Udělejme si malou exkurzi do historie. Jako vnitrozemská zemička jsme měli docela slušné loďstvo, že?
Přesně tak! V roce 1989 jsme měli přes 20 námořních lodí. Začalo to například s loděmi Julius Fučík, Lidice, Mír I., Dukla a Ostrava. Pak se nakupovaly nové, například Orlík, Jiskra, Blaník, Pionýr, Kriváň, Sitno, Košice. Byli jsme na 54. místě na světě co do tonáže! Lodě se nakupovaly v Polsku, Jugoslávii, poslední pak v Číně a Jižní Koreji a byly to ty nejmodernější lodě - Jan Hus, Jan Žižka, Prokop Holý. Pro zajímavost - Republika II. měla výtlak 13 928 tun a první cestu podnikla ze Štětína do Havany v roce 1964 a měla 56 členů posádky.
Začátky jsou ale datovány dříve. Tomáš Baťa zakoupil v roce 1932 lodě o nosnosti 3460 brutto registrovaných tun - Moravu, Monu, Litte Evu. Posádka byla složena výhradně z Čechů a Slováků - i přes hospodářskou krizi ve světě, kdy jiní upadali, on je provozoval dál. Před válkou bylo hodně soukromých rejdařů, jako Erlich Veselý a jiní. Mezi významné rejdaře patřil berlínský obchodník Gerhard Weiss, který provozoval několik lodí pod československou vlajkou - Mělník, Litoměřice a Plzeň, která mimochodem měla výtlak 79 brutto registrovaných tun. Další tehdejší meziválečný rejdař byl Leo Dlass, který vlastnil lodě Únor, Duben a Srpen také pod naší vlajkou. Jsme stát, který neměl moře, ale měl první lodní obchodní registr se sídlem v Praze.
Takže to byla slušná flotila?
Samozřejmě! V Jugoslávii několik desítek lidí vyšlo námořní školy mezi válkami. Hned po druhé světové válce nám Spojené státy nabídly několik lodí, ale my jsme to odmítli s tím, že nikdy námořní dopravu mít nebudeme. Ale už v roce 1948 nastoupili první naši chlapci v polské námořní škole. Pro zajímavost, do roku 1960 NDR neměla žádné lodě, Polsko, Rumunsko jen málo a samotnému Sovětskému svazu sotva stačily pro vlastní ekonomiku. A tak 1. 4. 1959 byla zřízena mezinárodní akciová společnost Československá námořní plavba, první naše rejdařství vůbec.
Musím zdůraznit, že českoslovenští námořníci byli vzdělaní vysokoškoláci a středoškoláci a ve světě měli velký úspěch se svojí odborností, protože na Západě byli námořníci mimo důstojníky spíše spodina, co utíkala před zákonem.
Psali jsme:
Pak ale přišla sametová revoluce. Co se dělo pak?
Měnila se doba, udělaly se dceřiné společnosti a posledním generálním ředitelem námořní platby se stal Pavel Trnka. A pak převzal námořní plavbu člověk, který přišel z Ameriky a založil tu kapitálový investiční fond - Viktor Kožený a Karel Vostrý. Ten druhý pán, jak jistě víte, žije celkem v pohodě v Belize a na oba dva jsou už pár let vydány mezinárodní zatykače. Ale to už nabralo totální pád. Dne 18. prosince 1998 byly prodány poslední lodě flotily a utržené peníze použil pan Kožený na financování svých aktivit vlastních Harvardských investičních fondů. Rozprodal to během dvou let! Kapitán průmyslu, chlouba tehdejších českých podnikatelů, jak říkával premiér Václav Klaus.
Vzpomínám, jak jsem v roce 1997 přijel na dovolenou domů a přišel mi telegram, že si mám vybírat náhradní dovolenou a mezi tím byla „moje“ loď Vltava prodána. Víte, když se prodávaly lodě, byli jsme nešťastní. Vždyť se přepravovalo spousta materiálů - pšenice do Evropy z Kanady, vozila se ruda, uhlí, pokrutiny, kusový náklad - nákladní automobily Tatra a vojenská technika. Plavba vydělávala podle mne až moc, pro stát to byl nejen finanční přínos, ale i obrovská propagace republiky.
