Kandidát Chmelař: Názory prezidenta na zahraniční politiku jsou vzdáleny realitě

Komunální politice se věnujete již 14 let, z toho deset let jako zastupitel a od roku 2010 jste také místostarosta Holešova. Co vás do politiky vedlo a do jaké míry se vám podařilo naplnit vaše priority?

Celý můj profesní život se věnuji dopravě. Po maturitě jsem nastoupil jako mechanik kolejových vozidel v lokomotivním depu Přerov, kde jsem se postupně vypracoval na strojvedoucího rychlíkové vozby, v té době nejmodernějších elektrických dousystémových lokomotiv. V Přerově jsem pracoval 16 let.

Po zahájení modernizace železničního koridoru Břeclav – Bohumín jsem přešel ke Správě dopravní cesty (SDC) Olomouc, dnes přejmenované na Správu železniční dopravní cesty (SŽDC) Olomouc. Zde jsem nastoupil jako elektromontér a postupně pracoval jako vedoucí čety, mistr, vrchní mistr a vedoucí provozního střediska. Při zaměstnání jsem vystudoval vysokou školu a u SŽDC jsem zůstal až do roku 2010, kdy jsem byl zvolen do uvolněné funkce místostarosty města Holešova. V roce 2014 jsem v komunálních volbách funkci obhájil a byl zvolen statutárním místostarostou města Holešova.

Můj vstup do politiky byl logickým vyústěním mého zájmu o věci veřejné a možnosti podílet se na rozvoji města Holešova a časem celého regionu. Mé priority jsou neměnné a postupně se mi je daří plnit.

Co očekáváte od následujících voleb, s čím do nich jdete?

Do nadcházejících voleb jdu s cílem uspět. Moji kandidaturu do Senátu PČR beru jako výzvu a v případě mého zvolení jako vyvrcholení mého čtrnáctiletého působení v komunální politice a možnost využití celoživotních zkušeností nabytých v oblasti dopravy.

O jaký ze senátních výborů byste se v případě zvolení chtěl ucházet a jakou konkrétní problematikou se v něm zabývat?

Jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, můj celý profesní život se pohybuji v oblasti dopravní problematiky. Proto bych usiloval o práci ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zájem investorů o vstup do holešovské průmyslové zóny je od jejího dokončení mizivý, aktuálně je zaplněna přibližně jen z jednoho procenta. Nedostatek pracovních míst ale řeší také obyvatelé menších měst a obcí. Co je největší překážkou podnikání v kraji a je v možnostech senátora nezaměstnanost ovlivnit? Jak?

Je všeobecně známo, že Strategická průmyslová zóna (SPZ) Holešov je limitovaná tím, že se nachází v ochranném pásmu vodního zdroje 2. stupně. Ale méně se mluví o faktu, že toto vymezení platí i pro celé město Holešov a okolní obce.

Nový Územní plán Holešov (účinný od 19. 3. 2016) vymezuje na území města zónu ve stejném rozsahu jako původní Územní plán města Holešova. Pro představu uvádím stanovené podmínky pro využití SPZ:

Hlavní využití

– zpracovatelský průmysl a skladování

Přípustné využití

– výrobní a strategické služby

– technologická centra

– věda a výzkum

– související dopravní a technická infrastruktura

– související občanská vybavenost

– veřejná prostranství včetně ploch veřejné a izolační zeleně

Nepřípustné využití

– činnosti, které mohou ohrozit povrchové a podzemní vody

– prvotní zpracování surovin

Z uvedeného je jasné, že SPZ má stanovené podmínky, co a jak v ní lze provozovat. Kromě neustálých obstrukcí několika ekologických aktivistů nejvíc brání jejímu rozvoji chybějící napojení na D49, které velmi zvýší její atraktivitu. Tyto oblasti budou patřit v případě mého zvolení senátorem mezi mé priority.

Čím je váš obvod ještě specifický? Co nejvíce potřebuje?

Mezi největší problémy patří nedostatečná dopravní infrastruktura. Neustále se oddalující výstavba dálnice D49, která má spojit Českou a Slovenskou republiku, má být základní dopravní kostrou Zlínského kraje. Její realizace uleví nejen Zlínu, Otrokovicím, Hulínu, Holešovu a Fryštáku, ale všem obcím v její trase, kudy denně projedou desetitisíce osobních aut a kamionů. Úsek Hulín – Fryšták měl být předán do užívání již v roce 2011, ale doposud se nestaví.

Dále je třeba pomocí vhodných investorů oživit Strategickou průmyslovou zónu (SPZ) Holešov. Považuji to za efektivní řešení podpory zaměstnanosti v regionu, což povede k jeho celkovému rozvoji. Pro zvýšení atraktivity SPZ je však nezbytné její napojení na D49.

Důvěra v senát je u nás tradičně nízká. Jak byste se vy osobně chtěl zasadit o její zvýšení?

