Kdybys měl jako novinář v krátkosti vystihnout, o čem bude nový měsíčník Reportér, jak by zněl titulek?

My o sobě říkáme, že budeme reportážně-investigativní měsíčník. To je nadtitulek. Budeme se zaměřovat na texty, které vyžadují důkladnější přípravu a pořádné zpracování. To je titulek. A pokud bych k tomu měl dodat perex, tak chceme psát pro čtenáře, kteří takové texty dovedou ocenit, kteří mají ochotu a chuť číst delší věci. Doufáme, že je to zaujme a že jim to bude přinášet radost ze čtení.

Kdybych to trochu zrelativizoval, tedy něco podobného jako Milénium z pera švédského autora Stiega Larssona, které v jeho trilogii vydávalo texty například o šedesáti stránkách?

Ne, to ne (smích). Texty o šedesáti stránkách tam asi nebudou. I když, existuje jeden slavný reálný příklad. Asi nejslavnější psaná reportáž v dějinách. V New Yorkeru vydali v roce 1946 reportáž z Hirošimy, které věnovali celé číslo. Tehdy to byl šéfredaktorsky i redaktorsky ojedinělý počin. Měli strach, jak to čtenáři přijmou, a nakonec to byl skutečný trhák. Protože to byla první reportáž o reálných následcích Hirošimy. Kdyby se nám někdy podařil, což zatím nepředpokládám, takhle senzační počin, může vyjít i text o šedesáti stránkách. Myslím ale, že teď mají nejdelší materiály v čísle nějakých deset, dvanáct stránek.

To je ale stejně čtenářsky velmi slušná „kláda“...

Pokud je to dobrý text, s kvalitním grafickým a fotografickým doprovodem, tak za deset, dvanáct stran v časopise stojí. Samozřejmě tak dlouhé nemohou být všechny materiály.

Kolik bude měsíčník Reportér stát?

Šedesát devět korun na stánku. Roční předplatné pět set korun.

Analyzovali jste si trh? Dlouhodobě klesá čtenost tištěných médií. Lidé se soustředí na kratší texty na internetu. Není to dnes hazard, začít vydávat tištěný měsíčník za 69 korun?

Trochu nejistá platforma to je. Na druhou stranu, kdyby byla jistá, tak by to dělal každý. Spousta lidí čte média v elektronické podobě, je vidět postupný pokles čtenosti deníků, a to nejen v České republice. A to, že se od nich čtenáři odklánějí dvěma směry. V oblasti zpravodajství směrem k digitálnímu čtení, čím dál více v mobilních verzích. A pro důkladnější čtení k týdeníkům či měsíčníkům. Ten trend se nezmění, Česká republika se nebude vyvíjet jinak než zbytek světa. Ovšem ve světě je vidět řada dobrých příkladů právě v časopisecké branži, jako jsou třeba týdeník The New Yorker, měsíčník The Atlantic, kterým se daří držet držet dobrý náklad a v některých obdobích i s mírným nárůstem. Naší ambicí není udělat časopis s prodaným nákladem dvě stě tisíc kusů. Tomu neodpovídá náš koncept.