Co si myslíte o pplk. v. z. Marku Obrtelovi, který vrátil svá vojenská vyznamenání a označil NATO za zločineckou organizaci?Anketa
Už jste vrátil svá válečná vyznamenání?
Zatím jsem neobdržel žádné stanovisko z Ministerstva obrany, kterému jsem svůj dopis adresoval. Mluvčí ministerstva tvrdí, že zatím ani oni nedostali můj dopis, pravděpodobně se někde v předvánočním shonu opozdil, ale byl doporučený, takže by dojít měl. Budu-li mít odpověď na svůj dopis, ostatní zařídím v souladu s ní.
Prohlášení Marka Obrtela, kterým vše začalo a které prvně přinesly ParlamentníListy.cz najdete ZDE
O jaká ocenění se konkrétně jedná?
Jedná se o medaile NATO za službu v Bosně a Hercegovině – medaile SFOR, v Bosně jsem strávil dvě rotace v délce 14 měsíců, medaili AČR za službu v zahraničí (v misi NATO), medaili NATO za službu v Kosovu – medaile KFOR, pamětní medaili při příležitosti 50. výročí založení NATO.
Reakce na počin Marka Obrtela: poslankyně Jana Černochová (ODS), poslanci Gabal a Benešík (oba KDU-ČSL), exministr obrany, generál Miroslav Kostelka, bezpečnostní analytik Jan Schneider
V otevřeném dopise uvádíte, že vyznamenání vracíte, protože se „hluboce stydíte za to, že jste sloužil zločinecké organizaci, jakou je NATO v čele s USA, a jejím zrůdným zájmům po celém světě“. Co bylo tím impulsem, který vás přiměl k tomuto rozhodnutí?
Současná politická situace, zejména v souvislosti s děním na Ukrajině, ale pochopitelně, že nejen zde, také v Libyi, Sýrii, předtím v Iráku, vlastně i v Afghánistánu, a to jen v poslední době. Ptal jste se ale na impuls, tím je Ukrajina. Ukrajina je psána americkým rukopisem s tím rozdílem, že se stává nástupištěm na Rusko a již zcela otevřeně ohrožuje Evropu a vlastně i celý svět. Jsou zde používány stejné praktiky, manipulace, lži, provokace k vytvoření záminek pro následné akce, podvržené „důkazy“, mediální dezinformace, je zde zneužito místní obyvatelstvo ke krokům předem naplánovaným a pod „vlivem veřejného mínění“ následně realizovaným. Tohle všechno znám a zažil jsem „na vlastní kůži“ v Kosovu a byl jsem po návratu z této mise znechucený, zklamaný, vyhořelý, dokonce to vedlo následně k mému odchodu z Generálního štábu a poté i z armády, v níž jsem přestal vidět perspektivu přesto, že moje profesní dráha vojáka byla v té době, myslím si, velmi dobře „nastartována“.
MUDr. Marek Obrtel
Měl jsem také tu smůlu (nebo to štěstí??), že jsem sloužil druhou rotaci v Bosně a Hercegovině v době, kdy začalo „humanitární bombardování“ Srbska včetně škol, školek, nemocnic, vlaků s cestujícími, kdy se odehrál „monstr proces“ v Račaku, který mne hluboce zasáhl už tenkrát, a já jsem neustále viděl ten děs v očích, hrůzu a nejistotu, ale také vztek a nenávist Srbů, kteří měli v Srbsku své rodiny, a také jejich pláč, když jim v některých případech humanitárně vyzabíjeli celou příbuznou rodinu.....
A pak jsem sloužil v Kosovu a naplno jsem pochopil, o čem to „tehdy“ v roce 1999 všechno bylo, komu sloužíme, jak se od nás nechce žádný názor (tedy odlišný od oficiální doktríny), jak se z narkomafiánů stávají vážení představitelé později samostatného státu, jak se z masových vrahů stávají hrdinové, kterým NATO, USA a Západ jdou na ruku – a ptáte se – proč??? No a zažil jsem pak, a to mne „dorazilo“ definitivně, pověstný „pogrom na Srby“ 17.– 19. 3. 2004, kdy se v plné nahotě ukázalo, kdo je kdo a o co komu jde. Jsem křesťan, nestydím se za to, a zrovna ten den, 17. 3. 2004 jsme spolu s Iry slavili svátek sv. Patrika, když přišly první zprávy o tom, co se děje. Viděl jsem v tom i určitou symboliku sám pro sebe, a to ovlivnilo i můj následný odchod z vysokých armádních funkcí a poté i z armády.
