Lidé utrácejí víc, než rostou jejich příjmy. Ale období velké hojnosti se chýlí ke konci, varuje Markéta Šichtařová

05.08.2018 9:14

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ České domácnosti utrácejí rychleji, než rostou jejich příjmy. Dokonce tak, že míra úspor je nejnižší za posledních dvacet let. Podle Markéty Šichtařové rostou výdaje stále rychleji, protože lidé si většinou ještě nepřipouštějí, že období velké hojnosti se chýlí ke konci. Další fáze hospodářského cyklu nastane právě v onom okamžiku, kdy se jejich víra ve stálé zlepšování najednou vypaří. To přijde v okamžiku, kdy začne první vlna propouštění. V tu chvíli se lidé leknou a začnou usilovně šetřit. Ale do té doby nám zbývá minimálně několik dlouhých měsíců.

Lidé utrácejí víc, než rostou jejich příjmy. Ale období velké hojnosti se chýlí ke konci, varuje Markéta Šichtařová
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Anketa

Je slušné doufat, že Miloš Zeman brzy umře?

hlasovalo: 17330 lidí

Česká národní banka ve čtvrtek zvýšila klíčové úrokové sazby na 1,25 procenta. Jaký efekt pro ekonomiku od tohoto kroku centrálních bankéřů očekáváte?

Dívat se na to dá ze dvou pohledů. Tím prvním pohledem je, co to přinese. Zkrátka pohled pozitivní, popis reality. Druhým pohledem je pohled normativní, tedy posouzení, zda to je, či není dobře.

Z pohledu prvního je to jen jeden ze série výstřelů – utahování měnové politiky v tomto roce ještě podle všeho nekončí. Nejvýznamnějším důvodem, proč centrální bankéři rozhodli, jak rozhodli, je příliš slabá koruna, která kvůli své slabosti prodražuje dovozy, čímž zase zvyšuje cenovou hladinu. A udržet stabilní inflaci pod dvě procenta je hlavním úkolem ČNB. Vyšší úročení ve srovnání se zahraničím, zejména s eurozónou, bude víc motivovat ekonomické subjekty k ukládání peněz v korunách namísto v eurech, což korunu posílí, a to zase sníží inflaci. Motivace je tedy jasná, důsledky také - úvěry budou dál zdražovat. Ono poslední očekávané zvýšení úrokových sazeb se sice již ve většině dalších komerčních úrokových sazbách zrcadlí, další utažení měnové politiky však ještě ne – a právě proto, že se čeká, že signální sazby dál porostou, porostou v tomto očekávání i ony komerční úrokové sazby.

Pak je tu ještě onen druhý pohled. Já si myslím, že jakkoliv na první pohled rozhodnutí ČNB vypadá logicky, jednu chybku přece má. Jistě, úvaha vyšší úrokové sazby – silnější koruna – nižší inflace je technicky správná. Její velkou vadou ale je, že je asi tak o jeden a půl až dva roky posunutá. To, co dnes ČNB dělá, totiž reálnou ekonomiku s plnými důsledky ovlivní až za řadu měsíců, tedy až v příštím roce. No a v příštím roce už bude česká ekonomika výrazně na sestupu. ČNB tedy brzdí ekonomiku v okamžiku, kdy ona už brzdí sama. Neboli tím se ekonomika propadne ještě víc. To, co centrální banka dělá dnes, měla dělat někdy během roku 2017. Jenomže v té době ČNB ještě intervenovala jak o život a naopak se snažila inflaci rozpumpovat. To se jí podařilo do té míry, že ekonomiku přehřála a dnes inflaci musí brzdit. Vše, co ČNB v posledních letech – už od počátku intervencí – dělá, dělá se zpožděním. A protože to dělá se zpožděním, dělá to ve špatnou chvíli, kdy výsledky jsou kontraproduktivní. Místo aby ČNB svou měnovou politikou zmírňovala cyklické výkyvy, ještě víc je zvýrazňuje.

Od konce devizových intervencí loni na jaře je to od ČNB už pátý posun směrem nahoru. Přesto guvernér Jiří Rusnok nevyloučil, že pokud budou přetrvávat stávající podmínky, může už při nejbližším zasedání dojít k dalšímu zvýšení. K čemu to jeho vyjádření má posloužit, a to bez ohledu na to, zda ke zvýšení dojde, nebo ne?

