Evropskou unii v lásce nemáte. „Tuto organizaci považuji za horší než svého času takzvaný socialistický blok. Způsobem rozhodování, volení i jinými atributy se téměř ničím neliší. Jen tehdy bolševici alespoň otevřeně přiznávali, že jsou nástrojem násilí proti nenáviděným třídám, a svoji vládu nazývali diktaturou proletariátu,“ napsal jste. Ovšem vystupovat v tuto chvíli z EU je podle vás jako požadovat v roce 1985 po vládě Štrougala, Jakeše a Biľaka, aby vystoupili z RVHP. Můžete vysvětlit, proč si to myslíte? 

Myslím to tak, že stejně jako v době socialismu nemá člověk, ale ani skupina lidí šanci ovlivnit podobu zákonů, které se na nás valí z EU. Horší to vidím v tom, že EU budí dojem, že tato možnost je. I kdyby nakrásně nastala 100% shoda v republice na nějakém zákonu z EU, například, ať vyberu něco nekontroverzního, kdybychom se všichni shodli na tom, že si pojišťovny mohou podle pohlaví určovat výši pojistného a zohlednit tak míru rizika. Můžeme si 100 % hlasů zvolit ve volbách do Evropského parlamentu, a budeme mít tedy 21 zastánců zrušení tohoto zákona ze 751, tudy cesta nepovede. Pak je tu cesta „lidového“ návrhu zákona, pak tedy přesvědčíte nejméně milion lidí v alespoň třetině států EU a vyzvete Komisi, aby se tímto návrhem zabývala. Ale Komise může usoudit, že se tím zabývat nemusí, a tím celá snaha opět končí. A jak jsem napsal, komunisté otevřeně tvrdili, že jsou „diktatura“ a o některých věcech prostě rozhodne strana. Člověk tak hned věděl, na čem je.

Ke druhé části otázky, vystoupení z EU by mělo být následkem něčeho, co nám zabrání být v Unii a co chceme dělat jinak, po svém. Dejme tomu, že se naše vláda rozhodne, že jí stačí spotřební daň z nafty ve výši 5 Kč za litr a DPH v jednotné výši 14 % (mimochodem toto jsou návrhy Svobodných). Poté Unie jistě zahájí řízení pro porušení směrnic, které vyžadují spotřební daň na naftu minimálně 33 centů (asi 8 korun oproti našim 11) a DPH minimálně ve výši 15 % (základní sazba). Pak tedy nastane problém, který by se mohl, a podle mě měl, řešit odstoupením od Lisabonské smlouvy. Ale až jako důsledek neřešitelného rozporu. V době, kdy máme vládu a Parlament, které ochotně (byť občas na oko bojují za národ) schvalují jednu směrnici EU za druhou a včleňují je do naší legislativy, nemá smysl EU opouštět. I já najdu dost argumentů pro setrvání, a pokud by nebyly vyváženy opačnými kroky, byl by nesmysl si komplikovat vztahy s EU jen pro ukojení ambicí některých politiků.

U diskusí o referendech se objevuje zajímavá argumentace. Některé záležitosti lidé rozhodovat v referendu nemohou, protože nejsou dostatečně informovaní, vzdělaní a podobně. Politická reprezentace, která o tom rozhodovat má, ovšem vzešla z voleb dle hlasů těchto lidí. Co na toto říkáte?

Ano, toto je i jeden z hlavních nedostatků demokracie, prostě o vás čas od času rozhodují i lidé, kterým byste nesvěřil ani výběr tramvajového spojení pro výlet do zoo. Tak je ale demokracie s rovným volebním právem nastavena. Nemá tedy smysl se pohoršovat nad tím, že by tito lidé v referendu hlasovali „špatně“, zatímco zákonodárce, kteří již rozhodnou správně, vybírají titíž lidé. Je v tom logický rozpor a jen svědčí o nepochopení systému demokracie a voleb.