Kritizuje i ministerstvo práce a sociálních věcí. „Má velké mezery ve své činnosti a při pohledu na dnešní stav mám někdy pocit, jakoby jej tato pravicová vláda chtěla brzy zrušit,“ míní. Jako mediálně pokřivené vidí téma církevních restitucí. „Sociální demokracie není proti vyrovnání se s církvemi, ale proti způsobu, jakým tato vláda narovnání narychlo realizuje. Dvacet let se nic nedělo, vydrželo by to i další rok či dva. Otázek je zde mnoho - od prolomení hranice roku 1948 v restitucích, až po oprávněnost některých nárokovaných míst,“ sděluje liberecká primátorka.
Na jaře jste se zúčastnila demonstrace proti vládě. Proč, co vám na její činnosti vadí?
Obecně její absolutní ignorování lidí této země, neschopnost komunikovat s nimi, získávat zpětnou vazbu a dělat rozhodnutí, která se dotýkají nás všech, na základě nějakého širšího konsenzu. Mít pocit, že cokoli prosadím proti vůli absolutní většiny, je nesmysl. Jít proti vlastním odborníkům také není dobré. Přehlížet lidi, kteří se potřebují alespoň trochu nadechnout, to je velmi špatné. Nesouhlasím s politikou, kterou současná vláda dělá, a která má negativní dopad na hospodářství republiky a životy nás všech, vadí mi ale také způsob, kterým politiku vykonává.
V tom se pravicové strany nezměnily, možná spíše naopak. A to je chyba. Jejich způsob vládnutí lidi otravuje, ti jsou frustrovaní a naštvaní na celou politiku. Tím vzniká začarovaná spirála, která nemůže skončit dobře, pokud se nestane nějaký zázrak. Ať vláda vyjede do ulic měst a obcí. Uvidí, jaká je skutečná situace. A pak je tu jedna věc, která mne spíše udivuje - že pravicové vlády nejsou oblíbené sociálně slabšími vrstvami, to je pochopitelné, ale situace, kdy proti pravici vystupují už i střední třídy či drobní podnikatelé, to je situace, nad kterou by se nejen pan premiér měl zamyslet. Je to jasný signál, že něco dělají velmi špatně.
Vaší prioritou je sociální oblast, co říkáte na činnost ministerstva práce a sociálních věcí, které řídí skorokrajan Jablonečan Jaromír Drábek?
Reformy jsou připravovány narychlo, bez diskuse s těmi, kterých se především dotknou a bez odborné diskuse s těmi, kdo je například realizují (většinou úředníci). Namísto optimalizace vnitřních procesů a hledání úspor, třeba v transparentně vypsaných výběrových řízeních, nebo v systematické a pečlivém dohledu nad zneužívání sociálních dávek se stále škrtají těm, kdo je skutečně potřebují. Pochopila bych nutnost škrtů a změn, kdybych neviděla možnosti ještě někde jinde. Ministerstvo sociální věcí má velké mezery ve své činnosti a při pohledu na dnešní stav mám někdy pocit, jakoby jej tato pravicová vláda chtěla brzy zrušit, protože dělá vše proto, aby jeho existence byla zbytná. I když nevím, zda by zánik tohoto ministerstva nebyl v současné situaci lepší variantou, než jeho existence se současným vedením a politikou, která je jen o vymýšlení další zbytečné administrativy, namísto práce pro ty, kdo to potřebují.
Vyjadřovala jste se i k reformě vysokých škol. Jaký je váš názor na hodně diskutované školné?
Ráda bych, aby školné na vysokých školách nebylo zavedeno. Stále jsem přesvědčena, že lze přijít s modelem, který zachová vysokou úroveň vysokých škol bez nutnosti spoluúčasti studentů. Pokud ale někdo chce školné zavádět, i když je to třeba jinou "skrytou" formou poplatků za zápis a podobně, měl by také přijít s celým systémem, jak pomoci studentům na tyto peníze dosáhnout- ne jen říci, že nyní bude chtít takto získat miliardy navíc. Nechci, abychom zde měli situaci jako například v USA, kde absolventi dlouhá léta musí splácet drahé školné, na které si vzali půjčky. Měli bychom podporovat mladé rodiny. Zavedení školného by je ale ničilo - lidé by si museli vybrat, zda studovat vysokou školu, nebo si pořídit rodinu, protože na obé by prostě neměli. To není dobrá vizitka naší společnosti. Opět jde ale spíše o systém - vysokou školu by měli mít možnost studovat ti, kdo na to mají inteligenci, ne ti, kteří na ni mají peníze.
Velkým předvolebním tématem ČSSD jsou církevní restituce. Váš pohled na ně?
To je téma, které je mediálně velmi pokřivené. Myslím, že sociální demokracie není proti vyrovnání se s církvemi, ale proti způsobu, jakým tato vláda narovnání narychlo realizuje, jen proto, že má pocit, že když jsme v něčem "poslední", musíme to rychle vyřídit. Dvacet let se nic nedělo, vydrželo by to i další rok či dva. Otázek je zde mnoho - od prolomení hranice roku 1948 v restitucích, až po oprávněnost některých nárokovaných míst (například na Pražském hradě). Připravme nejprve přehled chystaných privatizací, podívejme se na oprávněnost takového kroku (ale také na další dopady, zda by například nebylo lepší některé objekty kompenzovat finančně) a teprve poté se pojďme na základě široké dohody napříč politickým spektrem dohodnout, co budeme dělat.
