Otázka Kurdů se až donedávna hlavně řešila z turecké oblasti. Vy jste nyní zaujali Evropu tím, co jste udělali v Sýrii. Postavení Kurdů v Sýrii a v Iráku bylo i dříve odlišné, že?

Kurdové zhruba sto let hodně strádali, hodně jim bylo ubližováno a byla jim upírána práva na sebeurčení. V rámci těch států, kde byl rozdělen Kurdistán mezi čtyři státy, tedy Turecko, Írán, Irák a Sýrie, tak chtěli narušit jednotu tohoto národa a asimilovat Kurdy, aby se ani nestali menšinou, ale aby se z nich stali Turci, Arabové nebo Íránci. Naštěstí Kurdové byli odolní, celou dobu bojovali a bylo několik povstání a samozřejmě byli velmi tvrdě potlačováni do doby, než byl v Iráku svržen Saddám Husajn. Od té doby se začalo pro Kurdy blýskat na lepší časy. Podotýkám, že jedno z největších povstání bylo v roce 1991, kdy irácký Kurdistán dostal status autonomní samosprávy. To bylo a stále je jádrem pro vznik případného kurdského velkého státu. Situace se ale dramaticky změnila.

Před několika málo lety byla přece kurdská autonomní oblast v Iráku jedna z nejbezpečnějších v zemi, říkalo se, že i vzhledem k případnému turistickému ruchu a také hospodářsky nejvíce prosperující.