V letošním roce se dost probírá odkaz Milady Horákové, v uplynulých dnech byly zmínky o její popravě komunisty takřka všude. Jak se vám forma vzpomínání na Horákovou líbila?

Letošní výročí bylo sedmdesáté, kulaté. Dalo se očekávat, že se poprava Milady Horákové a stalinistické procesy budou připomínat silněji než v minulosti. Bohužel, jak to už u nás bývá při každém výročí, je z toho cítit jistá kampaňovitost. To mě, po pravdě řečeno, trochu vadí. Samozřejmě je důležité vzdělávat lidi, protože zapomínají, neznají všechny souvislosti, ale je také důležité vše připomínat v celé šíři. Nešlo jen o Miladu Horákovou. Jako sociální demokrat připomenu jméno Vojtěcha Dundry, který byl ústřední tajemník ČSSD a předválečný senátor. Ve stejném procesu dostal patnáct let, zemřel sedm let poté v roce 1957 ve věznici v Leopoldově a toto nikde připomínáno není.

Samozřejmě, Milada Horáková je symbol u nás i v zahraničí, byla to statečná, významná žena, nemám nic proti tomu, abychom na ni vzpomínali. Ale bylo by dobré připomínat i celý kontext.

Zmíním ještě dvě jména, dva sociální demokraty, odbojáře. Jaromír Nechanský a Veleslav Wahl. Ti byli popraveni 16. června 1950. O těchto dvou jménech neslyšíte vůbec nic. Nechci tím nijak snižovat popravu Milady Horákové, ale bylo by dobré i ostatní připomenout, aby byla veřejnost informována.    

Kdo podle vás vede nebo vedl kampaň? Aktivisté, politické strany…