Vydělala Česká republika na členství v Evropské unii?Anketa
Překvapil vás Lukešův výpad směrem k vašemu vzhledu, nebo označení za lháře?
Jsme svědky snahy člověka s odlišnými názory diskvalifikovat jako nehodného, diskvalifikovat ho účastnit se diskuse, ignorovat ho, zakázat mu přístup nebo něco podobného. Myslím, že na to jsou lidé citlivější než dříve a udivilo mne také, že stejným kritickým způsobem to vůči němu vidělo i mnoho lidí, kteří jinak určitě patří mezi kritiky prezidenta Trumpa.
Je lež lží, nebo jen jiným názorem? A jak to hodnotit v mezinárodní politice?
Za prvé se zeptám, zda je lží, že Bůh stvořil za šest dnů a sedmý den odpočíval? A jestli tito bojovníci za čistotu vyjádření bojují proti všem náboženským pořadům a podobně. Já jsem si toho všiml, ale ještě se vrátím k tomu, co mě překvapilo či nepřekvapilo. Já jsem se do toho pořadu nehrnul, Česká televize mě musela přemlouvat, nešlo pro mne o výhodný termín, měl jsem plný program. Vůbec jsem se nestaral o to, kdo bude mým oponentem, zatímco on to měl nastudované, i když ne zcela úplně.
Přesto mohu říci, že jsem zvlášť překvapený nebyl. Podobné situace jsem zažil už mnohokrát, kdy těm oponentům nejenom že docházejí argumenty, to jistě také, ale oni tak žijí ve své uzavřené názorové bublině, tak jako například liberální intelektuálové v Americe.
Lukeš sám je autorem výroku, že prezident Trump nemůže být nikdy zvolen prezidentem, protože on sám nezná nikoho, kdo by ho volil. Tím jen vypovídá, v jakém prostředí se pohybuje, a absolutně není zvyklý a připravený být konfrontován jiným pohledem. Já jsem celkem zvyklý na tento typ lidí, kteří okamžitě vypění a uskočí od věcné debaty, na kterou nemají vůbec nervy, k osobnímu napadání. Jestli jste to viděla, tak musíte potvrdit, že jsem z těch jeho slov nějak zaskočeně nepůsobil. Mě ta bezmoc těchto lidí a neschopnost slyšet jiný argument spíše baví, protože ji víceméně očekávám a ona se pak vždy zjeví v nějaké krajně legrační podobě.
A nešlo jen o to napadání mého vzhledu, mimochodem jsem gumičku do vlasů nepoužil asi šest let, i tak mě to docela pobavilo. Používal jsem ji pouze ve státních službách, abych nechodil s vlasy jen tak povlávajícími po úřadech. Moje základní podoba se asi posledních pětačtyřicet let nezměnila.
Druhou věcí, kterou napadal Lukeš, že se snaží vyloučit z debaty někoho, kdo podle něj není certifikovaný a kvalifikovaný k vyjádření. Nechci napadat kvalifikovanost Lukeše, podle mých informací je historik a toto nebylo zrovna historické téma, ale soudím, že jsme se bavili především o významném občanském a politickém tématu, ke kterému má co říci každý člověk s názorem na svět. Já jsem se účastnil mnoha přijetí zahraničních delegací, mnohokrát jsem jednal o zahraniční politice, mnohokrát jsem byl členem naší delegace v zahraničí u nejvyšších představitelů, se dvěma americkými prezidenty jsem si potřásl rukou a účastnil jsem se s nimi debat.
Nevím, jestli takovou zkušenost ten pán má, ale já o tom vůbec nepotřebuji mluvit, protože si nemyslím, že člověk k tomu, aby si něco myslel o světovém dění a o tom, co nám přednášejí média, musí mít nějakou takovou zkušenost. Jenom kdybych já mu odpovídal stejnou mincí. Každý divák si všiml, že jsem na něj nereagoval ani písmenem, vůbec nijak. Pouze jsem odpovídal na otázky moderátora a zaměřil jsem se hlavně na to, že při americko-ruském summitu v Helsinkách nebyl nikdo jako zlatá muška.
