Poslanecký mandát je pro vás, jak jsem pochopil, milým překvapením. Jak s ním nyní naložíte?

Je to tak. Kdybych měla mandát očekávat pouze na základě atmosféry na kampani přímo v ulicích, tak bych ho očekávala. Voliči na mě reagovali neuvěřitelně pozitivně, byla jich spousta… Ale vyvažovaly to průzkumy, které mi v Olomouckém kraji přisuzovaly mezi 2–3,9 %. Také jsem vedla relativně malý kraj, ze kterého nepřepadá příliš mandátů, takže jsem do poslední chvíle počítala s oběma variantami. Voliči mi dali důvěru, i přes průzkumy, i přes to, že jsme novou stranou. To vnímám jako obrovský závazek. Na politickou dráhu jsem se nedala, abych byla „političkou pro jedno období“. Chci věci měnit, a to je na dlouhé lokte, spousta práce, vyjednávání, hledání kompromisů, konsenzů. Budu dělat všechno proto, abych voliče nezklamala a zvolili mě znovu. 

Piráti se chlubí, že do sněmovny vykroužkovali spoustu mladých liberálek. Jak proti této síle dokázat, že ženy v politice mohou být i konzervativního zaměření? 

Uvidíme, co se z tohoto trendu vyklube. Je jich hodně, jsou mladé a budou nejspíš plné ultralevicových frází. Konzervativní ženy do politiky většinou přicházejí skrze již odvedenou náročnější práci, za kterou jsou vidět konkrétní výsledky. Pravděpodobně by se nehrnuly do sněmovny takto mladé. Nechci ale cokoliv odsuzovat dopředu. Například s aktuálně nejmladší poslankyní Julií Smejkalovou (STAN) sedím již roky ve stejné komisi na radnici Prahy 3 a není nic, co bych jí v její práci vytkla, právě naopak. Je tam pracovitá, aktivní, přichází se zajímavými nápady, dokonce musím říct, že hlasujeme většinou spolu, nikoliv proti sobě.

Obecně ale projekty typu #kroužkujženu považuji za nebezpečný předvoj kvót. Kroužkovat ženy jen proto, že jsou ženy, je směšné. Politika má být o programech, hodnotách, zkušenostech, ne o identitě, jako pohlaví, rasa nebo orientace…