V posledních týdnech se toho stalo hodně - návštěva dalajlámy v Česku, jeho pozvání od ministra Hermana na půdu ministerstva, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí... Co z toho všeho lze vyvozovat?
Blíží se prezidentské volby. Sice příští rok to ještě nebude, ale po úspěchu nejrůznějších nepolitických uskupení při krajských volbách jsou někteří lidé, kteří o sobě prohlašují, že jsou politici, zcela v zajetí představy o vlastní velikosti a úspěchu. Lidovci skutečně, jako jediná tradiční politická strana, uspěli jak v krajských, tak v senátních volbách. Nechci posuzovat, jestli je to způsobeno nízkou volební účastí a „tvrdým jádrem“ jejich voličů, které k volbám přišlo, nebo tím, že vždy hráli „všemi barvami“. Proto také už od vzniku Československa byli téměř ve všech vládách. Lhostejno, zda to byly vlády levicové či pravicové. Podobnou neurčitou charakteristiku má ovšem i vítězné hnutí ANO, a to přes prohlášení paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny o jejich „pravicovosti“. I další místopředseda Sněmovny, vyznačující se pouze silným verbálním antikomunismem, nestojí v čele politické strany, ale v pravolevých koordinátech nevyhraněného, ale v krajských volbách úspěšného seskupení Starostové a nezávislí.
Poněkud překvapivým úspěchem je i zvláštní dvojice Okamura – Veleba, která poměrně nečekaně pronikla do většiny krajských zastupitelstev. Zdivočelí pohrobci Václava Havla, které nazývá Miloš Zeman Pražská kavárna, se za této situace vzestupu netradičních politických subjektů rozhodli jednat. Kuriózní figura pana pátera na ministerském postu se k tomu výborně hodí. Provázky kamsi do pozadí naznačují, tentokrát méně okatě, kdo asi vše diriguje... ale turisté na Staroměstském náměstí se opět nestačili divit. Sice neutíkali jako při příjezdu páně Konvičkovy skupiny, ale ani tak nevycházeli z údivu. A to netušili, že poněkud koktající moderátor na pódiu „chce vyhrát prezidentské volby už v prvním kole, aby se ušetřily peníze“.
Ze zahraničí to vypadá, že se Češi zbláznili. Vycházejme ovšem z toho, že přestože ve Spojených státech - a dokonce i ve Velké Británii nemluvě o Francouzích - občané těžko hledají Českou republiku na mapě, že jsme se i přesto proslavili. Sice nikdo neví, oč se jedná, ale něco tak exotického turista jinde nezažije. Neúcta těch, kteří v roce 1992 společně s Václavem Havlem rozbourali Československo, k výročí vzniku republiky a symbolu tohoto státu, tj. úřadu prezidenta, je totiž věcí ve světě zcela nepochopitelnou.
Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.
Může mít návštěva dalajlámy v Česku a jeho přijetí ministrem Hermanem nějaký dopad na Českou republiku co se týče ekonomické oblasti? Již jsme třeba zaznamenali, že ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) nejede do Číny, protože prý tamní vláda schůzku zrušila...
Ministr Jurečka do Číny jistě pojede. Česká republika je jeden z několika desítek států, které mají s Čínou nevyrovnanou obchodní bilanci. Je ale zájmem České republiky, aby se to změnilo. Pokud to pan Herman nepochopil a vedení lidovců za ním stojí, potom je to sice smutné, ale pan ministr přes všechna rozporná prohlášení do Číny brzy vyrazí. Jestliže 51 států má s Čínou dohodu o „strategickém partnerství“, přičemž jednou ze základních podmínek takového partnerství je politika jedné Číny, není možné, aby byl dalajláma přijat jinak, než neoficiálně. Pokud to host Sudetoněmeckého landsmannschaftu nepochopil, je podivné, že je stále ještě ve vládě. Pokud to ale pochopil, je jeho přítomnost ve vládě ještě méně žádoucí. Ovšem to si musí srovnat ve svých hlavách vedení současné vládní koalice a především Bohuslav Sobotka sám. Preference jako odraz nepříliš zdařilých tanečků, které se okolo lidovecké eskapády odehrály, nám ukazují, že začíná předvolební kampaň pro volby do Poslanecké sněmovny. Lidovci útočí, sociální demokraté jsou v rozpacích a Babiš se upřímně baví a sleduje, jak mu ty preference stále rostou... Odklad návštěvy pana ministra v Číně je zatím pouze opatrně vztyčený prst vedení Říše středu. Nic víc, ale také nic míň.
