V roce 2012 krajské volby vyhrála KSČM se čtrnácti mandáty. Poté, co se ale rozpadla vaše společná koalice, skončila jako jediná strana v opozici. V nedávné anketě Parlamentních listů, v níž se politici celého spektra vyjadřovali k situaci ve vládní koalici vyvolané kauzou k reorganizaci policie, místopředseda strany Josef Skála řekl, že „s tím, jak gumově umí s koalicemi zacházet ČSSD, má své zkušenosti v Karlovarském kraji“. Souhlasíte? Nebo kde vidíte příčinu toho, že jste po šesti letech opustili radu kraje? Nevnímáte to jako křivdu?
Jako křivdu určitě ne. Náš bývalý koaliční partner vypověděl koaliční smlouvu poté, co jsme odmítli přijmout a akceptovat jejich kandidáta na nového hejtmana po odstupujícím Josefu Novotném. Jejich kandidát Jakub Pánik byl pro nás nepřijatelný z důvodu jeho minulých aktivit, které byly vyšetřovány policií. I přestože policie toto vyšetřování odložila, pro nás to nebylo důkazem čistého štítu. Odložení případu není konstatování neviny a ve světle dnešních dní, toho, co se děje v policii, pochyby a nedůvěra stále zůstávají. Byli jsme připraveni ho akceptovat jako člena rady Karlovarského kraje, ale ne jako hejtmana, který má reprezentovat náš kraj. ČSSD na toto nepřistoupila a později to začala podmiňovat dalšími ústupky z naší strany. To pro nás bylo nepřijatelné. Za šest let jsme udělali kus práce a pochopitelně se nám nechtělo odcházet od rozdělané práce. Za dobu naší účasti při vedení kraje jsme museli učinit spousty kompromisů, bez těch to ale nejde. To patří ke koaličnímu vládnutí. Každý ale máme limity, kam až můžeme ustupovat a kam už ne. A toto byl ten případ. Představitelé ČSSD si byli velice jisti, že v té době jsou naším jediným možným partnerem, a tudíž z této pozice i vystupovali a byli přesvědčeni, že v zájmu udržení si svých pozic v radě ustoupíme jejich tlaku. Toto bylo už za hranicí kompromisů, kam jsme byli ochotni jít. Odešli jsme do opozice a určitě nejsme ublížení a neházíme klacky do všeho, co současné vedení dělá. Konstruktivně a hlavně věcně přistupujeme ke všem problémům, ke kterým se zastupitelstvo kraje vyjadřuje a schvaluje.
A jak byste hodnotila působení stávající široké koalice?
Řízení kraje se nezastaví, jak ale hladce ten stroj funguje, to už je jiná. Stačí si zajít na jednání zastupitelstva kraje a sledovat jeho jednání. Už jen když sedíte v zasedací místnosti, cítíte to napětí. Další otázka je, jak funkční je činnost pěti neuvolněných radních. Za šest let práce v radě si opravdu neumím přestavit, jak bych tuto práci ještě skloubila s náročnou prací starosty či jiného firemního manažera. Nikdo z nových koaličních partnerů nebyl ochotný se vzdát svých stávajících pozic a předložili občanům kraje své neuvolnění jako velkou úsporu mzdových prostředků na jejich platy. Spíš si myslím, že v očích občanů degradovali práci radních jako nepodstatnou, které není potřeba se věnovat na plný úvazek. ČSSD má čtyři uvolněné členy rady, tedy o jednoho méně, než jí zaručovala původní koaliční smlouva s námi. Jak jí dnešní stav vyhovuje, to vědí jen představitelé ČSSD.
Jak nyní vidíte vaše šance? Přeci jen kandiduje řada nových stran a do krajských voleb vstupuje i na celostátní úrovni úspěšné hnutí ANO.
Věřím minimálně v obdobný zisk jako před čtyřmi lety. Domnívám se, že za uplynulé období se nemáme za co stydět a ukázali jsme, že nám jde především o věcná řešení problémů kraje a že hledáme cesty k spokojenosti co nejvíce občanů našeho kraje. Nová uskupení včetně hnutí ANO jistě odeberou určité procento voličů. Je otázka, z kterého spektra. Myslím si, že to více zasáhne uskupení a strany od středu napravo, i když asi i určitá část levicových voličů se nechá oslovit. Problémem našeho kraje je velice nízká volební účast, a tak mám obavy, abychom po volbách neměli v zastupitelstvu přemíru uskupení a stran, které se nebudou schopny mezi sebou domluvit.
Psali jsme:
Jako náměstkyně kraje jste se více než dva roky podílela ne vedení kraje. Co považujete za svůj největší úspěch?
