V těchto dnech si připomínáme smutné výročí okupace Československa. Pamatujete si na den 21. srpna 1968?

Každý Čech si na to vzpomene. Ten den jsem byl v Rakousku, ale měsíc před tím – během konference v Čierné – jsem byl poprvé doma. To bylo strašně dojemné. Ale když přišla zpráva, že vojska Varšavské smlouvy vpochodovala na území Československa, byl jsem ve Vídni.

Pro mě tahle událost znamenala několik zajímavých věcí. Jednou z nich bylo to, že v té době bylo v Rakousku mnoho Čechů, kteří se vraceli z dovolené a nevěděli, co bude, co mají dělat. Spousta jich přišla do Schwarzenberského paláce požádat o pomoc. A stalo se něco zajímavého: potvrdilo se, že když je opravdu zle, tak se lidé chovají opravdu slušně a čestně.

Přišli k nám totiž lidé, kteří třeba tvrdili „já jsem syn hajného Novotného z Protivína“ nebo „můj otec byl na Modravě na Šumavě“. Ale my jsme měli seznam všech schwarzenberských zaměstnanců do konfiskace našeho majetku. A starý pan Gril, to byl správce paláce, pocházel z Horšovského Týna, se k seznamům posadil, a když někdo přišel a prohlásil, že je syn našeho bývalého zaměstnance, ptal se ho, jak se jmenoval, kde sloužil atd. A když dotyčný odpověděl správně, dostal poukaz na penzion. Já jsem totiž kvůli tomu najal několik penzionů v okolí. U jednoho vchodu do paláce byla docela slušná hospoda, takže k ubytování dostali ještě poukázky na jídlo.

Zajímavé bylo, že pan Grill, který byl z Horšovského Týna, sudeťák – mluvil sice česky, ale nebyl vyslovený čechofil – říkal, že k jeho úžasu nebyl mezi lidmi, kteří se na nás obrátili se žádostí o pomoc, žádný hochštapler, žádný podvodník, všichni byli opravdu potomci našich bývalých zaměstnanců, rodiče některých jsem dokonce osobně znal. Potom se někteří z lidí, které jsme ubytovali, pozvolna vraceli domů, jiní už v Rakousku zůstali.