Co to, že člověk se vztahem k muzice a pilot letadla se rozhodne jít do politiky?
Stojí za tím nejspíš věk, zkušenosti a děti. V určitou chvíli mi začaly některé věci docházet a zároveň mě vytáčet, zvlášť když je zažíváte na vlastní kůži. Máme dvanáctiletá dvojčata, přičemž dcera žije se zdravotním hendikepem, kdy jí chybí jedna plíce. To samozřejmě vyžaduje pořízení speciálních přístrojů, které jsou pro ni nezbytné. A najednou zjistíte, že sice platíte daně a dřete jak zvíře, ale když něco chcete, stát se na vás vykašle. V určité chvíli vám to začne lézt na nervy a říkáte si, že je tady něco špatně. V hospodě nebo doma se to krásně kritizuje, ale jít do toho a nasadit kůži, to je jediná šance, jak to změnit.

Vy jste se ale původně angažoval v jiném politickém hnutí, než je Úsvit.
To je pravda, byl jsem původně v ANO, kde to nebylo takové, jaké jsem si to představoval. Kolem pana Babiše byla spousta lidí, kteří z něj chtěli sát peníze a dělali věci, jež se mi nelíbily, takže jsem odtamtud odešel. Potom jsem potkal Tomio Okamuru, který zrovna zakládal své politické hnutí. Jeho názory mi jsou hodně blízké, protože jsou lidské a normální. Ať na něj má kdokoliv jakýkoliv názor, to, co cítí, to také říká. Shodli jsme se na tom, že stávající nevyhovující systém by se měl postupně překlopit do přímé demokracie, kdy mají lidi větší možnosti rozhodovat o věcech, které jim vadí, a zároveň mají zodpovědnost.

Máte pocit, že za těch několik měsíců, co jste ve sněmovně, se vám to daří?
Lítání je moje láska a lásky se neopouští. Měl jsem možnost lítat, a asi bych měl i více peněz, jenže jsem nechtěl sedět zároveň na dvou židlích. Takže jsem šel do politiky naplno. Těžké je to v tom, že když tomu dáte těch šestnáct, sedmnáct hodin denně, sice vás to vyčerpává, ale, i když pomalu, přesto postupujete. Je to i o důvěře lidí a jejich zpětné vazbě. To je možná ten základní úspěch, kdy občané začnou věřit, že se věci dají zlepšit a že současný stav tu není natrvalo.