Tento rok dominuje našim životům válka na Ukrajině. Tu bez diskuse rozpoutal Putin. Ohlížet se zpět už nemá smysl, ale pokud tak učiníme, co jsou základní faktory vzniku této války? Kde leží její příčiny a jaké poučení si, po úvaze, vzít do budoucna?
V současné době, z bezpečnostního hlediska, žijeme po období 2. světové války v bezprecedentní době, která bezpochyby měla své historické příčiny a je třeba se na ni dívat v kontextu vývoje bezpečnostních krizí za poslední dvě dekády. Co se týče mezinárodní bezpečnostní situace, tak pokud se podíváme na krize na Blízkém východě, teroristické útoky, které byly spáchány, tak je zjevné, že bezpečnostní situace se za posledních dvacet let zhoršovala. S ohledem na místa konání těchto bezpečnostních – válečných krizí, evropské země žily v relativním bezpečí a klidu, bez hlubšího uvědomění si příčin a hlavně reakcí na postupně zhoršující se bezpečnostní situaci.
Obrat nastal v roce 2014 po anexi Krymu, kdy došlo k reálnému vojenskému obsazení území Krymu a postupnému zhoršování bezpečnostní situace na východě Ukrajiny a k vyhrocování vztahu Ruska s Ukrajinou. Evropská reakce na anexi Krymu spočívala v přijetí ekonomických sankcí vůči Rusku, které se však s odstupem času minuly účinkem. V návaznosti historicky nastavené vazby a ekonomické fungování Evropy nejen k energetickým zdrojům, ale i k dalším strategickým komoditám s Ruskem, se Evropa začala dostávat pod tlak, vyplývající z nastavené závislosti na těchto vazbách.
Diplomatická řešení této situace absolutně ztroskotala 24. února letošního roku a západní Evropa si uvědomila, že dosud nastavená cesta řešení této ukrajinské krize je slepou cestou. V České republice, ale i v ostatních evropských zemích, došlo k procitnutí v oblasti bezpečnosti a obranyschopnosti v Evropě a uvědomění si dalších konsekvencí z hlediska posílení schopností jednotlivých armád členských zemí EU. Vyvstaly otázky, jak na tuto situaci reagovat, jak zvýšit a zajistit obranyschopnost a modernizovat dosud víceméně udržované profesionální armády zemí EU včetně té naší. Najednou zmizely otázky potřebnosti navýšení obranných rozpočtů a dlouhé diskuse o pořizování vojenského vybavení pro armády, jak tomu bylo v minulosti, kdy resorty obrany byly na prvním místě při škrtech.
Pokud chceme objektivně hovořit o příčinách tohoto shora obecně a stručně popsaného konfliktu, tak toto bude otázka dalších diskusí odborníků, kteří konkrétní příčiny musí určit a popsat. Poučení je nutno hledat v detailním vyhodnocení událostí posledních dvou dekád a označit reakce či opatření, která nevedla k řešení či pokroku ke zlepšení nejen bezpečnostní situace, ale i ekonomické situace, s ohledem na prohlubující se závislost, a tím vznik určitých hospodářských faktorů, které obecně Evropskou ekonomiku formovaly.
Co dělat pro to, aby válka byla ukončena do konce roku, pokud je to vůbec reálné? A lze po Ukrajincích, kteří trpí, žádat územní či jiné ústupky?
Z historického pohledu všechny válečné konflikty dříve či později končí u jednacího stolu. Kromě nastavené trajektorie vytváření sankčního tlaku na Rusko je třeba nalézt cestu, která zúčastněné strany přivede k jednacímu stolu, a to bude otázka vyhodnocení strategických cílů na jedné či druhé straně, kdy se pouze můžeme domnívat, jaké cíle či záměr má ruská strana.
Aktuální situaci je možno hodnotit jako velmi opotřebovávací válku s dílčími úspěchy na obou stranách a jako taková může trvat ještě několik měsíců či jednotek let, což je pro lidi v daných lokalitách šíleně obtížné a traumatizující, kdy každý den dochází k úmrtí či ke zranění, a to nejen bojujících vojáků.
