Libor Rouček: ČSSD byla před Zemanem, bude i po Zemanovi!

Opět se blíží výročí 17. listopadu. Co vám vyjde, když srovnáte vaše představy po roce 1989 se současností?

Já jsem zažil 17. listopad ve studiu Hlasu Ameriky ve Washingtonu. O tom, co se dělo na Národní třídě v Praze v tehdejším Československu ve východní Evropě, jsem informoval. Když 17. listopad přišel, bylo to pro mě splnění snu, který jsem si v sobě nesl od dětství a od sovětské okupace v roce 1968. Tehdy se mi splnil. Sen byl, že naše země bude svobodná, demokratická jako bylo Rakousko, že u nás nebudou vojska, že se sami budeme moct rozhodnout, co budeme chtít dělat. To se v listopadu 1989 podařilo a bylo jen na nás, co se svým snem, se svou svobodou uděláme. Jak víme, sovětská vojska odešla, měli jsme svobodné volby, sami jsme se rozhodovali. Myslím si, že jsme se rozhodovali dobře, i když byly dvě záležitosti, které poznamenaly náš vývoj.

Které události to podle vás byly?

První byla Klausova divoká privatizace. Když se privatizovalo, zhaslo se. Nebyl vytvořen jasný právní rámec a jak říkal Klaus: peníze jsou až na prvním místě. Výsledkem byly stovky nebo tisíce zkrachovalých a vytunelovaných podniků. Já pocházím z Kladna. Zkrachoval i podnik, kde jsem také kdysi pracoval a všichni mí příbuzní, Kladenská Poldovka. To byla cena za chyby, které se udělaly a jako společnost nás stála stovky miliard korun. Trvalo pak dalších deset patnáct let, než se situace stabilizovala. V Klausově ekonomické reformě byla také chyba, že jsme se prezentovali jako země levné pracovní síly. V podstatě trvalo dvacet let, než tato odcházející vláda povědomí změnila. Nemůžeme konkurovat ve světě levnou pracovní silou, vždyť jinde je ještě levnější, musíme konkurovat svými znalostmi, vědomostmi, umem. Vidíme za poslední dva tři roky, že rostou platy a horko těžko po letech doháníme vyspělejší země a ještě dlouho je dohánět budeme.
Druhá věcí, která mě mrzela, bylo rozbití Československa bez referenda, bez toho, aniž by se k tomu mohli občané vyjádřit. Ano, Klaus a Mečiar vyhráli volby, Václav Klaus ale kandidoval do Federálního shromáždění, jeho úlohou bylo federální stav bránit, ne jej rozbít. Ve volebním programu to neměl stejně jako Mečiar, jako to neměla žádná politická strana kromě Slovenské národní strany, která získala pár procent.
Když si shrneme těch 28 let, to byly dvě chyby, které mě mrzí a na které jsme doplatili. Jinak je vývoj pozitivní, máme svobodu, můžeme se rozhodnout, koho si zvolíme, zda chceme být v EU nebo nechceme, s tím jsem spokojen.

V jakém stavu je naše demokracie? Někteří vidí ohrožení v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa…

Co je v demokracii důležité, a ukazuje se to nejen u nás, ale konec konců i ve Spojených státech, je Ústava, právní stát, občanská společnost. Naše Ústava je velmi dobrá, má spoustu vah a protivah. Kdyby přišel někdo, kdo by chtěl naši demokracii vychýlit jiným směrem, systém, který tu máme, mu v tom zabrání. Andrej Babiš vyhrál volby, to nikdo nezpochybňuje, ale dostal 30 procent. Nemyslím si, že Andrej Babiš nás chce vychýlit, jak někdo říká směrem na Východ. Není nacionalista, není ideolog, je spjatý s byznysem. Když se sečetly výsledky, hned říkal, že není proti EU, není proti NATO. Samozřejmě má představy o tom, že by stát měl fungovat jako firma, ta musí být efektivní, což je v pořádku. Ale pokud nejsme v nějaké německé firmě, tak ve firmě není spolurozhodování a směr určují vlastníci, akcionáři. Ve společnosti, v demokracii je to něco jiného. I kdyby chtěl republiku vychýlit v tomto směru, nemá k tomu sílu. Jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu mu to neprojde.
A pokud jde o prezidenta Zemana, naznačil, že může být i vláda bez důvěry. Ale naše Ústava nebo Ústavní soud a další instituce, by zabránily nějakým excesům, které by šly za rámec naší demokracie. Proto, pokud nedemokratické názory nezískají většinu, o naši demokracii obavy nemám. A v tomto okamžiku ji nemají.
Samozřejmě, když voliči zvolili devět stran do Parlamentu, nebude jednoduché vytvořit efektivní většinovou vládu. Ale, když se podíváme kolem, v Holandsku půl roku tvořili vládu a v Německu ji také ještě nemají. Takže klid, věci mají dynamiku, bude se postupovat krok za krokem, nevidím to jako ohrožení demokracie.