Nutno však ještě doplnit, že nikoliv NATO samo o sobě je zločinné, ale politika jeho vůdců je zločinná. Pokud by NATO sloužilo skutečně k obraně členských států před vnějším agresorem v čisté podobě tohoto cíle, nebylo by na něm asi nic příliš zločinného. Organizace je však pod pláštíkem „boje za svobodu a demokracii, za lidská práva a humanitární cíle a kdovíco ještě“ zneužíváno k agresím po celém světě. Země, která se stane z jakéhokoliv důvodu „nepohodlná“ nebo „neposlouchá“ nebo v ní má světový hegemon nějaké zájmy, je vnitřně rozvrácena mediální kampaní, barevnými revolucemi, brnkáním na citlivé struny, etnickou nesnášenlivostí, náboženskými rozdíly a bůhvíčím ještě destabilizována, najdou se záminky, tedy velmi často podvrhy, anebo se využije předem rozdmýchané vlny násilí na obyvatelstvu... a NATO vstupuje se svými jednotkami, doprovázeno humanitárními organizacemi a pozorovatelskými misemi pod nálepkou „peace making nebo peace keeping operation“ jako ochránce lidských práv a svobod. Velmi často brzy po jednotkách přicházejí „byznysmeni“ a začnou řešit obnovu země...tedy realizovat své zájmy...
Pokud se příliš nepletu a nedělám si nárok na absolutní přesnost svých čísel, protože v tom množství mi to ani nepřijde tak důležité, dočetl jsem se, že od roku 1945 proběhlo pod hlavičkou Rady bezpečnosti OSN do roku 2009 přibližně 65 válek, v nichž počet mrtvých výrazně přesáhl počet obětí obou světových válek dohromady. Od roku 2009 se odehrály další (převážně vyprovokované) konflikty, které znamenaly a znamenají další statisíce a miliony mrtvých, povětšinou civilních obyvatel, a probíhají převážně pod hlavičkou NATO a jeho „boje proti terorismu“... Humanitární bomby v Srbsku padaly do školek a nemocnic z letadel Aliance dokonce bez mandátu OSN! A příkladů je mnohem více, toto jsou moje zkušenosti.
Psali jsme:
Neuvažoval jste třeba o tom, že byste se vzdal výplaty výsluh a peníze věnoval potřebným? Nebylo by to lepší gesto, než vrátit svá vyznamenání?
Gesto by to asi bylo a pravděpodobně bych tím udělal zadostiučinění i paní poslankyni Černochové a možná dalším, ale já jsem člověk, který se nikdy v životě nenechal uplatit ani jinak zkorumpovat, i když příležitostí jsem vzhledem ke svým vojenským i civilním vysokým funkcím měl nepočítaně... Svou práci lékařskou, organizační i velitelskou jsem bral vždy za všech okolností naprosto vážně a dělal jsem ji s plným nasazením nejlépe, jak jsem uměl. Za dobu své činné služby jsem se podřídil bez okolků (což nebylo v té době zase tak obvyklé) i nelukrativním nabídkám a sloužil tam, kde to mnozí odmítli dříve, než jim to bylo navrhnuto... Na misích v zahraničí jsem svou práci odvedl rovněž do puntíku a svým konáním jsem nikoho nepoškodil. Proto se domnívám, že jsem si své výsluhové náležitosti, které navíc slouží převážně mým dětem ke studiu, s čistým svědomím zasloužil.
Jak byste si představoval zajištění naší bezpečnosti, když vnímáte NATO jako zločineckou organizaci? Armáda ČR by zřejmě nebyla schopna sama ubránit naše území.
