Minule jste naznačil, že v meziválečném období specifický francouzský přístup k naší zemi prorůstal do oblasti vojenské, diplomatické i ekonomické. Vojenskou podřízenost až do poloviny dvacátých let a přípravu na bojové akce podle francouzských rozkazů jsme již probrali. Co ona oblast diplomatická a ekonomická?

Nasazení našich legionářských jednotek na bojištích první světové války i později je v obecných rysech vcelku známo. Já sám jsem se pokusil čtenářům nabídnout ucelený přehled v knize „Dějiny československých legií v datech“, která vyšla v roce 2019. Pokud si ji zběžně prolistujeme, případně nahlédneme do jiné publikace o legiích, tak zjistíme, že francouzský prezident Raymond Poincaré vydal 16. prosince 1917 oficiální dekret, v němž označil naši armádu (tedy jednotky legií) za součást dohodových armád, přičemž ji zároveň převzal jako autonomní složku pod francouzské velení.

V té době jsme měli v Rusku (konkrétně v prostoru tehdy již ukrajinských měst Kyjeva a Žitomiru) ve výstavbě armádní sbor o dvou divizích, do Francie pak přijížděly první transporty dobrovolníků, z nichž o měsíc později vznikl 21. čs. střelecký pluk. O necelé dva měsíce později, 7. února 1918, vydalo francouzské ministerstvo války oficiální instrukci o vytvoření našeho autonomního vojska ve Francii, jemuž měl velet francouzský generál. Ve stejný den vydalo politické vedení naší zahraniční akce v Rusku prohlášení, v němž jednotky sboru podřídilo tomuto vznikajícímu velitelství. Lze tedy říci, že Čechoslováci byli považováni za dohodové spojence od prosince 1917, nejpozději pak od února 1918.

Co vím, nebylo to tak jednoduché. Jaký byl problém?