Nedávno jste si rýpla do sociální demokracie, když jste ji v souvislosti s výroky náměstka primátora Karviné Petra Bičeje z ČSSD pochválila za příklon k rozumné pravicové politice. Její součástí je i to, že si rodina má pořídit tolik dětí, kolik uživí. Nebo snad máte pochopení pro návrh ministryně práce Michaely Marksové rozšířit okruh rodin pro výplatu porodného, který ale narazil i u ministra financí Andreje Babiše?
Neměla bych s tím takový problém, kdybychom věděli, kde na to vezmeme. V tom musím s panem ministrem financí souhlasit. Paní ministryně má mnoho nápadů, o nichž ale neví, kde na ně vzít. Přichází pouze s návrhy a nataženou rukou směrem k Ministerstvu financí. Skutečně si myslím, že stát nemá dotovat rodinu za to, že si někdo pořídí deset dětí a podle toho pak dostává dávky. To by se mělo korigovat. Rétorika pana náměstka Bičeje je ještě více pravicová, než je pravicová ODS. Pokud bude mít Ministerstvo práce a sociálních věcí dostatek finančních prostředků, tak není naše dogma, abychom šli proti takovýmto aktivitám. Ale trváme na tom, že máme vést lidi k tomu, aby pracovali, aby se uměli postarat o svou rodinu, aby byli odpovědní za sebe a za svou rodinu. To pokládáme za základ v sociální politice.
Vás potěšilo i to, že se sociálnědemokratický náměstek Bičej vyslovil pro to, že se má za sociální dávky pracovat. Nucené práce, které se zavedly za ministra Jaromíra Drábka, tedy mají v ODS i nadále podporu?
Já bych jim neříkala nucené práce. To si takhle někteří vysvětlili, ale téměř každá politická strana měla ve svých volebních programech aktivizaci za sociální dávky. My říkáme, že by se za sociální dávky mělo pracovat. A nejsou to nucené práce. Je něco špatného na tom, že nezaměstnaný půjde pomoci do školy posekat trávník? Je něco špatného na tom, že ve zdravotnictví přijde pomoci někdo do prádelny nebo s pečovatelskými pracemi? Na tom podle mě nic špatného není. Vždyť je třeba si také uvědomit, že stát tomu člověku nejen platí nějaké dávky životního, nebo existenčního minima, ale stát mu také dává příspěvek na bydlení, příspěvek na děti a platí za něj také sociální pojištění.
Psali jsme:
Termín nucené práce jsem použil proto, že takto se o povinné veřejné službě vyjádřil i Ústavní soud, který ji zrušil. Stát dotyčného člověka opravdu nutil práci přijmout bez ohledu na to, jestli by právě takovou chtěl vykonávat, a to pod pohrůžkou, že by přišel o dávky. Z čeho by pak žil, kdyby nabídku „práce zdarma“ odmítl?
Kdyby ty práce odmítl, tak by zůstal na existenčním minimu. Za tímto názorem si stojíme i teď. Jenom říkáme, že by na tyto práce bylo možné nezaměstnaného poslat ne už po dvou měsících v evidenci úřadů práce, ale až po šesti. A jestli někdo dostává sociální dávky, tak si musí uvědomit, že ty jdou z daní nás všech. Společnost platí někomu za to, že nepracuje, že se vyhýbá práci. Máme spoustu lidí, kteří k zaměstnavatelům chodí z úřadu práce rovnou s papírkem a slovy „Potvrďte mi, že tady nemůžu nastoupit, já tady pracovat stejně nebudu“. To se jednoznačně musí změnit. Pokud nemáme dostatek pracovních míst, tak ale máme mnoho práce, za kterou by se mohly sociální dávky odpracovávat. Na tom není nic špatného. Je to pouze odpovědnost těch, kteří nepracují, směrem ke společnosti, která jim dává nejrůznější příspěvky.
Mgr. Michaela Marksová
A poslední, za co jste politika ČSSD ještě pochválila, byl názor, že sociální dávky mají být za správní delikty exekuovatelné. Nejsou ale sociální dávky určeny k tomu, aby člověk nějak přežil, když nemůže prací sobě a svým blízkým zajistit živobytí?