Jak hodnotit poslední politickou produkci Miloše Zemana? Je v kondici vyhrát prezidentské volby? A bylo by to dobře s ohledem na jeho způsob řešení povolební situace?

Neviděl jsem ho velmi dlouho. V televizi vypadá, že jeden den v kondici je, druhý den, jako například při schůzce, kterou měl s Andrejem Babišem v Lánech, už tak dobře, abych to řekl kulantně, nevypadá. Myslím si, že by bylo v zájmu Miloše Zemana, pokud chce kandidovat ve volbách, chce být zvolen, dal karty na stůl, předložil voličům svou lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu, aby voliči měli jistotu, že je zdravý, aby měli jistotu, že nepůjdou za půl roku, za rok k volbám znovu. Bylo by to fér, aby vyvrátil nejrůznější fámy, které po republice kolují o jeho zdravotním stavu.

Na Facebooku jste napsal: „Udivuje mne kolik lidí v ČSSD se stále dívá na Miloše Zemana jako na nějakou záchranu či spásu. Je to sázka na mrtvého koně. Při vší úctě, i kdyby byl Miloš Zeman zvolen na druhé prezidentské období, jeho zdravotní stav mu sotva dovolí toto období důstojně a zdárně dokončit. ČSSD se musí začít dívat do budoucnosti, ne neustále do minulosti…“ Jak jste to myslel?

Uváděl jsem to v souvislosti s ČSSD. ČSSD byla tady před Milošem Zemanem a bude tady, sice nevíme v jaké formě a kondici, i po Miloši Zemanovi. A mně to připadá, že někteří lidé nemají žádný jiný program, žádné jiné představy, nemluví o ničem jiném než o Miloši Zemanovi. Kdyby se stalo, že Miloš Zeman najednou umře, tito lidé se nemají o co opřít a to je velmi málo.

Co se týká cesty prezidenta do Ruska, jak na ni nahlížíte a jak se teď v souvislosti se sestavováním nové vlády mohou naše vztahy s Ruskem změnit?

Česká republika je členem EU, je členem Severoatlantické aliance. 84 procenta našeho zahraničního obchodu je se zeměmi Evropské unie, třetina s Německem. S Ruskem jsou to necelá dvě procenta. To neznamená nesnažit se diverzifikovat náš obchod, ale realita je, že jsme spjati po všech stránkách se zeměmi, které tvoří EU. To neznamená mít k Ruské federaci nepřátelské stanovisko, naopak. Ale k přátelství a důvěře jsou potřeba dva partneři. A stále je tu několik let problém, který se jmenuje anexe Krymu, stále nedořešený konflikt na Donbasu, kde je Ruská federace přítomná na území jiného státu. Tento problém nevyřeší Česká republika, je potřeba ho řešit na mezinárodní scéně. Snaží se o to jak EU, tak jednotliví státníci.
Cesta Miloše Zemana se nijak nevymyká, pokud bude hájit ty názory, principy a hodnoty, které hájí ostatní státníci například ve Francii a Německu. Ano, i Německo se snaží i přes sankce s Ruskem obchodovat, ale drží se určitých principů. Pokud se jich Miloš Zeman bude držet, nikdo ho kritizovat nebude. I kdyby jelo pět letadel s obchodníky, kdyby nějaké kontrakty uzavřeli, je to pro nás dobré, ale je potřeba vše vidět v celkovém kontextu. Rusko, Ruská federace, ať politicky, obchodně, kulturně-civilizačně není alternativa například Evropské unii.

Okamurova SPD nejspíše obsadí funkci šéfa bezpečnostního výboru Sněmovny. Je to dobrá volba?

Jak vedení Sněmovny, tak výbory by měly být obsazeny podle výsledků voleb. A to znamená podle proporčního zastoupení. Otázkou je, zda šéfem bezpečnostního výboru by měl být přestavitel strany, o které se ví, že se staví proti základním atributům naší zahraničněpolitické orientace. SPD se tím netají, říkala to v předvolební kampani a říká stále, že je za vystoupení z EU a NATO. Když se podíváme na Facebook, většina jejich poslanců jsou například členy skupiny, která říká pryč z EU a NATO, Rusko je náš opravdový přítel. Nikdo jim nebrání tyto názory prosazovat, protože máme svobodu a žijeme ve svobodné zemi. Ale nemohou očekávat, když je tento jejich názor tak výrazně menšinový, že by například měli dostat předsednicví bezpečnostního výboru. Věřím, že ostatní strany toto nepřipustí.

Na závěr, jak Vy strávíte letošní 17. listopad?

Budu v Praze a půjdu se projít, doufám, že nebude pršet. Zajímá mě, jak si mladší generace připomíná 17. listopad.