Vy se v rámci Spolku Svatopluk i dalších aktivit snažíte o posouvání naší společnosti směrem ke konzervativním hodnotám a tradičnějšímu myšlení. Liberálové se takovým snahám pošklebují. Jak vysvětlit, že se pošklebovat nemají?

Nějakou jednodušší otázku byste na úvod tohoto rozhovoru neměl? Odpověď znám, nejde ji však stlačit do pár vět. A taky si tu nevystačíme s žurnalistickými finesami a floskulemi. Musíme zajet na hlubinu, k filozofické reflexi o povaze svobody. Liberál, jak název napovídá, má svobodu ve štítu. Má ji za tu nejvyšší životní hodnotu, ty ostatní musejí působit v jejích službách. Může však být nejvyšším dobrem něco, co má povahu prostředku? Svoboda přece nutně odkazuje k vyšší hodnotě, než je ona sama. Je bezesporu životně důležitá, musí se však sklonit před něčím ještě vznešenějším.

A tím je co?

Vše, co volím, se mi jeví jako dobro. Dám příklad. Potřebuji peníze, abych pořídil rodině dárky pod stromeček. V peněžence nemám ani floka, a tak si vypomohu, bez vašeho svolení, tou vaší. Jednal jsem z vlastního rozhodnutí, a tedy svobodně. Ale jednal jsem správně? Kdyby byla svoboda tou nejvyšší životní hodnotou, jak byste se mohl proti mému jednání oprávněně ohradit?

Snad nechcete říct, že všichni liberálové schvalují krádež…