Pan náměstek má na mysli to, co jsme navrhovali s paní kolegyní Řápkovou v minulém volebním období. Tehdy to sociální demokracie odsuzovala a teď jeden z jejích představitelů v Karviné to podporuje a já jsem za to ráda. Exekuovatelný by byl jenom rozdíl mezi životním a existenčním minimem, tedy exekuovatelná by byla částka zhruba tisíc korun. Nebylo by nic špatného na tom, když někdo tropí povyk v domě a dostane pořádkovou pokutu, stejně jako když neplatí za odpad, tak aby to uhradil. Nechápu, proč toto má dotovat zase celá společnost a proč se na tom ten člověk nemá podílet. Souhlasím s tím, co říká pan náměstek Bičej, a ráda bych mu vzkázala, že velmi rádi takový návrh, který už jednou napsala pravice, podpoříme, pokud ho sociální demokracie znovu zvedne.
Poté, co došlo k dohodě, že se od ledna příštího roku zvýší minimální mzda na devět tisíc korun, jste přišla s kritikou, že to je asociální krok, který může vyvolat i růst nezaměstnanosti lidí se zdravotním postižením. Nemyslíte si ale, že už bylo zapotřebí alespoň trochu rozevřít nůžky mezi těmi, kdo pracují, a těmi, kdo žijí z dávek?
Já si myslím, že kdybychom trošku změnili systém sociálních dávek a zrušili minimální mzdu, tak by se nic nestalo. Existuje mnoho států, které minimální mzdu nemají. My se stále dohadujeme o tom, jak má být minimální mzda vysoká, jak přitížíme zaměstnavateli, který vytváří pracovní místa. To je zcela špatně. Socialisté se často odvolávají na severské státy, ale třeba ve Švédsku minimální mzda není. Tam si domlouvají mzdu se zaměstnavatelem odbory nebo zástupci zaměstnanců a nic se neděje, všichni jsou spokojení. Než v době vysoké nezaměstnanosti přidávat problémy na bedra zaměstnavatelů, bylo by lepší se dohodnout, že se minimální mzda zruší a že se v tomto směru rozvolní trh. Bylo by na každém, zda je, nebo není za nabízenou mzdu ochoten pracovat.
Považujete tedy minimální mzdu za zbytečnou zátěž, která jen svým způsobem deformuje pracovní trh, kdy zaměstnavatel musí přidat na minimální mzdě, ale proto pak nemůže přidat někomu, kdo by si to zasloužil?
Přesně tak. Navíc ono se řekne, že přidat pět set korun, na to snad zaměstnavatel má. Ale podívejte se například na stavebnictví nebo zemědělství, kde jsou mzdy skutečně nízké. Pět set korun zvýšení mzdy plus odvody představuje pro zaměstnavatele něco přes sedm set korun. Ale když má takových zaměstnanců deset, tak co udělá? Minimálně jednoho propustí.
Kritizovala jste postup Sobotkovy vlády kvůli slevě na dani pro pracující důchodce jako vrchol pokrytectví. Ale není ta kritika naopak pokrytecká od ODS, jejíž vláda pracujícím důchodcům možnost uplatnit slevu na poplatníka sebrala?
Tak byl to návrh především ministra Miroslava Kalouska, který na něm trval. My jsme řekli „Dobrá, ale bude to časově omezeno“. A také to bylo omezeno na tři roky. A už minulý rok, kdy ještě fungovala předchozí sněmovna, jíž jsem byla poslankyní, jsme měli záměr, že tyto odpočty po roce zase vrátíme zpátky. A měli jsme to i ve volebním programu. Pokrytecké jsem nazvala to, že naši poslanci dali návrh na zrušení té tříleté doby, který vrací stav zpátky před tu změnu, ale vláda, která tvrdí, že slevu na dani opět zavede, tak to odmítne, protože to navrhli poslanci ODS. Ptám se tedy, co vláda pro seniory vlastně chce.
V minulých dnech vzbudila pozornost informace, že ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier navrhuje ve „Strategii romské integrace do roku 2020“ v určitých oblastech pozitivně diskriminovat Romy. Je to podle vás krok správným směrem?