Jestli mohu, spojila bych to i s předchozími čtyřmi roky, kdy jsem dělala radní pro kulturu, památky a cestovní ruch. V posledním období jsem měla na starosti finance a vnitřní záležitosti. Přesto jsem se i nadále zajímala i o kulturu a památky. Z této oblasti považuji za největší úspěch, že jsme se ocitli v konečné fázi hodnocení před zápisem „Hornické krajiny Krušnohoří“ do UNESCO. Byla jsem u zrodu tohoto projektu a jsem moc ráda, že se to povedlo. Další věc, ze které mám radost, je to, že se mi povedlo v roce 2014 prosadit elektronické zadávání veřejných zakázek. Jeho prosazení nebylo úplně jednoduché, ale nakonec se to povedlo.
Pokud byste ve volbách uspěla a stala se hejtmankou – co považujete za nejdůležitější?
Co zdůraznit, když je vše tak důležité? Ať se jedná o zdravotnictví, sociální služby, dopravu, školství a tak dál… Ráda bych, aby došlo k užší komunikaci s městy a obcemi. A nejen s těmi s rozšířenou působností, ale i s těmi nejmenšími. To napomůže řešit problémy, tam kde nejvíc pálí. Zaměřit pozornost do oblastí, kterou chtějí především řešit občané. On se někdy pohled krajský a ze zdola může lišit a ne vždy ten krajský úhel pohledu musí být ten nejlepší.
V nedávném porovnání kvality života ve všech regionech České republiky se Karlovarský kraj umístil až za první desítkou. Na vině jsou podle této analýzy mimo jiné jeden z nejvyšších úbytků obyvatel, podprůměrná míra dostupnosti zdravotní péče či nejméně vysokoškolsky vzdělaných lidí. Pokud jednotlivé aspekty rozebereme – kde vidíte příčinu úbytku obyvatel a jak budete chtít s tímto negativním trendem bojovat?
Jsme okrajový region republiky, nejmenší kraj, který má i minimální zastoupení v centrálních orgánech. Chybí nám dálniční spojení s hlavním městem. Dlouhá léta u nás nezakotvili žádní investoři, kteří by nabízeli nějakou práci, natož kvalifikovanou. To se naštěstí poslední roky začíná měnit a s novými průmyslovými zónami přibývá pracovních příležitostí. I když stále např. Sokolovsko má velký deficit. Stejně tak počet vysokoškoláků. Nejsem úplně přesvědčena, že by to spasila přítomnost samostatné vysoké školy u nás v regionu. Je to spíše tím, že tu nejsou adekvátní pracovní místa pro vysokoškoláky, a tudíž chybí motivace našich dětí, aby se vracely a chtěly tu žít. Taková pracovní místa, která by je oslovila, nabízela jim perspektivu rozvoje a jejich dalšího růstu. Nám se v minulých letech podařilo zavést stipendijní program pro vysokoškoláky, tak aby byli motivovaní k hledání práce v našem regionu. A pro výrobní podniky je to signál, aby pracovaly na svém rozvoji a v rámci svých aktivit pracovaly i na vývoji a inovaci a daly příležitost mladým vzdělaným lidem.
Jaké investice považujete za klíčové v oblasti zdravotnictví, aby bylo dostupnější pro všechny obyvatele kraje?
Velké investice, které kraj může realizovat, jsou do krajských nemocnic. Ty se již před několika lety začaly uskutečňovat. Ještě pár let bude trvat, než se podaří zrekonstruovat budovy, aby byly důstojnými reprezentanty dnešního zdravotnictví. Neméně důležitou součástí investic jsou investice do kvalitního a odpovídajícího přístrojového vybavení, které je potřeba ke kvalitní léčbě. Je to nekončící potřeba finančních prostředků na obnovu přístrojového vybavení nemocnic, vzhledem k jejich rychlému fyzickému i morálnímu stárnutí. A to je úkol do budoucna, najít dostatek finančních prostředků na průběžnou obnovu tohoto přístrojového vybavení, aby nedošlo ke zhoršení poskytování péče v našich nemocnicích. Další problém zdravotnictví je nedostatek zdravotnického personálu, a to nejen v nemocnicích. S tím si tak úplně samy kraje nepomohou. S řešením tohoto problému musí ve větší míře pomoci stát. A to nejen jak docílit optimálního počtu lékařů a středního zdravotnického personálu v nemocnicích, ale také jak vyřešit zajištění poskytování prvotní zdravotnické péče privátními ambulancemi v menších městech a obcích. Je to celorepublikový problém a ani našemu regionu se nevyhýbá. Chybí obvodní, dětští i zubní lékaři v terénu.
Jak ovlivňuje nedostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí trh práce a nezaměstnanost v kraji? A především, jaké jsou vaše možnosti počet studentů ovlivnit?
