Letos jste byla zvolena viceprezidentkou Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky pro kooperaci a obchod. S čím tam přicházíte?
S Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu spolupracuji v různých rolích již téměř dvacet let a její činnost považuji za velmi důležitou. Český obranný průmysl prošel v devadesátých letech velmi turbulentním a nejistým obdobím, kdy na jedné straně převládal názor, že zbrojní výroba po konci studené války již potřeba nebude, na druhé straně tu byla velmi dlouhá tradice, stále ještě silná základna uživatelů produktů a v neposlední řadě mnoho pracovních míst, která se nahrazují jen velmi těžko. Přesto mnoho tradičních výrobců toto období nepřežilo a nedočkalo se doby, kdy opět zjišťujeme, že obrana není špatné slovo a bezpečnost není samozřejmost. Společnost Omnipol, v niž v současné chvíli pracuji, byla v roce 1997 jedním ze zakládajících členů asociace. Sdružit firmy a společně se zasadit o podporu tohoto strategického průmyslového odvětví stále neztrácí na důležitosti. Ráda bych proto využila své zkušenosti z práce jak pro nadnárodní firmy, tak i pro české podniky a zasadila se o další budování dobrého jména českého obraného průmyslu v zahraničí, ale také osvětu oboru v domácím prostředí.
Jak se nyní daří českému obrannému a bezpečnostnímu průmyslu?
Anketa
Souhlasíte s tím, že koalice SPOLU jde společně i do eurovoleb?
3%
17%
hlasovalo: 38499 lidí
Kde vidíte překážky pro rozvoj tohoto odvětví v Česku? A jak je odstranit?
Nejen naše veřejnost, ale celá Evropa si dlouhodobě neuvědomovala důležitost zajištění vlastní bezpečnosti a nezávislosti v některých strategických oborech. Částečně přišlo procitnutí s covidovou pandemií a další s vypuknutím války na Ukrajině. Konečně se začíná šířeji zpochybňovat modla globalizace a dávat důraz na alespoň částečnou soběstačnost v oblastech, kde je to možné. Klíčové slovo je v tomto smyslu tzv. bezpečnost dodávek, která je pro každý stát zásadní. Asi není překvapivé, že jistota dodávek čehokoli je vždy největší v rámci vlastního státu, dále pak nejbližších spojenců a pak čím dále, tím více roste riziko výpadku. Nepochybně to logicky zažívají například zákazníci společností z Ukrajiny nebo Izraele. Zcela laicky řečeno, mají dost svých starostí, než aby pro někoho dodávali náhradní díly. Už jenom z tohoto důvodu by stát měl co nejvíce podporovat existenci a rozvoj obraného průmyslu na svém území.
V současné době je ale jedním z dalších hlavních témat financování exportu obraného průmyslu. Na základě legislativy EU mnoho bankovních domů výrazně omezilo financování obchodů v obranném průmyslu a výrazně tak snižuje konkurenceschopnost evropských firem na mezinárodních trzích. Pokud není možné ovlivnit v zájmu celé EU taxonomii, pak by bylo potřeba nahradit tuto službu na státní úrovni. U nás toto zajišťují Česká exportní banka a EGAP, ale ty jsou samozřejmě také limitovány.
Takže pomáhají tyto válečné konflikty, abychom si více uvědomili důležitost investic do vlastní bezpečnosti, ale také roli průmyslové soběstačnosti?
Určitě. To, že se stále více zdůrazňují investice do bezpečnosti, dokládá vlastně i vládní slib, že již v příštím roce dostojí Česká republika svému závazku vůči Severoatlantické alianci (NATO), a tedy že půjdou dvě procenta HDP na obranu.
Všichni jsme svědky překotného technologického vývoje i nástupu umělé inteligence. Jak se tyto trendy projevují v obranném a bezpečnostním průmyslu?
Obranný spolu s kosmickým průmyslem byly v historii jedněmi z hlavních tahounů technologického vývoje. Mnoho technologií se až následně uplatnilo v civilním užití. Dnes stále větší roli mají informace, jejichž získání a následná analýza se stávají strategickou výhodou. A právě v tomto procesu hraje důležitou roli umělá inteligence, která dokáže rychle zpracovat velké množství dat. Vidíme také, že se v těchto odvětvích častěji zapojují autonomní systémy, jako jsou například bezpilotní letouny. Umělá inteligence hraje určitě klíčovou roli i v modernizaci obranného a bezpečnostního sektoru. „Bojiště“ se v posledních letech zásadně proměnilo a obranný průmysl na to samozřejmě musí reagovat a investice do výzkumu a vývoje se dostaly na zcela jinou úroveň.
Fotogalerie: - Odbory proti vládě
Pracujete pro skupinu Omnipol, která je dnes mimo jiné klíčovým hráčem českého leteckého průmyslu. Jak se vám daří udržovat tradici České republiky jako jedné z mála zemí, která umí vyrobit letadlo od A do Z?
Stejně jako mnoho dalších firem, musel i Omnipol projít v posledních třiceti letech vývojem a najít svou vlastní cestu a udržitelnou strategii do budoucna. Po akvizici společnosti ERA, která vyvíjí a vyrábí unikátní pasivní radiolokátory a následném vstupu do projektu L-39NG v roli strategického partnera a spoluinvestora se společnost začala více a více soustřeďovat na sofistikované technologie z oblasti elektroniky a letectví. Vrací se tak ke své vlastní tradici, kdy byla dlouhá desetiletí výhradním exportérem veškeré letecké techniky vyrobené na území bývalého Československa. S dalšími akvizicemi společností MESIT a Aircraft Industries a částečně i Aera Vodochody se skupina definitivně stala hlavním hráčem v oblasti letectví u nás. Přestože je to obor náročný, přetrvává velké odhodlání udržet a rozšířit tradici českého leteckého průmyslu a věřím, že všechny tyto firmy budou do budoucna velmi úspěšné.
Armáda, obrana či bezpečnostní průmysl byly vždy spíše mužskou doménou. Co vás jako ženu láká na tomto odvětví?
Měla jsem to štěstí, že jsem v tomto oboru začínala ve velkých mezinárodních firmách, kde toto určitě takto jednoduše neplatilo. Podstatné byly výsledky. Znám také mnoho dam, které se v oboru velmi úspěšně uplatnily. Technická stránka mě vždy bavila a potkala jsem v oboru také mnoho zajímavých osobností jak na straně průmyslu, státní správy, tak i armády. Myslím si, že se jako společnost zbytečně ochuzujeme škatulkováním, vždy záleží na prostředí a lidech v něm. Je jen třeba mít otevřenou mysl a být připraven, že mou práci nebo obor může obohatit i ten, od koho se to možná nečeká.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