Kauza s „nevyznamenaným“ Jiřím Bradym dokonce zapříčinila váhání některých lidí a politiků, zda vůbec mají v den státního svátku na Pražský hrad přijít. Někteří – jako například Jan Kačer – dumali dokonce i o tom, zda si mají vyznamenání osobně převzít, neboť to je prý do jisté míry jen záminka k tomu, abychom se ještě více politicky fackovali... Co si lze z toho odvodit?
Jakákoliv záminka je dobrá k útokům na prezidenta. V České republice jsou tisíce lidí, jejichž vzdálení strýčkové byli vězněni v koncentračním táboře. Je pravda, že z těchto lidí jenom poměrně málo je anebo bylo ministrem vlády České republiky. A jen jediný si dovolil vymáhat dryáčnickým způsobem nejvyšší státní vyznamenání pro svého příbuzného. Tím nezpochybňuji utrpení vězňů koncentračních táborů, jenom je zvláštní, jak kreativně je možné přistupovat k obohacení kampaně proti prezidentovi.
A pokud jde o to „politické fackování", tak na vrub toho mám již nějakou dobu dojem, že panu rektorovi Masarykovy univerzity Brno je líto, že je málo vidět. Jeho exkolega, předseda ODS Fiala přece jenom vystupuje v Parlamentu a hodnotí relativně měkký dopad ODS po katastrofickém poklesu v minulých dvou letech, zatímco chudák pan Bek se může leda tak zviditelnit alespoň krátce před Mikulášem. Konečně. Proto si to vychutnává. Namísto toho, aby společně s kolegy, rektory univerzit, měl snahu změnit klesající prestiž univerzit zlepšením kvality výuky či případně přemýšlel o tom, jak dosáhnou toho, aby profesoři mohli být pro studenty skutečně kladným příkladem, snaží se odstranit toho, kdo jej oprávněně pokáral. Vytvořená hysterie kolem „strýčka-nestrýčka“ pak vskutku mohla znejistit i některé z vyznamenaných.
Fotogalerie: - Státní vyznamenání od prezidenta
Vy osobně jste na Pražském hradě v den 28. října byl. Pozoroval jste v zákulisí nějaké napětí? Událo se pak na recepci něco pozoruhodného, hovořili například mezi sebou politici o kauze Brady?
Pro mne nejpozoruhodnějším byl fakt, že mezi vyznamenanými byli tentokrát tři lidé, které osobně znám a kterých si velmi vážím. Byl to můj nedávno zesnulý kolega Josef Mandík, paní velvyslankyně Eva Filippiová a Štěpán Popovič. Se všemi jsem se v uplynulých letech měl možnost pracovně setkat a jejich práci vysoce oceňuji. Přiznám se ale, že kauza Brady při rozhovorech s kolegy na přetřes nepřišla. Ani žádný ze zahraničních diplomatů toto téma přede mnou neotevřel. Ze slov některých přítomných ale bylo patrné rozčarování z výsledků senátních voleb. No a prezidentův projev? Ten byl netradičně koncipován jako zdůvodnění udělení vyznamenání.
Miloše Zemana přinesli na Hradčanské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí a dává to velmi jasně najevo. Zaslouží si to prezident? Mohou v příštích týdnech protesty proti němu sílit?
Nedomnívám se, že protesty proti Miloši Zemanovi ustanou. Předpokládám totiž snahu těch, kterým leží v žaludku, o další vystupňování mnohdy i velmi nechutných protestních aktivit u příležitosti 17. listopadu. Toto datum je tradičně vzpomínkou na protesty studentů proti likvidaci Československa, a byl bych překvapen, kdyby odpůrci Miloše Zemana tento den nezneužili k dalším nechutnostem. To, co předvedli na Staroměstském náměstí, ovšem ukazuje plasticky obsah jejich "velkých myšlenek". Je to smutné, když ti, kteří se pasují do role intelektuální elity, nakonec předvedou pouze exkrementy.
Ano, tábory antizemanovců a přívrženců Miloše Zemana se do sebe zakusují čím dál více a dokonce to podle mnohých pozorovatelů může vést až v nějaký nový Majdan, který prý bude mít křest ve vámi zmiňovaný památný den 17. listopadu...