Na tuto otázku jsem částečně odpověděla v otázce týkající se úbytku obyvatel. Vedle stipendií pro studenty vysokých škol bude důležité udržet existující pobočky ZČU v našem kraji. Této možnosti využívají především lidé, kteří si potřebují a chtějí doplnit vzdělání. Počet vysokoškoláků v rámci statistik nezaměstnanosti není vysoký.
Další rozhovory s kandidáty:
Na trojnásobek se rozrostl počet sociálně vyloučených lokalit v Karlovarském kraji za posledních téměř deset let. Současně roste i počet lidí, kteří v nich žijí. Proč podle vás v tomto směru stávající politika kraje selhává? A jaká opatření navrhují komunisté?
Faktorů je zde více. Vyrůstá nám zde už druhá generace těchto lidí, kteří neviděli své rodiče chodit do práce a žijí jen ze sociálních dávek a mnohým tento způsob života bohužel vyhovuje. Jiní v minulých letech v době vysoké nezaměstnanosti přišli o práci, dostali se do finančních problémů a někteří z nich z těchto důvodů uvízli ve vyloučených lokalitách. Také zavedený systém podpory bydlení, který napomáhá byznysu s chudobou, je příčinou rozrůstání se těchto ghett. Regionální řešení je obtížné. Potřebovali bychom pomoci legislativou. Jeden střípek je zákon o sociálním bydlení. Také nastavení sociálních dávek a systém vyplácení by se měl změnit, tak aby nebyl demotivující k hledání práce. A samozřejmě je potřeba ještě více terénní práce v těchto vyloučených lokalitách, práce s mladými a spolupráce s organizacemi, které jsou schopny nabídnout práci těmto lidem.
Spory na ministerstvu práce a pro místní rozvoj zpožďují přípravu novely o sociálním bydlení. Nemohou se totiž shodnout, které z nich by mělo systém spravovat. Podle zákona budou všechny obce muset mít sociální byty – povinnost se dotkne i těch malých. Kolik procent bytů by měly na sociální bydlení vyčlenit, ale zákon nestanoví. Předloha má pomoci asi 200 tisícům lidí, kteří žijí v často předražených ubytovnách nebo ghettech. Co vy považujete v novele zákona za stěžejní a co si od ní slibujete?
Důležité je, aby tento zákon už byl. Když si představím objem finančních prostředků, který je dnes vyplácen na podporu bydlení, a ten by se poskytoval obcím na sociální bydlení, myslím si, že by to ty obce zvládly. Bylo by zajištěno důstojné bydlení a obce už by se uměly postarat, aby toto bydlení nebylo jeho obyvateli devastováno. Jsem toho názoru, že každý člověk si v nouzi zaslouží pomocnou ruku, ale pokud si této pomoci neváží a ničí, co je mu poskytnuto, pak nemá nárok na tuto pomoc. V této oblasti může kraj s obcemi určitě spolupracovat a i hledat cestu pomoci těm nejmenším a finančně nejslabším obcím.
Psali jsme:
V Karlovarském kraji byla také v posledních volbách do zastupitelstev krajů nejnižší volební účast. Jaké je podle vás hlavní téma podzimních krajských voleb? Proč by k nim lidé měli přijít?
To je velký problém a mě osobně velice mrzí, že tak málo lidí v našem kraji chodí k volbám. Není to dobré ani pro ty, kteří volby vyhrají. Když si přepočítáte procenta na absolutní čísla, kolik občanů vám vlastně dalo hlas, tak najednou ten mandát není tak silný. Ptáte se, co vlastně si přeje těch 70–75 procent voličů, kteří nepřišli dát důvěru vůbec nikomu. Působí na ně politici tak, že jsou jim občané lhostejní, nebo že myslí jen na vlastní prospěch, anebo je těmto voličům skutečně jedno, co se kolem nich děje? Asi každý z těchto nevoličů patří do nějaké skupiny. Nevěřím moc na to, že sliby v rámci předvolební kampaně tyto nevoliče přesvědčí, že teď to bude lepší. Přesvědčit je může jen poctivá práce lidí, kteří chtějí tento kraj vést, a kterou lidé vidí v každodenním životě.
Motto do voleb. Těžko hledat. Někoho osloví slib spravené komunikace, jinému zachování školy, další je vystrašený z migrantů a příslib ochrany považuje za nejdůležitější. A tak bych mohla pokračovat. Pro mě je důležité udržet kraj s vyrovnaným provozním rozpočtem, zabezpečit dostatek finančních prostředků pro další rozvoj všech oblastí a také nezapomenout pracovat na zkvalitňování práce celého krajského úřadu jako vstřícné instituce k občanům.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