Musíme si uvědomit, že ekonomika – míněno kurz koruny, koncové tržní úrokové sazby pro klienty, ale třeba i mzdy, ceny akcií a další – reaguje nikoliv na to, co se již stalo, ale na to, co se očekává, že se stane. Věci minulé jsou v ekonomice již zastaralé. Jen očekávání má sílu v ekonomice něco ovlivnit. A když se toto očekávání vyplní, většinou se již v nastavení ekonomiky zrcadlí, takže už k žádné reakci nedojde.

Když tedy guvernér mluvil o tom, že zvyšování úrokových sazeb bude pokračovat, musíme to číst tak, že se vlastně snažil korunu přesvědčit, aby toto budoucí zvyšování úrokových sazeb do svého kurzu už nyní započítala. A posílila. Je to v podstatě taková malá slovní intervence na posílení koruny. A opět si můžeme klást otázku, zda nyní, když ekonomika brzdí, není ČNB tak trochu posunutá… Jestli náhodou série zvyšování úrokových sazeb už neměla být odbytá. Já myslím, že ano. Úroky měly už teď být výš, než jsou, a teď už jsme se měli spíš pomalu mentálně chystat na to, že jejich příští pohyb bude až příští rok, a to směrem dolů. Zkrátka pořád tu je to hrozně dlouhé zpoždění, které pozitivní efekt měnové politiky do značné míry vymazává.

Analýza Českého statistického úřadu ukázala, že české domácnosti utrácejí rychleji, než jak rostou jejich příjmy. Během prvních tří měsíců letošního roku se spotřební výdaje zvýšily oproti předchozímu čtvrtletí o 5,5 procenta, což vedlo i ke snížení míry úspor. Ta dosahovala v prvním čtvrtletí 8,4 procenta, což je nejméně od roku 1999. Jde o důsledek toho, že lidé dlouhodobě věří tomu, že se ekonomice bude i nadále dařit. Co a kdy by ten optimismus mohlo nabourat?

Ano, to je naprosto klasický obrázek ekonomiky za vrcholem hospodářského cyklu. Příjmy ještě stále rostou, ale už zpomalují tempo růstu. Naopak výdaje rostou stále rychleji, protože lidé si ještě většinou nepřipouští, že období velké hojnosti se chýlí ke konci. Firmy si to ale už uvědomují. Vidí to například v tom, že se jim už nedaří tak jako v minulosti navyšovat vývozy. Proto také tyto firmy už nikam nespěchají s investováním, vyrobené zboží jim déle a déle zůstává na skladě… Zhruba v takové fázi ekonomického vývoji se nacházíme i my.

Další fáze hospodářského cyklu nastane právě v onom okamžiku, kdy se víra lidí ve stálé zlepšování najednou vypaří. A kdy to přijde? V okamžiku, kdy začne první vlna propouštění. V tu chvíli se lidé leknou a začnou usilovně šetřit. Ale do toho okamžiku je ještě naštěstí dost daleko, stále nám zbývá minimálně několik dlouhých měsíců.

Zástupci firem nyní tlačí na vládu, aby ještě více zvýšila roční kvóty na takzvané pracovní karty pro Ukrajince, jichž k nám za poslední dva roky přišlo za prací více než 24 tisíc. Měl by jim Babišův kabinet vyjít vstříc vzhledem k velkému počtu volných míst, nebo by už měl zohlednit zpomalení ekonomiky a vše, co s tím bude souviset?

V podstatě vůbec nechápu, proč máme nějaké kvóty a nenecháme sem přijít za prací tolik Ukrajinců, kolik chce. Vždyť tito Ukrajinci nejsou pro české pracovníky žádnou konkurencí. Pro Čechy by se pak akorát s větším počtem Ukrajinců zlevnily stavební práce… Klidně se na to dá dívat i úplně obráceně: Čím pomaleji ekonomika roste, tím větším luxusem je odmítat ty nejlevnější dělníky.

Co říkáte myšlence, s níž přišli někteří politici v čele s Hanou Marvanovou a k níž se přidal i předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, že stát by měl odškodnit napálené v kauze H-System? Měli by daňoví poplatníci sanovat škodu, kterou jim způsobil později na dvanáct let odsouzený Petr Smetka? A nezasloužili by si odškodnit i ti, co přišli o své úspory v kampeličkách, úvěrových družstvech či zkrachovalých bankách? Komu má stát pomoci a komu už ne?

Myslím, že tady je teď smícháno několik vzájemně nesouvisejících věcí. Pokusím se je oddělit.

