Piráti směřují k sepsání zákona o legalizaci konopí. Popište ten proces přípravy...
Nepřipravují ho jen Piráti, ale celá vládní koalice. Zatím je tato bohulibá činnost ve fázi odborné debaty. Jde o efektivní a spravedlivou regulaci, vymezení zákonného rámce, ve kterém se bude moci s konopím legálně nakládat. Cílem je mimo jiné oslabení nelegálního trhu, na kterém se konopí dnes prodává, což je pro stát v mnoha ohledech neefektivní. Ve chvíli prosazení zákona by v mnohém pozbyl smyslu i paragraf šíření toxikomanie.
Připravovaná regulace konopí s vyšším obsahem THC (jeden z více než osmdesáti kanabinoidů a hlavní psychoaktivní látka nacházející se hlavně v květenství konopí, pozn. red.) pro dospělé uživatele je v politickém jednání. Před rokem byla vypracována dopadová studie, rešerše regulací po celém světě, z které se vyhodnotilo nejoptimálnější řešení pro potřeby České republiky. Na jejím základě a se vstupem Jindřicha Vobořila do úřadu národního drogového koordinátora se otevřela zmíněná diskuse mezi všemi zainteresovanými stranami. Nejen politickými, ale i odbornými, úředními, represivními, byznysovými a neziskovými. Expertní pracovní skupiny se scházely několik měsíců. Z jejich výstupů se zpracoval dokument, který zohledňuje názory všech zúčastněných. Nyní je tento materiál předložen k politickému zhodnocení koalici.
Z vládní koalice je nejkonzervativnější částí, co se týče legalizace konopí, Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). Kývnou na to?
Myslím si, že lidovci jsou hlavně konstruktivní, a když se jim předloží pádné a jednoznačné důvody, proč regulace ano, tak na to kývnou. Nicméně konzervativní hlasy zní i z jiných stran. Pravda je, že lidovci dávají nejvíce najevo strach z neznáma a opakují ustálené mýty o konopí. Často si přitom neuvědomují, že jsou jejich voliči pravděpodobně jako voliči jakékoliv jiné strany i uživatelé konopných produktů, možná i pěstitelé, a tudíž lidé s rizikem trestního postihu. Hodně občanů totiž stále neví, jak ta dnešní legislativa vůbec vypadá. Neoprávněně vypěstovat byť i jedinou kytku konopí s více než procentem THC je stále nelegální čin, který se trestá.
V Amsterdamu jsem na nějakém tričku viděl, že i „Ježíš hulil“. Opravdu?
To nevím, to je otázka na lidovce. Z knihy knih, kde se psalo o stvoření světa, jsem vyčetl, že Bůh stvořil i rostliny a dal je všechny člověku k užívání. Takže i konopí. A lidé, kteří se stavějí proti konopí, se tedy vymezují vůči boží tvořivosti. Já to vnímám jako rouhání.
Ve světě máme globálně zakázány tři rostliny, jsou to konopí, mák a koka. Ty samy o sobě nikomu nic nedělají. Naopak jsou to rostliny léčivé. Prohibice dosahuje až takové míry, že v mnoha částech světa neseženete u doktora opioidy nebo ani nekoupíte mák na makové buchty. A právě lidovci by měli usilovat o to, aby se tohle dílo boží, zmíněné léčivé rostliny, zbytečně nezakazovalo.
Byl jste soudně potrestán za šíření toxikomanie v časopise Legalizace. Jak se k tomu stavíte?
Odvolací soud v Ostravě mě ve většině obžaloby uznal vinným, ale trochu změnil rozsudek Okresního soudu v Bruntále. Zrušil navrhovanou podmínku, ale zvýšil mi peněžitý trest. Byl jsem odsouzen jako fyzická osoba, jako šéfredaktor, a zároveň odsoudili i právnickou osobu, tedy vydavatelství Legal Publishing s. r. o., ve kterém jsem jediným společníkem. Dá se tedy říct, že jsem v součtu dostal peněžitý trest ve výši čtvrt milionu korun. Dostal jsem pak měsíc na jeho splacení, což jsem udělal, neboť mi hrozili, že peněžitý trest promění v trest odnětí svobody. Dnes mám opět čistý trestní rejstřík. Zhruba před týdnem jsem prostřednictvím právníka podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
Cítím, že jsem byl kauzou velmi poškozen. Nikomu jsem nezpůsobil žádnou škodu a neměl v plánu porušovat platné zákony, pouze jsem srozumitelnou formou pro cílové čtenáře poukazoval na zastaralost drogové legislativy. A tahle dlouhodobá propagace reformy drogové politiky, žádné svádění nebo nabádání ke zneužívání drog, mě dovedla k soudu. Jestliže si justice myslí, že nejlepší je jiný názor zakázat, tak se vracíme do doby totality. To tehdy se za názory významně trestalo. Osobně ten rozsudek hodnotím jako snahu mě umlčet a poškodit u široké veřejnosti.