Dějiny se mohou opakovat, ovšem klasik říká, že podruhé jako fraška. Finanční zázemí organizátorů kampaní proti Miloši Zemanovi je dostatečné, ale nemyslím si, že fašistický převrat, který je nazýván „Majdan“, může být u nás napodoben. Rozklad naší společnosti, alespoň doufám, nedospěl do podobného stádia jako na Ukrajině.
Fotogalerie: - Tisíce lidí proti Zemanovi
Psali jsme:
Do dění nám každopádně vstoupili umělci. Třeba Vojtěch Dyk, Jiří Bartoška a další varují před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ. Česká divadla se údajně „chtějí otevřít svobodnému dialogu“. Je to od nich správné, či přehnané?
Je správné otevřít se svobodnému dialogu, ale je špatně, když snaha o dialog již na Staroměstském náměstí přecházela do snahy o fyzické napadání a umlčování těch, kteří hájili prezidenta. Někteří představitelé divadelníků trpí opakovaně pocitem výlučnosti a jejich vyhlášení to dobře ukazují nejen v tomto případě. V minulosti umělci skutečně posouvali národ dopředu. Dnes se bohužel stávají oběťmi iluze o vlastní výlučnosti a tato akce je obrazem jejich odtrženosti od reálného života za branami divadel a kaváren.
V souvislosti se zmiňovanou akcí na Staromáku se objevily některé rostoucí politické hvězdy. Ať je to Petr Gazdik, či Michal Horáček anebo Daniel Herman, všichni najednou sklízí rostoucí ovace liberálně-pravicových kruhů. Čeká je zářná budoucnost?
Domnívám se, že témata, s kterými pánové vystupují, dopadnou dříve nebo později podobně jako čínská kulturní revoluce. Dnes sice vyhlašují heslo „Palte na štáby“ a snaží se kácet ikony, jejich nedostatkem je však jakýkoliv pozitivní program. Politikáři jejich kalibru ovšem skutečný program ani mít nemohou. Zdá se, že právě tohle je základní problém současné české politické scény. Na jedné straně snaha bourat, na druhé straně naprostá bezradnost a zjevná nepřítomnost jakéhokoliv pozitivního programu. Hvězdné minuty takovýchto „osobností“ nebudou dlouhé.
Všiml jste si toho, jak aktivisticky vstoupil do celého dění kolem Daniela Hermana ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, s nímž prý budou muset ministři napříště své kroky na poli zahraniční politiky konzultovat? Zaorálek po svých vládních kolezích chce, aby slíbili, že budou dodržovat strategická usnesení týkající se zahraniční politiky. Není to nějaká nová forma nesvobody, či přímo totality?
Má-li jakákoliv vláda fungovat, je nezbytné, aby se její členové dohodli na některých zásadních otázkách. Mezi ně patří i směřování zahraniční politiky. Tento problém řeší každá vláda a na přelomu tisíciletí, zejména při úletech Václava Havla, byl zvláště palčivý. Nedomnívám se tedy, že jde o nějakou novou formu totality, mám spíše dojem, že jde o snahu alespoň v posledním roce tuto důležitou část politiky státu lépe koordinovat. Každý z ministrů má svůj rezort a bylo by jistě podivné, kdyby ministr zahraničních věcí začal určovat zásadní otázky rezortu kultury. Je tedy logické, že tomu nemůže být ani naopak. A osobně tuto iniciativu vítám.
Jste europoslancem, jezdíte hodně po světě... Všiml si tam někdo té naší malé kauzy s neudělením vyznamenání pro Jiřího Bradyho? A pokud ano, jak je to vnímáno? Všimla si tamní média vůbec nějakých tanečků českých politiků na to, jak Čína pozvedla prst vůči ČR?
Reakce Číny na lidoveckou eskapádu prošla v zahraničí bez povšimnutí. Kauzu kolem pana Bradyho sledují pouze úředníci kanadského ministerstva zahraničí - s neporozuměním. Jinde budeme těžko hledat jakoukoliv zmínku o dané záležitosti. V jiných zemích snahy dirigentů celého příběhu o zmezinárodnění totiž zapadají v hlubokém stínu posledních dní prezidentské volební kampaně ve Spojených státech, v diskuzích na téma Brexit ve Velké Británii a přípravou volební kampaně ve Francii a hledáním vhodného kandidáta na prezidenta v Německu. Nedělejme si iluze o tom, že jakékoliv plácnutí do vody malého českého rybníčku rozčeří hladinu světových oceánů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
