Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu ´89 dostali, o nás samých?

Obávám se, že zvláště poslední léta nejsou příliš velkým důvodem k optimismu. Intriky, korupce, terorismus a válčení se stalo běžnou součástí našeho i okolního života. V mnohých to pak vyvolává pochopitelné zklamání. Rozumím tomu. Demokracie prochází velkou krizí.

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?

Demokratický politik, který začne válčit s médii, je dnes vždy odsouzen k porážce. Nebo se stane rázem „nezajímavým“. A jsou případy, kdy lze říci bohužel. Přesto si však dovolím říci, že mnohá média, tak jako mnozí politici, selhávají. To se pak samozřejmě přenáší na celou společnost.

V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?