Co si myslíte o korupčních a úplatkářských skandálech poslední doby - ProMoPro, letadla Casa, pražský dopravní podnik či "potíže" bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha?
Všechno je o lidech. Nemám ráda paušalizování, které vede k obrazu, že co politik, to korupčník, zloděj či nemrava. Co mi ale vadí, je, že zákon v naši zemi není vymáhán rovně. Zatímco někteří jsou vláčeni vězením a eskortováni doslova jak masoví vrazi, jiní, za výrazně větší škody, stále chodí na svobodě, nezřídka ve vysokých vládních funkcích. Buď se shodněme na platnosti presumpce neviny, a pak ji ctěme u všech, nebo postupujme u všech stejně tvrdě. Právo je u nás v posledních letech zvláštně zneužíváno a je to vidět právě na zmíněných kauzách. Různé personální výměny státní zástupců či policejní rošády vnímám jen vedlejší efekty celého tohoto propletence.
Psali jsme:
Setkala jste se s podobnými korupčními praktikami (nebo jejich náznaky) ve své funkci či v nejbližším okolí?
Když jsem se stala primátorkou, hodně jsem přemýšlela o tom, co bych dělala, kdyby někdo s nabídkou přišel. Jak se bránit, jak se třeba bránit i proti různým nepodloženým obviněním, protože i těch je dnes společnost plná. Ale musím říci, že jsem ráda, že jsem dosud nemusela žádný z mých "plánů" realizovat, protože mi zatím nikdo nic nenabízel. Asi ví, proč. Se zlou by se potácel.
Jak nahlížíte na vrcholné představitele státu - premiéra Nečas, prezidenta Klause?
Vyjadřovat se v současné době negativně k oběma zmíněným je velmi laciné získávání politických bodů, které jsem vždy odmítala. Jsou to pro mě hlavně představitelé jiné politické strany, která má odlišné hodnoty a priority. Nemusím s jejich postoji souhlasit, dokonce je mohu tvrdě odmítat a kritizovat, ale pokud si dokáží za svými názory a postoji stát, ať jsou jakkoli nepopulární a odmítané, pak mají mou úctu a respekt. Vždy za nimi vidím velké procento voličů a každý politik si musí vážit i těch, kteří s ním nesouhlasí, kteří uznávají jiné hodnoty, a volí proto někoho jiného. Proto jsem vždy prosazovala politický konsenzus a konstruktivní snahu všech stran vzešlých ze svobodné politické soutěže. Spíše než soudit kteréhokoliv politika, ptám se sebe sama, proč voliči zvolili tu či onu stranu, co jsme těmto voličům nenabídli a proč jsme je nepřesvědčili.
Jste rok a několik měsíců primátorkou. Jak se naplnily vaše představy, jaké horké chvilky ve funkci jste zažila?
Rozhodně jsem nečekala klid. Čekala jsem ale více konstruktivního přístupu a snahy věci skutečně posouvat kupředu. Stále mne překvapuje, kolik se i na komunální úrovni vyskytuje politiky, a co hůře, kolik politikaření. Že nejde rozumně se dohodnout, protože někteří politici upřednostňují být viděni, než udělat něco dobrého. V tom jsem hodně zklamána a nemohu si zvyknout. Práci to nejen zpomaluje, ale také komplikuje. Co mne mrzí nejvíce, je, že skutečnou obětí těchto politikaření jsou potom obyvatelé města, ale třeba také magistrátní úředníci.
Ráda bych atmosféru změnila, ale napříč politickým spektrem není příliš vůle. Za „horkou“ chvilku považuje každý z nás něco jiného, a to na základě zkušeností a prožitků vzešlých z dosavadního života. Máme jinak nastaveny životní priority a hranice. Politika je pro mne práce, kterou se snažím dělat co nejlépe. Hledám řešení, kompromisy, možnou shodu a hlavně se snažím řešit problémy s chladnou hlavou. Nemyslím si, že by nějaká situace, kterou jsem doposud ve své funkci zažila, byla typickou horkou chvilkou. Ale jsem teprve v půlce funkčního období, takže kdo ví, co přijde…..
|
Martina Rosenbergová, od 16. dubna 2011 primátorkou Liberce. V komunálních volbách v roce 2010 lídryní ČSSD, která se umisťuje v Liberci na třetím místě za vítěznou Změnou pro Liberecký kraj a ODS. Vytváří se koalice Změna pro Liberecký kraj, ČSSD, Liberec občanům a Unie pro sport a zdraví, primátorem se stává Jan Korytář (Změna pro LK), Rosenbergová je náměstkyní pro sociální oblast. V dubnu 2011 dochází k převratu na radnici, Změna pro Liberec je vytlačena do opozice, a nová koalice ČSSD, Liberec občanům, Unie pro sport a zdraví a Věci veřejné s podporou ODS vynáší do čela města Rosenbergovou. Členkou ČSSD je od roku 2006. Vzdělání: Obchodní akademie, Technická univerzita Liberec – obor Sociální práce. Rozvedená, dvě dcery.
|
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
