Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu bývá tradičně dostaveníčkem významných politiků, bankéřů a podnikatelů. Letos tam ale potíže na domácí půdě nepustily například amerického prezidenta, britskou premiérku či francouzského prezidenta. Zaujalo vás přesto toto tradiční setkání něčím?
Donald Trump chyběl, zato naše ministryně práce a sociálních věcí nechyběla... No tak si každý může udělat obrázek o významu tohoto dostaveníčka.
Víte, setkání v Davosu bývalo v minulosti setkání skutečných ekonomů a světových politiků. Časem se stalo spíš setkáním politiků s politiky, alternativně se zpolitizovanými ekonomy. Ekonomy, kteří se na ekonomii dívají věcně, bez dogmatického pohledu na svět, by člověk snad na místě spočítal na prstech. Podle toho taky v posledních letech výstupy ze setkání vypadají.
Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
Uvedu vám příklad za všechny. Přítomní v Davosu už stačili vypustit jeden z výstupů, totiž víceméně shodu na tom, že žádné ekonomické problémy nehrozí, jen hrstka ekonomů naopak správně argumentovala tím, že Čína prudce zpomaluje, Japonsko se obává recese, Evropa zpomaluje a tak dál. Většina přítomných ale má stále klapky na očích a odmítají číst ekonomické statistiky. A tak se mohlo stát něco naprosto kuriózního: ve stejný týden, kdy Mezinárodní měnový fond, jehož šéfka je samozřejmě v Davosu značně sledována, prohlásil, že Japonsku nehrozí recese, Japonská vláda vydala varování, že se pro tento rok reces obává. Rady a předpovědi z Davosu čím dál víc připomínají knížecí rady lidí odtržených od reálného ekonomického života. Ale nebývalo to tak vždy...
Před začátkem Světového ekonomického fóra přišla britská nevládní organizace Oxfam se zprávou o nerovnosti. Podle ní se v uplynulých desetiletích snižovaly daně bohatým a korporacím. A když vlády nevybírají daně od bohatých, převedou daňové břemeno na chudé, například prostřednictvím daně z přidané hodnoty. Oxfam proto volá po silnějším a efektivnějším zdanění velkých firem a bohatých. Měl by se varováním této organizace před stále se prohlubující propastí mezi chudými a bohatými a posilováním hněvu veřejnosti někdo skutečně zabývat, nebo to jsou plané hrozby?
To je, s prominutím, naprostá pitomost. Pomíchání příčin a následků. Nějak jsem si nevšimla, že by se daňové břemeno celkově snižovalo. Ten problém nespočívá v nějakém „novém“ přístupu k daním. Ale v jednom má Oxfam pravdu – že se zvýšila nerovnoměrnost v rozdělení majetku. A že to plodí zvýšení sociální napětí. Ovšem příčiny jsou chybně pojmenovány.
Ta příčina tkví v celkově chybných a z historického hlediska bezprecedentních politikách světových centrálních bank. Tyto centrální banky začaly ve zvýšené míře dosazovat do svých čel vysloužilé politiky místo ekonomů a dle toho jejich jednání začalo vypadat. Přestalo být ekonomicky rozumné. A tudíž centrální banky podporovaly ekonomiku, ať to potřebovala, či nepotřebovala. Důsledkem byly dlouhodobě extrémně nízké úrokové sazby a velké nafouknutí objemu peněz v oběhu.
Fotogalerie: - Šťastný Čínský Nový rok
To se zase projevilo ve zvýšené inflaci, ovšem nikoliv inflaci spotřebitelské, ale v inflaci cen cenných papírů a jiných investičních produktů: Zdražily tedy nemovitosti, akcie, dluhopisy a podobně.
Ale kdo vlastní tyto investiční instrumenty? Vesměs ti, kdo „na to mají“, tedy lidé bohatí. Když se cena akcie X zvýšila během pěti let třeba o 100 procent kvůli této politice centrálních bank, pak jejímu majiteli se jeho investice také zhodnotila o 100 procent. Čili bohatí bohatli. Je to ale jen virtuální bohatství vyvolané právě inflací cen těchto investic.
Psali jsme:
Začátkem týdne podepsaly Německo a Francie smlouvu, podle níž by měly prohloubit spolupráci v zahraniční politice, obraně, hospodářství, školství a při integraci příhraničních regionů. I proto, že do tato smlouva byla do poslední chvíle podezřele utajovaná, se spekuluje, co je jejím hlavním cílem a co jejím podpisem dvě klíčové země EU zamýšlejí. Lze z ekonomického hlediska čekat nějaké jejich užší spojení, když se ale Německo chlubí nízkou nezaměstnaností a vysokou rozpočtovou kázní, zatímco Francie se potýká s více než 9-tiprocentní nezaměstnaností a vládním dluhem téměř 100 procent HDP?