Fotogalerie: - Ruský šrot na Letné
Leží na Miloši Zemanovi, Angele Merkelové či Emmanuelovi Macronovi vina za přílišnou vstřícnost vůči Rusku? Lze například Miloši Zemanovi vyčítat, že ani po kauze Vrbětice svůj postoj k Rusku nezměnil? Vůči Putinovi otočil až po vypuknutí invaze...
Kauza Vrbětic nebyla jistě příčinou vypuknutí války na Ukrajině. Jednání jednotlivých vrcholných představitelů zemí EU historicky vycházelo z dlouhodobě nastavených vztahů a vazeb od studené války, kdy multilaterální vztahy společenství až po bilaterální vztahy jednotlivých mocností byly doposud převážně určovány ekonomickými faktory. Obecně lze říci, že Evropa žila v relativním pocitu bezpečí, kdy se domnívala, že takováto situace nemůže nastat, a to s ohledem na nastavené bezpečnostní vztahy a vazby z doby a konce studené války, kdy v této době byla uzavřena celá řada mezinárodních smluv, například o nepoužívání jaderných zbraní, jejich regulace, nepoužívání raket středního a dlouhého doletu.
Jaká nepříjemná překvapení v oblasti bezpečnosti nám reálně hrozí? Ruský útok na Pobaltí? Čínský přepad Tchaj-wanu? Vzedmutí vlny migrace v Africe? Či něco jiného?
Další vývoj mezinárodní bezpečnostní situace je velmi těžko predikovatelný, neboť v posledním období došlo k poměrně dynamickému vývoji bezpečnostní situace, nejenom na Blízkém východě, ale i v současné době na východě Ukrajiny. Těžko jednoznačně hodnotit záměry a strategické cíle ze strany Ruska, ale nedomnívám se, že by Rusko mělo záměr rozpoutat vojenský konflikt s největší obrannou aliancí NATO a napadnout některou ze zemí Severoatlantické aliance.
Psali jsme:
Co se týče migračních krizí, tak tyto mohou být způsobeny nejenom teroristickými či válečnými konflikty, ale mohou mít také ekonomické příčiny a na ty je třeba se zaměřit. Důsledky válečného konfliktu na Ukrajině mohou mít dopady na potravinovou krizi na africkém kontinentu. Vývoj situace v indopacifickém prostoru je opět ožehavou otázkou, která by neměla být ze strany světových mocností podceněna.
I liberální komentátoři přiznávají, že naše sankce obtížně srazí Rusko na kolena tak, abychom přiměli jeho obyvatele povstat a válku ukončit. Padají slova o „divné“ a zlé povaze ruského národa, který je z povahy imperialistický a zamindrákovaný, takže se mu válka vlastně líbí. Dáváte těmto úvahám za pravdu? Jak na to nahlížíte vy sám?
Jak si vysvětlit, že sankce uvalují na Rusko převážně země Západu, zatímco Čína, Indie a jiné země BRICS, stejně jako např. africké či arabské země s Ruskem dále nerušeně udržují styky. Proč Západ ztratil schopnost izolovat svého nyní největšího soupeře? K jakému vývoji to v mezinárodních vztazích povede?
Vysvětlení je jednoduché, Evropská unie bohužel nehraje v globálním měřítku ve světě takovou roli, že by byla schopna ovlivnit mocnosti, jako je Indie, Čína či některé arabské země, aby zpřetrhaly vazby s Ruskem a připojily se k izolaci ze strany západu. Tak jak již došlo v rámci EU k revizi jednotlivých strategií, například k zintenzivnění a plnění akčního plánu Strategického kompasu, bude muset Evropa provést revizi dalších určujících globálních vztahů, aby se stala znovu významným a silným hráčem.
Putinova invaze vyvolala volání po modernizaci a dozbrojení nejen české armády, ale i většiny armád NATO. Jde o nevyhnutelný a žádoucí trend?
