Marian Kechlibar: Nevíme, kolik se u nás pohybuje migrantů. Dotace EU? Brusel za ně chudším zemím bere. Facebook nám nesmí diktovat

3. 9. 2018 4:42

„Realita se nedá dlouhodobě zamaskovat líbeznými řečmi o inkluzivitě, různorodosti a pestrobarevnosti,“ říká matematik a publicista Marian Kechlibar k tomu, jak klesá obava lidí radikálněji promluvit k migraci. Uvedl, že některé země jsou úplně jinde než před pár lety, třeba Rakousko či Itálie. Jiným to trvá déle, třeba Švédsku a Německu, ale ten pohyb je podle něj jednoznačný. Současně upozornil, že je extrémně nepoctivé vyrábět společnou kategorii s názvem „migrant“.

Marian Kechlibar: Nevíme, kolik se u nás pohybuje migrantů. Dotace EU? Brusel za ně chudším zemím bere. Facebook nám nesmí diktovat
Foto: Archiv MK
Popisek: Matematik a publicista Marian Kechlibar

Chování Itálie k migrantům se od tamních voleb radikálně změnilo. Nedávno jste napsal komentář na svém blogu: Rozeber si je, Evropo. Zmínil jste v něm, že závazek rozebrat si migranty z jedné lodi na výzvu Itálie dodržela pouze Francie. Co s tím? 

Itálie nemá „tvrdé prostředky“ k tomu, aby Němce či Španěly přinutila si převzít migranty, k jejichž převzetí se zavázali. Může je nanejvýš veřejně zostudit jako pokrytce, kteří dělají něco jiného, než co veřejně hlásají. 

Fotogalerie: - Předvolební sliby

Reklamní kampaň v ulicích Prahy před nadcházejícím...
Reklamní kampaň v ulicích Prahy před nadcházejícím...
Reklamní kampaň v ulicích Prahy před nadcházejícím...
Reklamní kampaň v ulicích Prahy před nadcházejícím...
Reklamní kampaň v ulicích Prahy před nadcházejícím...
Reklamní kampaň v ulicích Prahy před nadcházejícím...

Anketa

Sympatizujete s demonstranty, kteří v německé Chemnitz protestovali proti migraci?

98%
2%
hlasovalo: 20976 lidí

Francie sice svůj závazek převzít si 50 migrantů dodržela, chová se však pokrytecky v jiných ohledech. Zejména v tom, že prezident Macron na jedné straně veřejně kárá italského ministra vnitra Mattea Salviniho za jeho protiimigrační postoj, na druhé straně udržuje na italsko-francouzských hranicích silnou přítomnost policie a četnictva, aby zabránil Afričanům v nedovoleném přechodu do Francie. Matteo Salvini už mu proto v médiích vzkázal, že je „tlučhuba“.

Také ke zde diskutovaným tématům vydal Marian Kechlibar nedávno knihu. Více informací ZDE

Díky italské vládě klesl počet migrantů přicházejících do země, funguje tedy tento přístup? Přistoupí podle vás Itálie ještě k radikálnějším krokům?

Nová vláda by určitě chtěla nějaké odmítnuté žadatele o azyl deportovat zpět do Afriky. To však bude obtížné, protože jejich země je odmítají přijmout, nebo aspoň zdržují celý proces vystavení cestovních dokladů.

Ministr Salvini projevil snahu zřídit nějaké uzavřené tábory daleko od velkých měst, kam by byli odmítnutí žadatelé o azyl přesouváni, dokud nebudou vráceni zpět do země původu. Je však dost pravděpodobné, že s tímto plánem narazí na evropskou lidskoprávní legislativu.

Probíhají i snahy domluvit se s některou severoafrickou zemí, aby takové tábory zřídila na svém území. Zatím však žádná na tuto možnost nekývla. Osobně bych tipoval, že za podobnou službu budou chtít více peněz, než kolik jim zatím Evropa nabídla.

Andrej Babiš vyráží situaci řešit a odmítá přijmout jediného migranta do Čech s tím, že jde o symbol. Setká se s italským premiérem Giuseppem Contem. Je to správný přístup? 

