Kritizujete ministra obrany Metnara za výrok, že pokud se z Afghánistánu stáhnou Američané, odejdeme odtud i my. Proč? Není stáhnutí našich vojáků, potažmo i těch amerických, z této země i vaším přáním?
Ano, máte pravdu, že je naším přáním stažení našich vojsk z Afghánistánu, kde se vede ilegální válka bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Nicméně proč bychom měli čekat na to, až se stáhnou Američané? To nejsme snad suverénním státem, který se může svobodně rozhodnout? To pořád musíme čekat na rozhodnutí „světového četníka“? Navíc si musím vždy položit otázku: Proč pořád někam „lezeme“, když je mnoho států, které nikam své vojáky nevysílají? Celé mi to přijde, jako že se někomu chceme za něco zavděčit. Nevím ale kvůli čemu se chceme zavděčovat USA?
Proč kritizuji ministra obrany Metnara? Právě za jeho výrok, který ukazuje na naše „vazalství“ směrem k USA. Umím si živě představit, že kdyby se vyhlásila válka Rusku, tak budeme v první linii. Budeme mít nejvíce obětí, protože máme strategickou polohu. To pořád nikomu nedochází, že se všude hraje informační válka o to, jak zastrašit Rusko, případně jak je více zatáhnout do nějakého konfliktu? Dokonce ani SSSR nechtěl po svých „spřátelených“ zemích, aby se účastnily v jeho konfliktech. Jako například v Afghánistánu. Proč tedy musíme pořád někoho poslouchat a ještě se účastnit ilegálních válek? Mám obavu, že když náhodou USA vpadnou do Venezuely, tak se hrdě přidáme, a to jen proto, že se prý bude „chránit demokracie“, nebo se tam bude opět bojovat proti terorismu. Možná tam ještě Saddám Husajn společně s Muammarem Kaddáfím schovávají nějaké zbraně hromadného ničení, které se v Iráku nenalezly. To myslím samozřejmě ironicky ve vztahu k ilegální válce v Iráku.
Dramatická situace nastala ve Venezuele, kde se šéf opozice a předseda parlamentu označil za prezidenta. Co tomu říkáte?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban