Guvernér Kalifornie, kde žijete, Gavin Newsom – zvaný MacFešák – možná bude za demokraty kandidovat na prezidenta. Trumpa přirovnal k „demoliční kouli“ s tím, že se s ním nedá jednat diplomaticky. Jak ho vnímáte?
Gavin Newsom je politickým garantem kurzu, který oslabuje podnikání, podřizuje ekonomiku ideologii a zároveň chrání privilegované elity před důsledky vlastních rozhodnutí. Během tvrdých covidových omezení zval hosty na večeři do luxusní restaurace French Laundry, kde platil tisíc dolarů za jednu večeři bez roušek, čímž symbolicky potvrdil přístup „pravidla pro ostatní, ne pro mě“.
Nese také odpovědnost za lavinu firem opouštějících Kalifornii. Nejde jen o Elona Muska a jeho společnosti, ale i naftařské, elektronické, farmaceutické firmy, firmy z Palo Alta a Silicon Valley či banky jako Wells Fargo. Ty se stahují z Kalifornie a jdou do států, které jsou příznivé pro obchod, třeba do Texasu nebo na Floridu.
Prosadil také zákon, který při volbách zakazuje klást otázku, zda je volič oprávněn volit, zakazuje vyžadování identifikačního dokumentu. V Kalifornii je zákon, podle nějž krádež do 900 dolarů není trestný čin. Z tohoto důvodu se z Kalifornie stahují i obchody a lékárny, protože jsou systematicky vykrádány černochy. Jsou přepadávány a rabovány dokonce i nákladní vlaky přepravující zásilky.
Kdo by byl podle vás lepším Trumpovým nástupcem? Marco Rubio, anebo o dost mladší James D. Vance?
Ideálním kandidátem na prezidenta by podle mě byl J. D. Vance, přičemž Marco Rubio by byl velmi silným viceprezidentem. Rubio v minulosti zastával názory, které dnes už opustil. Jeho rodiče jsou kubánští migranti a on sám byl dlouhou dobu velmi silně prokubánsky orientovaný. Pokud by J. D. Vance kandidoval na prezidenta, Rubio se vyjádřil, že by proti svému blízkému příteli Vancemu nikdy nekandidoval. Z mého dnešního hlediska by to byla dobrá dvojice.
Kanadský premiér Mark Carney prohlásil v reakci na Trumpa: „Jsme pány ve svém vlastním domě. Je to naše země, naše budoucnost a naše volba.“ Jak moc silná je řevnivost mezi trumpovskou částí americké a většinou kanadské veřejnosti?
Kanada má dlouhou tradici otevřené imigrační politiky a byla jednou z prvních zemí, které po válce přijímaly uprchlíky, podobně jako Austrálie. Když se Margaret Thatcherová stala premiérkou, tak její reformy způsobily migraci britské levice do zemí jako Kanada a Austrálie. Kanada je dnes socialistický stát.
Nedaleko amerických hranic se nachází největší ostrov Karibiku Kuba. Tomu po éře Castrových vládne Miguel Díaz-Canel a země má vřelé vztahy s Čínou. Jak velkou skvrnou je tamní režim na americké prestiži?
Kubánský režim je pro Spojené státy spíše symbolickou než skutečně strategickou skvrnou na prestiži. Od roku 1959 se američtí prezidenti snažili Kubu izolovat, přičemž nejvážnější konfrontací byla raketová krize v roce 1962 za prezidenta Kennedyho. Poté si USA uvědomily, že přímé svržení režimu by znamenalo nepřijatelný risk konfliktu se Sovětským svazem.
Za prezidenta Johnsona se proto přístup posunul od konfrontace k dlouhodobé izolaci a kontrole. Kuba se tím stala „zmrazeným problémem“ studené války, který přetrval i po jejím konci. Současné vztahy Havany s Čínou a Ruskem mají spíše symbolický než vojenský význam. Existence Kuby tak nepředstavuje zásadní selhání americké moci. Je možné, že se během Trumpova prezidentství podaří změnit režim na Kubě podobně jako ve Venezuele.
Prezident Si Ťin-pching, jehož dcera studovala na Harvardově univerzitě, utahuje šrouby režimu v Číně. Trump připustil, že je na něm, co udělá „říše středu“ s Tchaj-wanem. Co vy na to?
