Ondro, od našeho posledního rozhovoru proběhlo několik demonstrací proti vládě. Například před ČT. Jak se jejich lídrům (vzájemné rozpolceným) daří zaujmout veřejnost?
Myslím, že se té hrstce blábolících kašparů věnuje zbytečná pozornost. Nejzábavnější na celé estrádě kolem páté kolony ruských teroristů u nás jsou jejich vzájemné půtky. Byl jsem na těch větších akcích na Václaváku a můžu říct, že to bylo směšnější než cirkusové vystoupení. Víte, není problém, že někdo demonstruje proti vládě. To je přece naprosto v pořádku a v rámci svobodné demokratické země v rámci západní civilizace, kterou bezpochyby jsme, nechť si demonstruje, kdo chce. Tito lidé ale vzývají režimy, kde by za takové demonstrace pořadatelé letěli z okna a účastníci by skončili v gulagu… sami si to neuvědomují. Žijí ve lži, v pomýlenosti, v nenávisti především sami na sebe, kterou svádějí na všechny okolo.
Pan Vrabel má na krku zřejmě i policii, když plácnul, že česká armáda chce americkými stíhačkami zasypávat Rusko jadernými hlavicemi. No, popravdě, zase ten samý příběh: Měl by někdo za to, že není, řekněme, intelektuálně na výši, být popotahován policií?
Nemyslím si. Vrabel má sedět za jiné věci a mám za to, že k tomu také dojde. Je to očividně gauner, jehož podporovatelé (považte, prvotní impuls prý byla drahota a jejich chudoba) mu posílají finance na různé účty, aby mu nebyly obstaveny. Podvádějí se mezi sebou v rámci kolaborantské party… Na druhou stranu, pro spáchání trestného činu musí být určitá míra společenské nebezpečnosti. Nedokážu odhadnout, jaká je její míra při šíření očividné pitomosti. Schopnost většiny protičeské „elity“ vnímat realitu nejen historicko-společenskou, ale také např. technickou, se limitně blíží nule. Takže mám za to, že šíření těchto pitomostí míru trestného činu nepřekročilo. Ale nechme to povolanějším.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský