V posledních týdnech se toho stalo hodně - návštěva dalajlámy v Česku, jeho pozvání od ministra Hermana na půdu ministerstva, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí... Co z toho všeho lze vyvozovat?

Blíží se prezidentské volby. Sice příští rok to ještě nebude, ale po úspěchu nejrůznějších nepolitických uskupení při krajských volbách jsou někteří lidé, kteří o sobě prohlašují, že jsou politici, zcela v zajetí představy o vlastní velikosti a úspěchu. Lidovci skutečně, jako jediná tradiční politická strana, uspěli jak v krajských, tak v senátních volbách. Nechci posuzovat, jestli je to způsobeno nízkou volební účastí a „tvrdým jádrem“ jejich voličů, které k volbám přišlo, nebo tím, že vždy hráli „všemi barvami“. Proto také už od vzniku Československa byli téměř ve všech vládách. Lhostejno, zda to byly vlády levicové či pravicové. Podobnou neurčitou charakteristiku má ovšem i vítězné hnutí ANO, a to přes prohlášení paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny o jejich „pravicovosti“. I další místopředseda Sněmovny, vyznačující se pouze silným verbálním antikomunismem, nestojí v čele politické strany, ale v pravolevých koordinátech nevyhraněného, ale v krajských volbách úspěšného seskupení Starostové a nezávislí.

Poněkud překvapivým úspěchem je i zvláštní dvojice Okamura – Veleba, která poměrně nečekaně pronikla do většiny krajských zastupitelstev. Zdivočelí pohrobci Václava Havla, které nazývá Miloš Zeman Pražská kavárna, se za této situace vzestupu netradičních politických subjektů rozhodli jednat. Kuriózní figura pana pátera na ministerském postu se k tomu výborně hodí. Provázky kamsi do pozadí naznačují, tentokrát méně okatě, kdo asi vše diriguje... ale turisté na Staroměstském náměstí se opět nestačili divit. Sice neutíkali jako při příjezdu páně Konvičkovy skupiny, ale ani tak nevycházeli z údivu. A to netušili, že poněkud koktající moderátor na pódiu „chce vyhrát prezidentské volby už v prvním kole, aby se ušetřily peníze“.

Ze zahraničí to vypadá, že se Češi zbláznili. Vycházejme ovšem z toho, že přestože ve Spojených státech - a dokonce i ve Velké Británii nemluvě o Francouzích - občané těžko hledají Českou republiku na mapě, že jsme se i přesto proslavili. Sice nikdo neví, oč se jedná, ale něco tak exotického turista jinde nezažije. Neúcta těch, kteří v roce 1992 společně s Václavem Havlem rozbourali Československo, k výročí vzniku republiky a symbolu tohoto státu, tj. úřadu prezidenta, je totiž věcí ve světě zcela nepochopitelnou.