Opravdu to vypadá, že se pod pokličkou uvařilo něco , co není určeno, aby chutnalo každému. To utajování páchne... Zjevně to je politický, nikoliv ekonomický projekt. Ekonomicky totiž nadává smysl, spojuje dvě až příliš odlišné zóny. Ekonomicky kdysi měl smysl třeba Benelux, který spojil velmi podobné země. Ale Německo je ekonomicky nesrovnatelně zdravější než Francie. Samotnou by mě ohromně zajímalo, co je v pozadí a kam to ekonomicky povede, ale z toho mála, co je veřejně známé, těžko soudit. Pokud by například rozpočtová disciplína nového celku kopírovala rozpočtovou disciplínu Německa, ten nový celek si značně polepší. Pokud by ale celá nová zóna přebrala francouzský socialismus, pak chraň-nás-pámbu, jak se dřív říkávalo.
Pokud jde o nás, můžeme jen doufat, že nová zóna bude mít dost starostí sama se sebou a my jako periferie jí nebudeme moc zajímat. To by nás mohlo potenciálně uchránit od tlaku na další regulaci, kvóty a další integrační nesmysly. Ale opravdu z toho, co nyní víme, nelze realisticky soudit.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Ministryně financí Alena Schillerová se pochlubila několikamiliardovým efektem ze zavedení elektronické evidence tržeb. Kromě DPH a daně z příjmu fyzických a právnických osob má EET podle Schillerové pozitivní vliv i na výběr daní z mezd, protože se narovnaly podmínky a ubylo vyplácení nezdaněných odměn za práci. Lze s odstupem dvou let od zavedení přiznat, že EET prospívá jak státu, tak podnikatelskému prostředí?
EET podnikatelskému prostředí neprospívá, protože zatížilo drobounké podnikatele zbytečně velkou agendou a byrokracií, ale miliardy do státní kasy nepřineslo. Ten zvýšený výběr, kterým argumentuje Ministerstvo financí, z drtivé části – a možná i úplně – jde na vrub nikoliv EET, nýbrž hospodářskému růstu a prudkému nárůstu průměrných mezd, z nichž se pak logicky také víc vybere na daních z příjmů fyzických osob. DPH pak je zase přímým důsledkem toho, že při prudkém růstu ekonomiky, minimální nezaměstnanosti a vysokém růstu mezd lidé víc utrácejí, tedy víc odvádějí DPH. A vysoký výběr daně z příjmů právnických osob je důsledkem jednak vysokých útrat lidí, jednak globálního vysokého růstu minimálně v první polovině roku 2018, díky němuž firmy mohly hodně vyvážet, a tedy měly zisky.
Tvrzení, že výběr daně z příjmů právnických a fyzických osob nějak souvisí s EET, je neskutečně obskurní a nehodné státní instituce!
Občanští demokraté tepou Andreje Babiše za vyjádření, že v letošním ani příštím roce nebude navrhovat zrušení superhrubé mzdy, přestože to má vláda v programovém prohlášení. Co si jako zastánkyně stabilního a předvídatelného ekonomického prostředí, ale zároveň i nízkých daní, myslíte o snaze ODS, která na jednání této schůze PS předložila návrh zákona, díky němuž by se snížily daně všem zaměstnancům a jejich čisté příjmy by vzrostly o 7 procent?
To je samozřejmě velmi lákavá představa, protože srdce každého ekonoma musí zaplesat při vizi nízkých daní, nicméně pak se rychle vrátíme na zem, když si uvědomíme, jak se vyvíjí státní rozpočet v době růstu, a jak by se tedy asi musel vyvíjet v době poklesu a současně se sníženými daněmi... Skutečně v tomto případě bych radila nehrát s daňovými sazbami ping-pong a nechat je stabilní, protože to z dlouhodobého hlediska napomáhá k ekonomické prosperitě víc než jeden rok je snížit a druhý zase zvýšit.
Václav Klaus mladší se přimlouvá za to, aby poslanci podpořili senátní verzi novely autorského zákona, podle níž by živnostníci, ať už kadeřníci, hospodští a další nemuseli platit žádné autorské poplatky v případě, že si pouštějí rádio nebo televizi ve svých provozovnách pouze jako kulisu. Provozovatelé televizí a rádii totiž už jednou zaplatili autorům, resp. kolektivním správcům autorských práv, nemalé peníze za to, že mohou autorsky chráněná díla pouštět do éteru. Proti tomu se rázně ohradil Ochranný svaz autorský. Brala byste živnostníky v ochranu, nebo byste novelu vnímala jako narušení autorských práv?
Mně se zdá logické, aby břemeno bylo na provozovatelích televizních a rozhlasových stanic. Ty na jednu stranu mají náklady s tím, že platí autorům, na druhou stranu mají příjmy z reklamy. A s rozmachem internetového streamování navíc je možné – dle zvážení toho kterého provozovatele – vysílaný obsah zpoplatnit. Jak to ostatně dělá například stále rostoucí Spotify. Touto cestou by se měl vývoj ubírat. Jinými slovy řečeno: živnostníky bych rozhodně nenutila platit poplatky. A nejen živnostníky, ale ani další firmy.
Ale mezi námi, ještě mnohem víc mi vadí, že jsem-li majitelem radiopřijímače či televizního přijímače, musím – opět nejen jako živnostník – platit poplatky veřejnoprávní televizi a rozhlasu, i když je třeba vůbec neposlouchám nebo mi jejich obsah nevyhovuje. Tady bych s rušením poplatků začala.
Psali jsme:
Když se noční můra stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… – OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE. |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
