Kvůli pár stovkám vám seberou všechno a lidé se věší. Syn Karla Černocha a kandidát na primátora Prahy o všem, co chce změnit

Co to, že člověk se vztahem k muzice a pilot letadla se rozhodne jít do politiky?
Stojí za tím nejspíš věk, zkušenosti a děti. V určitou chvíli mi začaly některé věci docházet a zároveň mě vytáčet, zvlášť když je zažíváte na vlastní kůži. Máme dvanáctiletá dvojčata, přičemž dcera žije se zdravotním hendikepem, kdy jí chybí jedna plíce. To samozřejmě vyžaduje pořízení speciálních přístrojů, které jsou pro ni nezbytné. A najednou zjistíte, že sice platíte daně a dřete jak zvíře, ale když něco chcete, stát se na vás vykašle. V určité chvíli vám to začne lézt na nervy a říkáte si, že je tady něco špatně. V hospodě nebo doma se to krásně kritizuje, ale jít do toho a nasadit kůži, to je jediná šance, jak to změnit.

Vy jste se ale původně angažoval v jiném politickém hnutí, než je Úsvit.
To je pravda, byl jsem původně v ANO, kde to nebylo takové, jaké jsem si to představoval. Kolem pana Babiše byla spousta lidí, kteří z něj chtěli sát peníze a dělali věci, jež se mi nelíbily, takže jsem odtamtud odešel. Potom jsem potkal Tomio Okamuru, který zrovna zakládal své politické hnutí. Jeho názory mi jsou hodně blízké, protože jsou lidské a normální. Ať na něj má kdokoliv jakýkoliv názor, to, co cítí, to také říká. Shodli jsme se na tom, že stávající nevyhovující systém by se měl postupně překlopit do přímé demokracie, kdy mají lidi větší možnosti rozhodovat o věcech, které jim vadí, a zároveň mají zodpovědnost.

Máte pocit, že za těch několik měsíců, co jste ve sněmovně, se vám to daří?
Lítání je moje láska a lásky se neopouští. Měl jsem možnost lítat, a asi bych měl i více peněz, jenže jsem nechtěl sedět zároveň na dvou židlích. Takže jsem šel do politiky naplno. Těžké je to v tom, že když tomu dáte těch šestnáct, sedmnáct hodin denně, sice vás to vyčerpává, ale, i když pomalu, přesto postupujete. Je to i o důvěře lidí a jejich zpětné vazbě. To je možná ten základní úspěch, kdy občané začnou věřit, že se věci dají zlepšit a že současný stav tu není natrvalo.

Co je pro vás politické téma číslo jedna?
Teritorialita exekutorů. Mám hodně sociální cítění a je mi líto těch, kteří přijdou o všechno. Exekuce jako taková je schopna člověka totálně zničit. A to až do finále, kdy se někde oběsí, těch případů jsou mraky. Hodně exekucí je samozřejmě oprávněných. Těch neoprávněných nebo nepřiměřených, kdy pro malý dluh sebrali někomu dům, je ale také mnoho. To je moje téma, a vím, že ho dotáhnu dokonce.

Máte pocit, že tento dílčí krok – ona teritorialita – to řeší?
Ne úplně. Ale kdyby šlo o 10 či 20 %, tak by to bylo super. Tak jako si nemůžete vybírat vlastního soudce, neměl byste mít možnost vybrat si ani exekutora. Když někdo chce zpátky peníze, chápu, že je chce nejlíp hned, takže si vybere nějakého střelce, kterému je všechno jedno, a dlužníkovi převrátí byt naruby, aby z něj danou pohledávku vymohl. To ale prostě nejde. I když člověk udělá chybu, stále má právo na to, aby vše probíhalo v rámci nějaké štábní kultury.

Je obecně známo, že exekutorská skupina je dosti silná. Nemáte obavy z toho, že se pouštíte do války s takovým soupeřem?
Strach nemám. Za něco se snažím bojovat, protože věřím tomu, že je to správné. Pokud bych začal uhýbat, tak tady nemám co dělat. Samozřejmě, že zde existuje lobby, existuje zde ale zároveň i odborná debata na úrovni.

Umíte odhadnout, jaké procento exekucí není korektních?
Mělo by se jednat o 30 až 40 %. Momentálně se dopracovává analýza na Ministerstvu spravedlnosti, která by nám měla poskytnout relevantní čísla. Domnívám se ale, že spousta lidí dané případy vůbec nenahlásí.

Co vás táhne do velké Prahy?
V Praze jsem se narodil a žil jsem tady až do doby, kdy se narodily děti. Prahu miluji a dobře vnímám, jaké jsou tady problémy. Zvlášť, když se pohybujete v politice, vidíte do toho ještě mnohem více než v minulosti. Praha si zaslouží, aby se tady měli lidé dobře a nemuseli se potýkat s korupcí. Například tunel Blanka je bohužel jasným příkladem opaku.