Staří mořští vlci se každoročně schází na jedné z lodí, které brázdí Vltavu. A vzpomínáme. Já jsem na oceáně strávil přesně 21 let, 7 měsíců a 13 dní - to snadno zjistíte podle námořní knížky, ale u plavby jsem byl 31 let. Prošel jsem od plavčíka přes lodníka a skončil ve funkci bocmana, což je poddůstojnická funkce. Na loď jsem přišel jako středoškolák a doplňoval jsem si vzdělání a jezdil jsem na hodně lodích, i zahraničních. Mám pořád podrážky od slané vody… Navštívil jsem 98 zemí, nejraději vzpomínám na Japonsko a na prvního mého kapitána Josefa Horčice. Na našich lodích byla vynikající atmosféra a disciplína.
A řeknu vám, tak dobře jak u Československé námořní plavby to už nikdy tak fungovat nebude. Byl to náš státní podnik se vzdělanými zaměstnanci, dobrými důstojníky a skvělými námořníky. Spousta těch, kteří nejsou v zahraničí, dnes provozuje například překladatelství, speditérské služby. A ostatní samozřejmě slouží na zahraničních lodích - těch je tak na tři stovky. Vždyť do současnosti každý rok vychází z polské Vysoké námořní školy ve Štětíně deset nových absolventů.
Psali jsme:
Kdo se na tom podle vás podepsal?
Po takzvané sametové revoluci se naše námořní platba dokázala celkem úspěšně vyrovnat s novými poměry ve světovém námořním obchodě, i když už nemohla spoléhat jenom na vzájemnou obchodní pomoc bývalých zemí RVHP. Po roce 1990 vykazovala bezproblémový zisk, splácely se úvěry na lodě a sám jsem se divil, když nás někdo chtěl po revoluci učit, jak se máme chovat v kapitalismu. Hlavní postava, kdo za to může, je Viktor Kožený. Jeho nazval Václav Klaus kapitánem průmyslu. Takže i Klaus na tom má svůj ne zrovna zanedbatelný podíl. Českou plavbu labsko-oderskou šéfuje exministr Jindřich Vodička, bývalý kapitán námořní plavby, ministr dopravy a vnitra v Klausově vládě a dnes tato společnost je už také v pr...i.
V Hamburku jsme měli část přístavu, kde se platilo českými korunami, která byla pronajata pro nás na 99 let - a to Václav Havel při první návštěvě Německa a tohoto hanzovního města velkoryse předal zpátky. Pak se začalo všechno podělávat… V Hamburku byla základna pro přepravu z námořních do říčních lodí, kde byli úředníci, obchodníci, zázemí tu měli námořníci. Mam z toho opravdu slzy na krajíčku, to mi věřte.
Myslíte, že bychom třeba časem mohli mít alespoň pár námořních lodí?
To by byl náš velký sen. Dnes se lidi snaží, abychom měli alespoň jednu loď. Vždyť při dělení Československa připadlo našim východním přátelům několik lodí. A oni je „neztunelili", oni je provozují dál! Takže naději máme stále - ostatně, zas bychom se nemohli předkům podívat do očí. Jenže to je asi pořád málo. Ono totiž nadšení lidí nestačí. A politici mají jiné starosti. Už teď si připadám, jako když povídám někomu pohádku. O tom, jak náš stát měl námořní lodě a mávnutím proutku nebylo nic. Jenže pohádka by měla být s dobrým koncem a já jej zatím nevidím. Ani tihle kapitáni průmyslu, co vedli nabubřelé řeči, se ani neomluvili a dál si baští ve vybraných hotelích želví polívčičku a jak se zdá, nikdo je snad už ani nechce popohnat k zodpovědnosti…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