Nemyslíte si, že hlavním důvodem podané žaloby bylo spíše vaše politické angažmá v Pirátské straně než články v časopisu Legalizace?
Myslím si, že ta politická linka je v tom druhotná. Členem Pirátské strany nejsem moc dlouho, přestože jsem za ni kandidoval do Senátu jako nezávislý kandidát. Řešil a propagoval jsem efektivní a spravedlivou legalizaci a fungoval nezávisle na Pirátech. Až potřeba ve straně mě přesvědčila stát se členem a součástí vnitrostranického dění.
Přišlo mi, že žalobci šlo hlavně o magazín, přestože policie do vyšetřování zamotala i spolek Legalizace.cz, který v Praze pořádal demonstrace za legalizaci konopí ještě dříve, než Pirátská strana vznikla. Obžaloba čítala třicet stran textu, kde byly přepsány snad všechny články z magazínu, u nichž byla fotka konopí. Vzali časopisy za deset let práce, zhruba šedesát čísel, a vyhodnotili, že jsem skrze ně páchal trestnou činnost. Soud sice přiznal, že valná většina článků byla nezávadná, přesto se nechal slyšet, že stačí jen jeden nevyhovující článek, aby mě odsoudili. Nicméně je pravda, že když jsem v březnu 2020 oznámil kandidaturu do Senátu na Praze 1, tak se mi v květnu během kampaně ozvala kriminálka z Krnova, že je proti mně vedeno trestní stíhání.
To měl Pirát Veverka čtvrt milionu na kontě, že mohl hned zaplatit tak vysokou pokutu?
Neměl. Musel jsem se zadlužit, musel jsem si půjčit. Mám malé vydavatelství. Jistě sám z mediální branže víte, jak to funguje. Média potřebují reklamu a dobré prodeje. Výdělečné to nebylo. Nakonec se každý může přesvědčit sám, účetní závěrky mám normálně zveřejněné v obchodním rejstříku. Podnikat v oblasti nezávislých médií, navíc úzce tematicky vymezených, opravdu není nic výnosného.
Loni v dubnu jsem vydal zatím poslední, devětašedesáté číslo, čímž jsem načas pozastavil svou činnost. Situace kolem kauzy byla natolik nepřehledná a nejistá, že jsme s právníkem nebyli schopni vyhodnotit, s jakým konkrétním obsahem můžeme dále pokračovat. Soud totiž nebyl schopen jasně říct, kde přesně a kterým textem jsem údajnou trestnou činnost páchal. Nemluvě o tom, že tím, jak kauza začala prosakovat mediálním prostorem na veřejnost, mě to znevýhodnilo a poškodilo v očích obchodních partnerů. Odešlo mnoho inzerentů. I časově jsem to nestíhal, protože jsem se naplno věnoval těm nesmyslným nařknutím namísto vlastní práce. Začal jsem se postupně dostávat do složité ekonomické situace.
Když u Nejvyššího soudu neuspějete, jste připraven jít ještě dál?
Ano. V případě neúspěchu se dovoláme k Ústavnímu soudu, následně k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ale doufám, že to nebude potřeba. Samozřejmě jsem přichystán se bránit, protože rozsudek vnímám jako justiční zlovůli a na vlastní kůži prožívám nebezpečnost paragrafu šíření toxikomanie. Ostatně ten paragraf je možná i protiústavní, protože je naprosto nekonkrétní v tom, jak a čím je naplněna jeho skutková podstata.
Když někomu někdo vykrade byt, tak je jasné, kdo porušil zákon. Ale v tomto případě tomu tak není. Záleží spíše na tom, jakou náladu má policista, státní zástupce nebo soudce. Ten paragraf lze interpretovat jakkoliv. Když někdo druhému veřejně poradí na bolavý loket domácí mastičku z konopí, tak může za určitých okolností také skončit u soudu.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