Za prvé, jakkoliv je mi líto lidí, kteří se mají vystěhovat, konstatuji, že není možné, aby někdo bral spravedlnost do vlastních rukou. Ti lidé vlastně – někteří nejspíš z dezorientace v situaci, jiní nejspíš kvůli ignorování faktů – obsadili majetek, který jim nikdy nepatřil. Ono to nebylo tak, že by si na počátku od H-Systemu koupili dům a ten jim pak někdo vzal. Bylo to jinak. Oni půjčili své peníze H-Systemu na jeho podnikatelský záměr spočívající ve výstavbě bytů. Kdyby se podnikatelský záměr podařil, získali by jako výnos ze své investice byt. Podnikatelský záměr se nepodařil, protože firma byla vytunelována, věřitelé alias klienti H-Systemu tedy o své peníze přišli. A protože šlo o podvod, měli být dle rozhodnutí soudu všichni rovným dílem vypořádáni z konkurzní podstaty.

Jenomže někteří z nich se rozhodli, že nechtějí být vypořádáni stejně jako jiní podvedení, vzali „spravedlnost“ do svých rukou a obsadili domy, které jim nepatřily. Tím ovšem ještě víc obrali ostatní podvedené klienty, kteří verdikty soudu respektovali. V tomto smyslu je rozhodnutí soudu o vystěhování technicky správné.

Co správné není, je to, že k této lidsky tragické události vůbec mohlo dojít. A dojít k ní mohlo, protože soudy rozhodovaly tak pomalu, že mezitím si tito částeční „squatteři“ mohli začít myslet, že patrně jednají správně, alternativně že je jejich čin v podobě „záboru“ a dostavby jim nepatřících domů už promlčen. Tím, jak dlouho soudy rozhodovaly, tito lidí vlastně mohli být uvedeni v omyl.

Pokud tedy mluvíme o odškodnění, pak nelze odškodňovat lidi za to, že se mají vystěhovat, ale má smysl odškodňovat je případně za to, že možná byli uvedeni v omyl a – minimálně někteří – jednali v dobré víře. Neznalost zákona sice neomlouvá, ale přeci jen je rozdíl mezi úmyslným a neúmyslným jednáním.

A pak je tady ještě další rozměr. Jsem upřímně zděšena tím, jak si na téhle kauze politici včetně prezidenta přihřívají svou volební polívčičku. Jak je možné, že se snaží nějaký politik intervenovat do rozhodnutí soudu?! To je naprosto nepřípustné. V tomhle případě je, myslím, tolerovatelný jediný zásah: Od politiků by případně mohl přijít podnět či návrh k nějakému odškodnění za to, JAK DLOUHO vyřešení kauzy trvalo. Nikoliv však proti tomu, jaký byl rozsudek.

Panující vedra v Česku jsou komentována kvůli nedostatku vláhy, předpokládané nižší úrodě, někdy až nesnesitelným podmínkám, v nichž lidé pracují. Mohou se tyto po celé léto stabilně vysoké teploty nějak výrazně promítnout do vývoje české ekonomiky?

Pro mnohé lidi překvapivě počasí skutečně může ekonomiku celkem zásadně ovlivnit. Známé jsou třeba sezónnosti spočívající v tom, že v zimě dočasně vždy roste nezaměstnanost, protože není možné vykonávat některé venkovní práce v zemědělství či ve stavebnictví. Nebo třeba v USA se čas od času stane, že udeří vlna nebývalých mrazů a ekonomika vykáže opravdu citelné zpomalení hospodářského růstu.

Takže ano, i vlna veder se může v ekonomice projevit. Jistě budou větší tržby hlásit výrobci chlazených nápojů, zmrzlináři a podobně. Naopak chudáci kancelářské krysy mají často i přes běžící klimatizaci vpravdě zavařený mozek – moje asistentka během posledních hodin provedla už dva kiksy, které omlouvala tím, že se v tom horku nemůže soustředit! A pokud jde o mě – já jsem schopná fungovat jen s permanentním přísunem ledového melounu.

Ale že by to vedlo třeba ke zpomalení, toho bych se neobávala – vždyť loni také proběhla vlna veder. Takže když to vezmeme z meziročního pohledu, vedro loni k vedru letos, není to žádná změna.

NAHÁ PRAVDA aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti

Ekonomové Šichtařová a Pikora ve svém bestselleru rozcupovávají mýty, které se na nás valí z médií.

 
 
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Už zas panáčkujeme jako pejsci a aportujeme. Profesor Keller hovoří ke stému výročí republiky

10:02 Už zas panáčkujeme jako pejsci a aportujeme. Profesor Keller hovoří ke stému výročí republiky

STO LET REPUBLIKY „Ohrožuje nás, že přijdeme o poslední zbytky schopnosti rozhodovat o tom, kdo bude…