Armáda našeho státu byla kdysi schopna se mnohem lépe postarat o zajištění bezpečnosti našeho státu, stejně jako orná půda naší země nás kdysi dokázala uživit, ale je pravdou, že doslova ubránit naše území nedokázala ani tenkrát, což je vcelku logické. Moje představa o zajištění bezpečnosti naší země nebude asi nijak revoluční ani neznámá, zato si myslím, že je zcela logická. Měla by to být jakási „kolektivní obrana Evropy“, ale Evropy celé, tedy včetně Ruska, které je také státem Evropy. Jejím cílem by měla být nedotknutelnost evropského teritoria ze strany vnějšího agresora a hájení politicko-hospodářských zájmů Evropy na území Evropy. Obranná strategie by neměla dopustit, aby se z Evropy stalo válčiště kohokoliv proti komukoliv, a už vůbec ne, aby sloužila jako tzv. protiraketový štít... komu asi? A už vůbec, ale vůbec ne, aby sloužila jako nástupiště USA ve válce proti Rusku proto, že americká ekonomika je v troskách, FED tiskne bezcenné papírky, které se tváří jako světová finanční rezerva a Rusko jako obrovský nenasycený trh to má zachránit, tedy za předpokladu, že bude dobyto jeho území a zavedeny americké pořádky – jaké?? O tom se nemohu zmiňovat, protože bych se mohl dostat „na hranu“, a to věru nechci...
Dovedete si představit, jak by se česká armáda měla dále profilovat? Co ještě Česká republika může dlouhodoběji dělat pro svoji vlastní bezpečnost?
V armádě již nepůsobím 8 let, takže toto je myslím mimo moje možnosti. Základní představu jsem ale nastínil v minulém bodě a tu je potřeba rozvíjet, politicky, ekonomicky i vojensky. Jen na okraj – působil jsem ve vysoké funkci na Sekci vojenského zdravotnictví GŠ v době, kdy probíhala vcelku smysluplná fáze reorganizace armády prostřednictvím reformního týmu generála Škopka. Do této akce byla zapojena obrovská paleta odborníků, lidí se zkušenostmi a znalostmi, lidí, kteří ve svém oboru něco znamenali a něco věděli. Byli také náležitě motivováni. Generální štáb tehdy „natruc“ ministerstvu vytvořil vlastní variantu reformy a já jsem byl za zdravotnickou službu účasten jednání tohoto týmu GŠ.
Naším jediným cílem tehdy bylo, a bylo to dost obtížné docílit, aby se závěry jednání jednoho i druhého týmu příliš nelišily, protože tehdejší pojetí reformy co do počtů vojáků, struktury, výzbroje, financování, zabezpečení logistiky atd. atd., schopnosti rotací právě v mezinárodních misích a nebo i nasazení naší armády podle článku 5 Washingtonské smlouvy, toto pojetí bylo velmi životaschopné, efektivní a logické. Následně vzalo dění v armádě zcela jiný směr, daný především razantně se snižujícím rozpočtem a dnešní podoba je přinejmenším prapodivná (pohled záložníka, který „o tom něco ví“). Možná by nebylo úplně od věci se na Škopkovu reformu rozpomenout, ale znovu opakuji, neznám zdroje, které v současnosti určují priority a možnosti.
Psali jsme:
V dopise jste také uvedl, že „je jen otázkou času, kdy se celý americký systém zhroutí, nebo USA vyprovokují fatální válečný konflikt, ke kterému zneužijí Evropu jako válčiště“. Opravdu jsou mezinárodní vztahy v současné době takto napjaté? O co opíráte svá tvrzení?
Já jsem přesvědčen, že jsou, tvrdím dokonce trochu nadneseně, že „jdeme do finále“. Mám spoustu zdrojů, ze kterých už delší dobu čerpám, čtu různé prameny a skládám si „mozaiku“. Za pomoci také dalších vysoce zainteresovaných kolegů není pak skutečně až tak těžké si poskládat celkový obraz dnešního světa (mám samozřejmě tu výhodu, že nemusím, nejsem nucen, „mlžit“ jako politici a říkat věci, které zapadají do scénáře). Také hlavně proto, že si myslím, že mezinárodní vztahy jsou tak napjaté, jak jsem uvedl, jsem se mimo jiné rozhodl napsat svůj „otevřený dopis“, vyzdvihnout aktivity prezidenta Putina a dovolit si souhlasit s taktikou pana prezidenta Miloše Zemana. Jsem toho názoru, že pouze masový odpor širokých vrstev občanů proti válce a agresi a jednotný postoj Evropy včetně Ruska v těchto otázkách nás může zachránit od jisté katastrofy. A já bych nechtěl být tou tupou ovcí z americké ambasády, která drží v tlamě červenou kartičku a jde dobrovolně na porážku...