Kdybyste v komunálních volbách uspěl, umíte si představit, že z pozice primátora či náměstka podepíšete nějakou takovou smlouvu? Narážím na to, že takový podpis dneska může znamenat, že jste automaticky jednou nohou ve vazbě.
Možná oběma, bohužel. To je rovněž problém politiky obecně. Přijde nový starosta a podá trestní oznámení na svého předchůdce. To je folklór. Je to věc, která politiku kazí. Já sám musím vědět, jestli to, co dělám, dělám dobře, nebo jestli dělám naopak něco, co bych dělat neměl. Ano, někdo na mě může kvůli mým krokům podat trestní oznámení, ale pokud jsem přesvědčený o jejich správnosti a neudělám je, proč bych vůbec do politiky chodil. Takový člověk se musí umět rozhodnout, a i když na sebe bere riziko, musí být schopen danou věc dotáhnout.

Jak hodnotíte primátora Hudečka?
Nechci proti němu vystupovat, neznám ho osobně. Důležité je říct, že cosi zdědil. Když přišel na úřad, Blanka i Opencard už byly rozjeté, takže to neměl jednoduché. Nelíbí se mi ale rozhodnutí, která udělal. Snažit se zastavit obří stavbu jako je Blanka, je podle mě špatně.

Je to na hranici trestného činu?
To si nemyslím. Posoudit to ale musí někdo jiný.

Předchůdce současného primátora Bohuslav Svoboda rovněž kandiduje na pražského primátora, a to i přesto, že je trestně stíhán. Jak na to pohlížíte?
Je to jejich morální rozhodnutí. Podat na někoho trestní oznámení je otázka chvíle. Jestli jde někdo do politiky, i když má na sobě trestní oznámení, to si musí dotyčný zhodnotit sám a hlavně to musí zhodnotit občané.

Ve velké politice sázíte na téma exekucí, jaké je vaše hlavní téma v politice komunální?
Rozvoj města. To, že se tady nedělaly a nerealizovaly žádné projekty. Pokud chce někdo rozvíjet Prahu, musí se tak dít transparentně, efektivně a dané projekty musí být dostatečně připravené, protože to nejde dělat ze dne na den, ale v řádech let. Praha má spoustu věcí rozpracovaných, ale nikdy to nikdo nedodělal – vnitřní okruh, vnější okruh – uvědomme si, že Blanka není řešení, jde jen o část celku a je potřeba dodělat zbytek.

Byl byste ochoten vzít na sebe zodpovědnost a stát se pražským primátorem?
Byl, jinak bych do toho nešel.

Umíte si představit ten tlak okolo?
Rád pracuji pod tlakem. Někdo potřebuje klid, já mám rád stres a šrumec.

Zůstal byste zároveň poslancem?
Ne, v případě, že bych byl primátorem, to nejde a bylo by to nezodpovědné. Uvědomme si, že primátor Prahy rozhoduje o 43 miliardách korun, což je větší objem, než má leckteré ministerstvo.

Jste původním povoláním pilot, což je zaměstnání s vysokým společenským kreditem. Nemáte pocit, že tím, že se z vás stal kariérní politik, jste šel s tímto kreditem poněkud dolů?
Asi ano. Je to ale o lidech. Věřím tomu, že dělat politiku má smysl, mám rád lidi a chci, aby se měli lépe. Dnešní modlou jsou peníze, já jí ale nechci nikdy věřit. Nechci žádné kradené miliony, jsem spokojený s tím, co mám, a stačí mi, že vím, že uživím rodinu.

Kdy jste naposled řídil dopravní letadlo?
Těsně předtím, než jsme se dali dohromady s Tomiem v rámci Úsvitu, takže někdy v roce 2013. Ta věc se ale nezapomíná.

Přemýšlel jste už za tu dobu, co jste v politice, že byste se k lítání vrátil?
Párkrát mě to napadlo. Uvidíme, co bude dál a jak dopadnou volby. Tak či tak, bude-li to jen trochu možné, chtěl bych si aspoň čas od času zalítat.

Umíte odhadnout, co by vaší politické kariéře řekl vás tatínek Karel Černoch?
Přemýšlím nad tím od začátku, co jsem do politiky vstoupil. Jsou samozřejmě i negativní reakce, ale, to musím zaťukat, většina lidí mi říká: Věřím ti, hlavně mě ale nezklam. To samé, si myslím a doufám, by bylo i u táty. Ještě hlubší zářez pro mě byl, když mi umřela i máma, která mi rovněž hodně věřila. Táta se s politikou nechtěl spojovat a politika byla asi i trochu důvodem jeho odchodu, protože ona osudná nehoda na dálnici se stala, když jel z vystoupení pro politickou stranu. Doufám, že bych ho přesvědčil. Kdysi mi na začátku také nevěřil, když jsem za ním přišel s tím, že chci být dopravní pilot. Nakonec mým lítáním žil a byl na mě hrdý.

Je pár týdnů před komunálními volbami, co byste vzkázal čtenářům?
Rád bych jim vzkázal, že do toho jdu na maximum a pokud bych se stal primátorem Prahy, budu zároveň na maximum vykonávat i tuto funkci. Možná to zní jako klišé, ale opravdu mi jde o to, aby se lidem žilo lépe. Je třeba rozvíjet a tvořit.