Pan ministr Dienstbier si musí uvědomit, že právní řád a zákony v tomto státě máme jenom jedny. A pokud říká, že je to jinak, tak se pak ale nestaví ke všem rovně. A proto by se měl této funkce vzdát.
Čím to, že si za pětadvacet let netroufla žádná vláda přijít s politikou „cukru a biče“, tedy ve smyslu chováš se řádně, posíláš děti do škol, budeš dostávat sociální dávky, nechováš-li se tak, dávky nebudou?
Ale ono to tak nastaveno je. Kdyby docházelo k sociálnímu šetření a poctivé práci v této oblasti – a teď nemyslím rodinu romskou nebo neromskou, myslím jakoukoli rodinu – tak by se sociální dávky vyplácely tomu – v zákonech to skutečně máme – kdo posílá děti do školy, kdo vede řádný život, kdo se stará o to, aby měl práci, kdo se snaží se svou situací něco dělat. A pak bychom tyto problémy neměli. Já opravdu nechci rozdělovat společnost na romskou a neromskou, sociální systém je potřeba nastavovat tak, že tu máme lidi, kteří potřebují pomoci a z té situace se snaží vybřednout. A těm bych ráda pomáhala. A pak jsou tady také lidé, kteří jsou hodni naší ochrany, což jsou senioři, lidé se zdravotním postižením či opuštěné děti a těm skutečně máme vytvářet systém účinné a včasné pomoci. Máme jim nabízet pomocnou ruku a ochranu na delší dobu než těm, kteří se nesnaží se svou situací něco udělat.
Chyba je tedy v terénní práci, kde se dostatečně nemapuje, jak to v sociálně slabších rodinách funguje, a nevyvozují se z toho patřičné závěry?
Určitě. A nedělala bych nikdy rozdíl mezi tím, jestli je někdo bílý, nebo jiný. Tohle nemám ráda. Máme v České republice také jiné menšiny a nedělají problém, stačí jim jedny zákony. Takže znovu opakuji, že tady máme jedny zákony a těm se musí každý přizpůsobit. A je jedno, jestli to je menšinová, nebo většinová populace.
Jak hodnotíte za těch přibližně pět měsíců počínání Sobotkova kabinetu v sociální oblasti?
Já bych to zhodnotila slovy „Mnoho povyku pro nic“. Slyšíme hodně řečí, ale nic se neděje. A já bych byla ráda, kdyby za slovy šly rovnocenně také činy. Od Ministerstva práce a sociálních věcí jsem zatím nic neviděla. Naopak sleduji, že například financování sociálních služeb, které se má převést od ledna na kraje, není řešeno vyhláškami ani metodickými pokyny, v čemž vidím velké ohrožení pro poskytovatele sociálních služeb, protože nevědí, jakým způsobem a v jaké výši budou v příštím roce dostávat finanční prostředky. Musíme si uvědomit, že veřejná správa vytváří s poskytovateli sociálních služeb určitý partnerský svazek. A my pozorujeme, jak stát pohrdá partnerem, protože se s ním ani nebaví o tom, jakým způsobem se budou pravidla nastavovat.
Říkáte, že se v sociální oblasti nic neděje, ale co když namítnu valorizaci důchodů, porodné na druhé děti, zvýšení minimální mzdy a podobně. Můžeme se bavit o tom, jestli je to dobré, nebo špatné, ale není nefér tvrdit, že to není nic?
Není. Valorizace důchodů je teprve teď v prvním čtení. Paní ministryně nemá jasnou vizi, kde na důchody vezme, protože pro příští rok to dělá navýšení o sedm miliard, na rok 2016 už o devět a ten následující kolem deseti miliard. Není problém v tom, že paní ministryně chce zvedat důchody, ale v tom, že neříká, kde na to ve svém rezortu vezme finanční prostředky. A neříká, že se bude muset šetřit někde jinde. Jak jsem říkala na začátku, jde s nataženou dlaní směrem k Ministerstvu financí. Je načase, aby paní ministryně řekla, co chce dělat dál, kde na to vezme a jakým způsobem se bude ubírat sociální politika v České republice. Protože pokud slibuji, musím vědět, kde na to všechno vezmu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