Trump se k tomu nemůže pozitivně ani negativně vyjádřit, protože by Si Ťin-pchinga hned provokoval k okamžitým akcím. Tak to raději prozatím kopl do autu. Když řekne, že USA budou Tchaj-wan bránit, tak je to špatně, protože tím provokuje Čínu. Když řekne, že USA Tchaj-wan bránit nebudou, tak je to taky špatně. Obě odpovědi by Čínu vyprovokovaly k okamžité akci. Proto je někdy lepší nechat věci schválně nejasné. Amerika se musí nejprve připravit, k tomu patří Grónsko, Panamský průplav a také ostrov Diego García. USA má lodě na východním pobřeží, které potřebuje protáhnout Panamou do Pacifiku.
Pak zde máme bývalého „kágébáka“ z Ruska a herce z Ukrajiny, tedy Vladimira Putina a Volodymyra Zelenského, který v jednu chvíli od všech žádá peníze a vzápětí všechny kritizuje. Jak se tenhle krvavý vztah „Davida s Goliášem“ podle vás pro oba zmíněné vyvine?
Bez zájmu médií zůstal Putinův projev z 15. ledna při příležitosti jmenování velvyslanců v Rusku, kde zpochybnil politiku Západu a označil některé kroky NATO za provokativní. Zmínil požadavky Charty OSN, konkrétně respektování suverenity jednotlivých států, nevměšování se do vnitřních záležitostí a řešení sporů dialogem. Považuje za partnera pro vyjednávání míru Ukrajinu, ale hlavně Ameriku, která mluví za NATO. Příští kola vyjednávání se budou konat jen mezi hlavními partnery: Rusko, Ukrajina a Amerika.
Evropa je z pohledu Putina bezvýznamná. Nemá peníze. Devadesát miliard eur slíbených Ukrajině, na kterých se vedoucí trojice (Starmer, Macron, Merz) dohodla, ještě nedorazilo. Na první euro prezident Zelenskyj ještě čeká. Mají být financované prodejem dluhopisů bez doby splatnosti. Dluhopisy ještě ani nebyly vydány. To byla jedna z příčin rozčilení pana Zelenského v Davosu.
Bylo velkým selháním Západu, že se po rozpadu Sovětského svazu v 90. letech nepokusil začlenit Rusko do demokratických struktur Západu, ačkoli Československo, Polsko a další byly. Rusko bylo bez pevného vedení a myšlenka západního kapitalismu mohla zapustit kořeny. USA ze začátku skutečně chtěly začlenit SSSR do západního systému. Dokonce se pořádala společná vojenská cvičení amerických a sovětských jednotek na území dnešní Ukrajiny, tehdy ještě SSSR. Amerika a tehdy zkolabovaný Sovětský svaz měly dále trvající společné zájmy jako Čínu, islám a další. Byla to příležitost pro porozumění mezi USA a Ruskem pro možnou spolupráci proti nim. Bylo-li by bývalo Rusko přijato do hospodářské evropské unie, byla by dodnes a do budoucnosti konkurenčně schopnou částí civilizovaného světa.
Evropa se nachází v pokročilém stavu deindustrializace, a aby udržela svou konkurenční schopnost, neobejde se bez zdrojů energie z území dnešního Ruska. Tuto vhodnou dobu promeškal Bush senior, který povolil sjednocení Německa, které se odehrálo bez referenda. Šlo o strategickou chybu, která přispěla k dnešnímu napětí mezi oběma zeměmi. Pamatuji si na slib, který byl dán v roce 1990 Gorbačovovi americkým ministrem zahraničí Jamesem Bakerem o tom, že NATO se nebude rozšiřovat na východ ani o píď (not one inch eastward).
Přislibovali, že Bundeswehr nebude v případě sjednocení Německa postupovat ze západního Německa do východního Německa. A dokonce ani nedovolili americkým pilotům létat na MIG-29, aby si Američané (spojenci z NATO) neosvojili taktiky, které by v případném budoucím střetnutí se SSSR mohli proti těmto letadlům použít. Těchto 24 letadel MIG-29 převzalo nynější spolkové Německo od východního Německa, které bylo částí tehdejšího sovětského bloku, zrovna jako Československo.
Nyní je Putin ten, kdo drží karty v ruce a bude svou laťku posouvat stále výš. Každý den prodloužení bojového střetnutí stojí Ukrajinu další životy a ztrátu území. Považuji za amorální a tragické pro Ukrajince, že politici štvou za prodloužení války skrze dodávky zbraní se slovy: „Oni bojují za nás!“ Vyjednavači Witkoff a Kushner jsou dvě hodiny za pohřebním vozem. Pytle na mrtvoly budou posledními dodávkami koalice ochotných na Ukrajinu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Neudělal si americký prezident Donald Trump po světě až moc nepřátel?