Co se dělo za zavřenými dveřmi, opravdu nevíme…
Všichni Trumpa cupují na kousky, ale nikdo tam nebyl. Jediné, co o něm víme, je z těch prohlášení, která přednesli v rámci tiskové konference. Tam mne zaujal docela zajímavý výčet agendy, co spolu probírali včetně velmi citlivých věcí a zachytil jsem tam i zajímavé náznaky s úplně novým řešením, což by přineslo veliký pokrok v bezpečnostním procesu ve světě. Zklamalo mě, že tomu se odborník Lukeš nevěnoval ani jediným slovem, ani americký tisk, ani náš, ani světový. To, co referovali o obsahu toho jednání, jsme se nedočetli. Kdybychom se dočetli, že jednání nebylo dostatečné a měli zmínit ještě něco jiného, nebo něco nebylo dobré téma… Ne, vůbec nic. Jediné, co jsme se dozvěděli, byl způsob odpovědi na otázku jednoho novináře. Zástupce novinářské fronty, která patří do základního establishmentu, kteří byli zvyklí to mít desítky let rozehrané, a ať to dopadlo jakkoliv, byl to náš člověk. Jednou jim do toho politického světa přišel vetřelec a oni prokázali, že nemají žádnou úctu k demokracii, neuznávají tento výsledek voleb, snaží se prezidenta jakkoliv zpochybnit nebo i sesadit a vedou dennodenně proti němu trvalý boj.
Psali jsme:
A ten dotaz na tiskovce toho byl důkazem a důkazem toho je rovněž, že pouze a jedině toto téma nadnesené jedním novinářem mělo publicitu a překrylo úplně všechno, co se odehrálo na velmi historickém summitu, který podle mého hlubokého přesvědčení přispěl k uvolnění docela nebezpečného napětí ve světě. To, že jsou významní hráči spolu schopni vůbec o něčem komunikovat, probírat důležité věci a říci na ně svůj názor, je tak důležité, že je třeba zatleskat. Oni by tleskali, ale to by musel udělat nejdříve někdo jiný. Nějaký jejich oblíbenec, ne ten, kterého nenávidí a kterému upřou úplně všechno.
Ve zmiňovaném ohledu se vás zastal také Institut Václava Klause: „Ladislav Jakl, který deset let zastával funkci ředitele Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, býval poslancem a novinářem Lidových novin, nemá podle pokrokářů právo hovořit o americké politice. Bez jakýchkoliv argumentů je nenávistně urážen, nazýván lhářem a umlčován. A to jenom proto, že se odvážil zastat se současného amerického prezidenta. Tak daleko jsme se dostali za necelých třicet let od pádu komunismu.“ Institut dále připomněl, že nástup totality má vždy podobné rysy – potlačování svobody slova, umlčování nepohodlných názorů, snaha o perzekuci jejich nositelů, cenzura, názorový monopol a manipulace veřejností a varoval, že boj o svobodu slova začal a demokracie je ve vážném ohrožení. Hudebník Petr Štěpánek i politolog Zdeněk Zbořil připomněli staré heslo: Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás. Je skutečně demokracie v ohrožení a odpovídá tomu i výstup Lukeše?
Z Institutu Václava Klause psal doktor Jiří Weigl a tato slova použil pod dojmem citací některých významných novinářů a dalších lidí z twitteru, facebooku a podobně, jak se objevily v některých článcích v médiích. Ty citace mluví o tom, co jste naznačila, že lidem jako já prostě nemá být brán veřejný prostor. Skončeme s hrou na vyváženost, jak tam někdo říká. a dělejme raději dobrou žurnalistiku. Opakují starou známou věc, že lež není jiný názor; v politice, filozofii a dlaších takových oborech se nepohybujeme jako ve fyzice a matematice. Jde především o názory, ale myslet si, že jiný názor je lží?
Co je také zajímavé, nikdo žádnou moji takzvanou lež nepopsal, neoznačil, necitoval, nedal do uvozovek a nepokusil se ji vyvrátit. A ani Lukeš. Neřekl jedinou věc, ve které bych neměl pravdu. On vůbec neřekl svůj názor. Pouze citoval tři persony, přičemž jedna je usvědčený lhář před kongresovou vyšetřovací komisí, druhá je dlouhodobý zapálený podporovatel prezidenta Obamy a před třicet lety volil dokonce kandidáta komunistické strany Spojených států. A třetí z nich vzal svá slova zpátky a omluvil se. To byl jeho jediný argument. Nějaké autority, když něco říkají, jak si vůbec někdo může dovolit nesalutovat v němém úžasu a jenom jim naslouchat?
Ale že by Lukeš sám za sebe cítil, myslím si, mám tuto obavu, tohle mě znepokojuje, o tom jsem přemýšlel a došel jsem k tomuhle... nic takového, pouze papouškování autorit, ke kterým on má pocit, že se má hlásit a zrovna si vybral autority dost pochybné. Ale i kdyby si vybral nějaké podstatné, přeci dobře víme, což se tam moderátor snažil několikrát zdůrazňovat, že se proti Trumpovi stavějí často i lidé, které si do funkcí přivedl.
Samozřejmě, Amerika není Česká republika, kde si nový premiér může obsadit funkce lidmi ze své firmy. To tam nepřipadá v úvahu a tudíž si Trump musí vybírat z těch lidí, kteří tam jsou desítky let. To není jeho svět. I když si někoho vybere, vždy to bude člověk součásti světa, do kterého on přichází jako cizinec a jako narušitel.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
