet. Soud se mě tehdy ale velmi důrazně zastal, přiznal mi nejen omluvu, ale také odškodnění z titulu ochrany osobnosti 250 tisíc korun. Už nikdy si nic podobného vůči mně nedovolili.
Čili, vše máme v rukou. Neměli bychom nic protiprávního připustit a svobodu slova v její pravé podstatě tvrdě bránit. Třeba až u policie a u soudů. Vláda se do toho nemá vůbec co plést. Je to věc dobrých zákonů a nezávislé justice.
Fotogalerie: - Rychle před prázdninami
Velmi často také zmiňujete, že společnost je dnes hluboce rozdělená – například v otázce války, očkování, médií nebo vládních rozhodnutí. To je fakt. Co podle vašeho názoru nejvíce přispělo k této polarizaci a jakou roli může sehrát Senát Parlamentu ČR nebo nezávislí politici při snaze o zklidnění a otevřenější debatu?
Osobně jsem zvolila jiný přístup v komunikaci. Až na obrovské výjimky – a to je volba na jejich, nikoli na mé straně –, vycházím slušně se všemi kolegy v Senátu bez ohledu na naše odlišné názory. Starostové z koaličních stran za mnou chodí občas i na porady. Ještě výraznější je má nestrannost na úrovní obcí a měst, kde mám za skoro třicet let rozsáhlou klientelu, a jako advokátka absolutně, a to slovo podtrhuji, bojuji za práva obcí a měst bez ohledu na to, jakou značku za jménem mají jejich starostové a radní. Tedy vyhrocený stranický pohled je mi zcela cizí, a jako senátorka se držím linie odborné a zcela nestranné. A každý můžeme udělat pro změnu hodně – prostě přístup vzájemné nenávisti nebudeme akceptovat.
Nedávno jsem se setkala se skupinou starostů v mém volebním regionu, z různých volebních stran, a byla to opravdu super akce. Víte, jaká byla závěrečná věta? „My jsme, paní senátorko, netušili, že jste tak bezva baba, a co jako advokátka sypete z rukávu.“ A proč bych sakra neměla být, jejich slovy, bezva baba? Že jako právnička kritizuji jejich šéfy ve vládě, když se jim to sype pod rukama? To mi nebrání stát jejich samosprávám na radnicích po boku, když to dělám úspěšně už skoro třicet let, a nebrání mi to hájit ústavní práva lidí, když jim po nich šlape kdejaké ministerstvo.
Oni už to pochopili, a moje advokátní kancelář jede stále na plný plyn. Dělám prostě dobře svou práci v oblasti veřejného práva, to mě ostatně doneslo až do Senátu (zdravím tím své Kroměřížsko!), a stranické boje mi jsou cizí a zcela ukradené. Držme spolu hlavně my dole, je to velmi třeba. Že se bavím s jedním, neznamená, že nemohu mluvit s druhým. Kdo co umíme, to věnujme tam, kde je to třeba, pomáhejme si a buďme k sobě slušní i přes občas odlišné názory. Ostatně obce se teď spojovaly proti nesmyslným zákonům excelentně, a opět jsem jim byla po boku. Na značky za jmény se kašlalo, šlo o věc.
Psali jsme:
Když se zastavíme u tématu války na Ukrajině, vláda, podle vás zbytečně, vyvolává strach z napadení Ruskem a je potřeba mluvit o realitě racionálně a bez hysterie. Co by tedy měla vláda dělat jinak, aby občané nebyli vystaveni zbytečné panice, a přitom aby zůstali informováni o skutečných bezpečnostních rizicích?
Co k tomu říct… Poslouchejme hlavně ty, kteří mezinárodnímu poli skutečně rozumí, a všímejme si kroků skutečných osobností světové politiky. Náš premiér a jeho ministři jsou mistři velkých gest a miliard putujících na východ, slepě poslouchají Brusel ve všem, ale vlastní země jim ekonomicky utíká pod rukama, české rodiny tvrdě chudnou a o firmách a živnostnících darmo mluvit. To, že peníze pak jsou schopni vzít obcím, které u nás nejlépe fungují, je také ostuda.
Český premiér ohrnuje nos nad nejbližšími sousedy V4 a prohlašuje Rusko za nepřítele číslo jedna, zatímco premiér Orbán s ním chystá ropovod, aby zajistil Maďarům lepší ceny všeho. A jedné z posledních novinek, totiž že USA dodají Ukrajině zbraně za miliardy, což bylo v titulku, ale zaplatí je Evropa, což bylo nenápadně v textu, tedy klasický obchod, žádná pomoc, se nechtělo ani věřit. Můj neblahý pocit je, že EU moc dobře ví, že za co chytla, to pokazila, od šílené imigrace, Green Dealu, covidu, rostoucí byrokracie a tak dále a tak dále, a jediné, čím to může přebít, je vytvoření panického strachu z hrozící války, kterým to vše přebije. Nedej Bože, že by tu byli fanatici, kteří by chtěli válečný konflikt skutečně vyprovokovat.
Každá země by samozřejmě měla dbát o svou bezpečnost. Můj názor ale je, že naše současná zahraniční politika – s hromadami rozhazovaných a nekontrolovaných miliard na východ, slepě poslouchající Brusel, bez vlastního názoru a bez špetky zdravého sebevědomí –, nás spíše ohrožuje. A vše odnášejí opět občané, podnikatelé, obce a města, zkrátka všichni ti dole – atmosférou, ekonomicky, nulovou perspektivou. V zahraniční politice jsme bohužel absolutní amatéři. Ostatně svědčí o tom osoba ministra zahraničí. Ta je tragická.