Invaze na Ukrajinu nevyvolala volání po modernizaci a dozbrojení nejen české armády, ale invaze na Ukrajinu utvrdila západní země o zdůraznění nutnosti modernizace, zvyšování schopností a dozbrojení svých armád s ohledem na zajištění svrchovanosti a svobody.
Česká republika je členem Severoatlantické obranné aliance a její bezpečnost je založena na kolektivní obraně. Každý jednotlivý člen NATO musí pracovat na zvyšování schopností a modernizaci svých armád, aby v případě rizik byli schopni zajistit dostatečné odstrašení od případného napadení.
Je třeba neustále pracovat na tom, abychom měli profesionální, moderní a robustní armádu, která zajistí obranyschopnost naší země před případným válečným konfliktem, ale také je třeba zapracovat na zkvalitnění našich bezpečnostních složek, které zajišťují naši vnitřní bezpečnost před hybridními hrozbami či terorismem.
Bohužel se v minulých letech nepodařil ani minimálně 8 let připravovaný nákup bojových vozidel pěchoty (BVP). V posledním roce své vlády tehdejší premiér Babiš, na tlak komunistů, ponížil na určitý čas rozpočet Ministerstva obrany o několik miliard, což zřejmě nákup BVP zkomplikovalo. I nyní slyšíme z úst nynější ministryně obrany Černochové velké plány – nákup nových stíhaček, moderních tanků i těch „nešťastných“ BVP. Myslíte si, že se této vládě podaří realizovat alespoň jeden z těch tří velkých cílů, tedy co se týká nákupu těžké výzbroje pro naši republiku?
S ohledem na současnou situaci je otázka povinnosti a odpovědnosti současné vlády dokončení námi nastartované modernizace, a tím pádem vybudovaní těžké brigády, pořízení nových pásových bojových vozidel PBVP a tanků, které jsou páteřní technikou těžké brigády. V současné době vnímám bezpečnostní situaci a zajištění obranyschopnosti České republiky jako nezbytné. Je nutné pořídit novou moderní těžkou techniku, která by byla schopná čelit konvenčním krizím tak, jak je vidíme na Ukrajině.
Je pravda, že tendr na pořízení PBVP se táhne již řadu let, kdy o způsobu zadání pořízení této techniky bylo rozhodnuto ještě před mým příchodem odborným týmem, který na zakázce pracuje. Taktéž je pravda, že se na procesu zakázky projevila řada faktorů, které zakázku prodlužovaly, a to i omezení nastavené v souvislosti s pandemií covidu-19, kdy nebylo možné vést osobní jednání při projednávání jednotlivých kroků s potenciálními dodavateli. Taktéž bylo nutné odložit testy funkčních vzorků.
Jak je zmiňováno v otázce, rovněž při schvalování státního rozpočtu došlo na základě pozměňovacího návrhu KSČM ke krácení rozpočtu Ministerstva obrany o 10 miliard korun, čímž nebyla tato zakázka rozpočtově kryta dle rozpočtových pravidel a nebylo možno v této době činit konkrétní procesní kroky do doby, než byly tyto prostředky do rozpočtu Ministerstva obrany navráceny. Nejpodstatnějším důvodem nedokončení této zakázky za mého funkčního období byly vady podaných nabídek ze strany potenciálních dodavatelů, které odborný tým vyhodnotil jako nevyhodnotitelné nabídky a doporučil mi nabídky vyloučit a potenciální uchazeče ponechat.
Za současné změněné bezpečnostní situace a podpory, nejen politiků a veřejnosti, ve směru navyšování rozpočtu na obranu, jsou plány současné ministryně obrany realizovatelné. Je nutné napravit křivdy minulých vlád včetně vlády ODS, kdy v rámci úspor došlo k největším škrtům a restrikcím v armádě, kdy rozpočet klesl pod 1 procento HDP, a tento vnitřní dluh odstranit. Je nutné pokračovat v nastavené trajektorii rozpočtu pro armádu, jak bylo nastaveno za vlády hnutí ANO.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