Pokud senátor zná svůj volební obvod, je v neustálém kontaktu s lidmi, umí komunikovat se starosty a zastupiteli, kteří zase nejlépe znají problémy ve svých obcích, povede vzájemná komunikace k přenosu potřebných informací do senátu. Budou-li do výborů senátu dodávány kvalitní podklady prověřené komunální praxí, budou i nové zákony stabilnější, bez nutnosti jejich novelizace (viz stavební zákon, jeho správní řád a prováděcí vyhlášky). Senátor tedy může svým osobním příkladem ovlivnit důvěru veřejnosti v senát ve svém obvodu velmi významně.

Mnozí kabinet a konkrétně premiéra Sobotku kritizují, že dosud nesdělil jasné stanovisko k přijímání uprchlíků. Nebo ministr Chovanec oznámil, že do konce roku nepřijmeme ani jediného běžence z Turecka, ale hned druhý den sem přijelo prvních osm migrantů z Řecka. Rozumíte vy sám stanovisku vlády k (ne)přijímání uprchlíků?

Stanovisku vlády rozumím, protože je jasné a za více než rok mnohokráte potvrzené. Konkrétně premiér B. Sobotka od samého počátku migrační krize veřejně prohlašuje, že Česká republika bude plnit své závazky v oblasti humanitární pomoci, kterými je vázána na mezinárodní úrovni, a nabízí pomoc zemím, které migrační vlna postihla. Zároveň jasně kritizoval snahy evropských politiků, kteří prosazovali povinné počty a přidělování imigrantů. Postoj české vlády byl a je neměnný, proti povinným kvótám a s důrazem na právo ČR zásadně rozhodovat o tom, koho v rámci pomoci lidem, kteří utíkají před válkou či jsou jinak ohrožováni na životě, přijme. Vláda ČR jasně sdělila, že nemůže dopustit, aby se v rámci nezvládnuté migrační vlny do ČR dostali lidé, kteří by mohli být bezpečnostním rizikem. K problému s migrační krizí u nás jsou podstatná fakta a čísla. Z nich vyplývá, že za prvních sedm měsíců letošního roku požádalo o azyl 872 lidí a ten byl udělen 132 lidem! Nejčastěji o mezinárodní ochranu žádali v ČR Ukrajinci – 289, Iráčané – 133, Číňané – 64, občané Kuby – 54 a Sýrie – 49. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku se počet žádostí snížil o 12. V červenci azyl získal jeden člověk. Naše azylové řízení a prověrky jsou velmi důkladné, to je také hlavní důvod, proč se k nám běženci nehrnuli, nehrnou a hrnout nebudou.

Nedomníváte se, že ne zcela jednotný a jasný postoj vlády nahrává šíření obav a různých spekulací, což ve svém důsledku posiluje nové, často extremistické strany?

Není to postoj vlády, který by mohl nahrávat obavám a spekulacím, protože ten je jasný a neměnný. Jsou to prohlášení politických stran a politiků, kteří na migrační krizi a vyvolávání strachu chtějí politicky vydělat. Vláda má bezpečnost občanů jako jednu z priorit, o čemž svědčí navyšování finančních prostředků a personální posilování složek, které mají bezpečnost na starosti. Díky postoji a krokům vlády je skoro nemožné potkat u nás migranta ze zemí, kde je válka, která „stvořila“ teroristy, ale migrace plní stránky médií neustále, strach na prvních stránkách se dobře prodává. Patříme mezi země, které jsou považovány za nejbezpečnější, a například kriminalita klesá, o tom ale média nenapíší. Podle mého je pro občana v současnosti důležitější, jak se mu v naší zemi žije, jakou má mzdu, jestli je o něj postaráno, když má zdravotní problém, a kolik peněz mají v peněžence například důchodce či osamělá matka, než kolik slov pronášejí politici o migrantech a kolik papíru o tomto tématu popíší novináři, aby přilákali pozornost a dobře se to prodávalo.

Prezident Miloš Zeman získává stále větší podporu široké veřejnosti za svůj postoj k uprchlické krizi a hájení národních zájmů. Jak byste hodnotil vystupování prezidenta vy sám?

Prezident Zeman je skvělý řečník a výborný šachista. Osobně jsem ocenil například jeho účast v Moskvě při připomínce konce druhé světové války, návštěvu Číny, kterou podpořil snahu vlády o zlepšení spolupráce mezi oběma zeměmi. Prezident jde svou cestou, za svým cílem a neohlíží se na ty, kteří by mu mohli jeho cestu komplikovat. Jeho názory na činnost vlády a například k zahraniční politice jsou vzdáleny realitě a mohou být vysoce populistické, protože odpovědnost za zahraniční politiku nese vláda. Svůj boj proti některým členům vlády vede velmi nevybíravými prostředky a jeho snaha je před občany shodit nikdy neskončí. Proto má také ve vládě svého oblíbence, kterého velebí při každé vhodné příležitosti a promine mu cokoli, i neschopnost. Proto bude podle mého názoru znovu usilovat o prezidentský mandát, aby měl více času na vyřízení některých účtů.