Není problém pro naši civilizaci někde jinde? Mnozí upozorňují na hrozbu islamizace Evropy. Nehrozí nám tedy spíše riziko odsud než od Spojených států?
Problém v islamizaci samozřejmě je a veliký, má to však své aspekty. Jednak – existoval by tento problém, kdyby tam, kde dnešní fundamentalisté provozují svá krvavá tažení a stávají se stále silnějšími, kdyby tam i nadále existovaly suverenní fungující státy se svými přirozenými autoritami, se svou infrastrukturou včetně bezpečnostních složek a pevných pravidel? Jenže tyto státy jsou zdecimovány, zlikvidovány ekonomicky, politicky i vojensky, autority jsou „na onom světě“ a zbyl jen chaos, teror, bída, strach a fundamentalismus... Důvody, pro které se spustily tyto „humanitární vražedné operace“, při kterých zahynuly a stále hynou statisíce zoufalých občanů těchto zemí, zatímco jiní v panice a strachu prchli bůhvíkam, ty důvody se nikdy a nikde nepotvrdily, ony totiž neexistovaly...
A pak – položím otázku, na kterou nebudu odpovídat – nehodí se tato uměle vzniklá situace někomu, kdo chce odvrátit pozornost jinam?
A na závěr – myslím si opět, že řešením by byla „kolektivní obrana Evropy“, ale Evropy jako celku...nakonec proti IS se nezdráhá bojovat ani islámský stát, jakým je Írán, takže asi zde nepůjde o homogenní názor celého islámského světa.
A důležité je – a to možná zejména – boj proti islamizaci realizovat především doma v Evropě, protože v Evropě by měla platit „Evropská pravidla“ a těm se musí přizpůsobit bezvýhradně každý, kdo chce v Evropě žít, stejně jako se bude muset Evropan přizpůsobit kdekoliv jinde na světě, kde panuje zcela rozdílná kultura. Na tom není nic špatného ani nepochopitelného.
Vy jste v minulosti působil mimo jiné jako velitel 11. polní nemocnice v Afghánistánu. NATO a USA oficiálně ukončily bojovou misi v Afghánistánu a alianční podpora bude od začátku nového roku pomáhat především s výcvikem afghánských bezpečnostních sil. Jak se díváte na tuto misi? Předpokládám, že asi nebudete hovořit o úspěchu, nebo dokonce vítězství spojeneckých vojsk.
Jsem skeptik. Domnívám se, že zemi čeká podobný osud, jako je tomu všude jinde, kam byl po vybombardování země a zničení veškeré infrastruktury a vazeb importován “americký pořádek a demokracie“ s tím rozdílem, že před vpádem NATO do Afghánistánu tato země nebyla nijak prosperující ekonomikou, státu vládli jednotliví kmenoví náčelníci a země neměla prakticky žádné nebo jen minimální vnější vztahy s okolím (mimo snad distribuce narkotik). V úvodu bude v rámci „vyřízení si účtů“ s kolaboranty a zrádci, kteří spolupracovali s NATO mnoho mrtvých a bude-li za pár let ještě existovat „náš svět“, řekl bych, že země se vrátí do té podoby, ve které se nacházela před invazí....
Plánovaná mise zaměřená na výcvik afghánských bezpečnostních sil dopadne fiaskem a po prvních útocích ze strany „někoho“, kdo bude chtít nastolit „nový pořádek v zemi“, se většina vojáků afghánské armády a policistů vzdá a stane se součástí nového soukolí.
| Marek Obrtel je podplukovníkem v záloze a během činné služby léta vykonával i jedny z nejvyšších postů ve zdravotnické službě armády, vždy na tabulkových místech s plánovanou hodností plukovník. Mezi nejvýznamnější patřil post velitele kontingentu AČR v Afghánistánu a náčelníka 11. polní nemocnice AČR tamtéž, zástupce velitele operačního velitelství vojskové zdravotnické služby nebo významné funkce v rámci sekce vojenského zdravotnictví Generálního štábu AČR. V minulosti působil jako ředitel záchranné služby v Pardubickém kraji. V současnosti pracuje pro Zdravotnickou záchrannou službu Olomouckého kraje. |
Psali jsme:
autor: Petr Kupka