Jak v oblasti informování české veřejnosti o vnějších hrozbách, jako jsou dezinformace, kybernetické útoky a hrozby plynoucí z geopolitických napětí, hodnotíte dosavadní práci úřadu vedeného Otakarem Foltýnem? Jaké kroky byste doporučila k zlepšení jeho efektivity, aby občané byli lépe připraveni čelit těmto výzvám?
Pokud jde o tento úřad v této podobě a s těmito výstupy, jediné efektivní by bylo ho celý zrušit. A nejen proto, že pana Foltýna nadále platí armáda, tedy celé je to i právně postavené na vodě – stále nechápu, kdo ho vlastně úkoluje, tedy spíše kdo mu velí. Pokud se to od mých posledních zjištění nezměnilo, právně nemá pan Foltýn s českou vládou ve skutečnosti nic společného.
Psali jsme:
Fialova vláda si zakládá na tom, že je velmi aktivní v pomoci napadené Ukrajině. Vy jste veřejně kritizovala jednostrannou orientaci vlády na vojenskou pomoc Ukrajině. Jak by měla vypadat vyvážená pomoc, aby byla solidární vůči Ukrajině, ale aby to nebylo na úkor potřeb českých občanů?
Nevytýkala bych pomoc nikomu, kdyby tato pomoc byla promyšlená, odůvodněná a rozsahem přiměřená, tedy kdyby kvůli této pomoci naše vláda nezapomněla na vlastní občany. A to se u nás stalo. Občané České republiky se dostali v úvahách naší vlády zcela na druhou kolej, a je to citelně znát. Zcela se zapomnělo na historické souvislosti vývoje na Ukrajině, mluvím o prvcích nacismu, a přehlížela se velmi sporná současnost, mluvím o korupci a o poslední snaze kumulovat moc, což vyvolalo masové demonstrace. Kdo si na cokoli z toho dovolil upozornit, byl nepřítel číslo jedna a terčem útoků – také jsem je zažila. Opět jsme u svobody slova.
Válka na Ukrajině je velké neštěstí hlavně pro zbytečně ztracené životy, ale troufám si tvrdit, že všem souvislostem se ještě budeme divit. Víte, já se vždy na všechny věci dívám uvážlivě, jednak už z pozice věku, jednak očima ústavní právničky a snad nějaké inteligence, jednak pohledem člověka, kterému prošlo dění od listopadu 1989 celé před očima a mnoha věcí se přímo účastnil. Považuji se též za vlastenku, a zastávám filozofii, že napřed se musí vláda starat o svou zemi, o své občany, o své obce a města, o svou bezpečnost, a až pak se zhluboka nadechnout a poskytnout například azyl těm, kteří skutečně utíkají z území, kde se bojuje a potřebují přechodný pobyt. Ne že se z těchto skupin udělají VIP vrstvy, kterým se na úkor vlastních občanů bude tolerovat vše a navždy. Řadě občanů Ukrajiny se poskytla pomoc správně, v řadě případů se bohužel zneužila. Lidé to vidí, a že se jim zakazuje o tom mluvit na tom nic nezmění. Spíše naopak, situaci to zhoršuje.
S tím souvisí i to, že vláda podle mnohých kritiků nedostatečně informuje veřejnost o rozsahu podpory Ukrajině, což přispívá k rostoucí nedůvěře. Jaké konkrétní kroky byste doporučila, aby byla pomoc více transparentní a aby veřejnost měla lepší přehled o tom, co a proč stát dělá?
Jediné možné – transparentnost, vše odůvodnit, vše vyúčtovat, vše obhájit ve vztahu k vlastnímu rozpočtu a tak dále. Bohužel mám obavy, že je v tom neskutečný zmatek, a že sama vláda by neuměla ani říct, co, kam a proč vlastně odešlo, co vše nás to stojí v České republice, a doložit to jasnými účty. To vyúčtování ještě bude muset přijít, jde-li vládě o důvěru občanů. A patrně tam nebudou veselá zjištění. Tato vláda je personálně opravdu velmi slabá.
Vy jste kritizovala vládu za to, že se soustředí na „externí“ hrozby, a přehlíží domácí problémy, jako jsou ekonomické tlaky, sociální napětí apod. Kdybyste mohla ovlivnit bezpečnostní strategii ČR, na co by se podle vás měla soustředit především, aby skutečně chránila zájmy občanů?
Máte důvěru ve velení Armády České republiky?Anketa
Říkám už nějakou dobu s nadsázkou, že kdyby se vláda vylosovala ze všech starostů a starostek, i tímto nahodilým losem, by byla lepší než je vláda tato. Protože dobří starostové vědí, co musí, co by měli a co nikdy nesmí. Takže aby se opravdu začaly chránit zájmy našich občanů, musí tato vláda hlavně skončit. Není to o politice, ale o schopnostech. Prostě na to nemá ani náhodou.
Ostatně – kdyby to nebylo tak tragické, lidé mého typu by nikdy do politiky nezamířili, a jak sleduji přípravy do voleb sněmovních, jsou jich desítky dalších. Ti lidé něco umějí, mají zkušenosti, a už se na to prostě nemohou dívat. Riskují dokonce to, že se stanou terčem útoků, protože nástup těch schopných a odvážných se těm druhým sakra nehodí. Jen houšť. Česká republika potřebuje tam nahoře chytré, schopné, zkušené a odvážné praktiky. Pak bude v bezpečí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Pomáhá podle Vás česká vláda Ukrajincům na úkor vlastních občanů?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Marek Bláha