Za sebe nemám, co bych tomuto postupu vytkl. Jediné, čím si nejsem jistý, je otázka toho, zda to stejně bude probíhat v praxi. Zatím rozhodně nekontrolujeme pohyb lidí na českém území tak, abychom měli jistotu, kolik migrantů sem jezdí třeba z Německa. 

Podívám-li se do Nizozemska, právě tam Afghánec, držící německé povolení k pobytu, na nádraží Amsterdam Centraal pobodal dva turisty.  Policie označila jeho čin za teroristicky motivovaný. To jsou rizika, která podstupuje každý sousední stát Německa, rovněž Česká republika. Mohla to být Praha a její hlavní nádraží.

Jak v této souvislosti vnímáte argumenty Evropské unie ke státům, které odmítají migranty, že chtějí jen čerpat výhody, ale samy nechtějí nic obětovat? 

Považuji to za faktické přiznání toho, že migrace z rozvojového světa není pro cílové evropské státy „obohacením“, ale zátěží. 

Rozdělení výhod a nevýhod není v EU vůbec tak přímočaré. Dotace z evropských rozpočtů slouží jako kompenzace toho, že hospodářsky silnější státy získávají přístup na trh chudších zemí a konkurují domácím podnikům. Rovněž si „vyzobávají“ kvalifikované pracovní síly. Například úbytek vysokoškoláků v zemích jako Bulharsko a Rumunsko je pro ně docela destabilizující.  Nedostatek lékařů se nedá nahradit novou cyklostezkou ani dálnicí.

Švédsko, a není jediné, se potýká s různými útoky a kriminalitou, která se zvyšuje. Kromě zapalování desítek aut po nocích se nyní ukázalo, že většinu znásilnění mají na svědomí právě imigranti nebo jejich potomci. Problémy rostou ale i v Německu a dalších zemích. Lze tomu ještě zabránit? 

Dost záleží na justičním systému. Podíváme-li se na případ Iráčana obviněného nyní v Sasku z vraždy, která zatřásla městem Chemnitz, přišel do Německa před necelými třemi roky, za tu dobu byl několikrát soudně trestán a vždy dostal podmínku nebo peněžitý trest. Podle mého názoru musí takový systém vyvolávat v kriminálně orientovaných jedincích jen pohrdání a výsměch. Jaký smysl má dávat recidivistovi jednu podmínku za druhou? Neměla by podmínka být určena pro lidi, kteří přestoupili zákon poprvé a neúmyslně? 

Takové věci politici reformovat mohou, pokud se jim bude chtít. Soudci se musejí držet textu zákona. Pokud by jasně stanovil, že recidivisté si musejí svůj trest odpykat ve vězení, bylo by jich na ulicích méně.

Další věc je, že u našich západních sousedů dochází k extrémně častému udělení statusu „strpěného“, „Geduldete“. Ten znamená, že úřady neshledaly žádný důvod k udělení azylu či doplňkové ochrany, ale přesto dotyčnému slibují, že jej nedeportují. Kdysi byl zaveden s tím, že půjde o výjimečný prostředek u lidí v tíživé situaci, dnes jich jsou statisíce. 

To by se samozřejmě také reformovat dalo.

Objevují se názory, že švédské ekonomice pomohli právě migranti, kteří pomáhají na trhu práce. Jak se ale ukazuje, tak jednoduché to s nimi nebude. Často si neudrží práci, nechtějí se učit jazyk a podobně. Jsou migranti pracovní silou, kterou bychom se měli naučit respektovat a snažit se je začlenit?

Je extrémně nepoctivé vyrábět společnou kategorii „migranti“. Mluvit o přínosech „migrace“ je jako říci „pro zdraví je důležité pít tekutiny“. „Tekutiny“ jsou moc obecná kategorie, některé potřebujeme, ale jiné jsou zdraví škodlivé. Třeba takovou kyselinu sírovou bych nikomu pít nedoporučoval.

Podobně je to s migrací. To je příliš obecná kategorie, ve které existují nějaké podskupiny a ty  mají diametrálně odlišné životní a hospodářské výsledky.

Švédsko má poměrně hodně kvalifikovaných migrantů z Finska či Norska, kteří patří k té samé severské kultuře, pracují na dobře placených pozicích a do společnosti se zapojili snadno a téměř „neviditelně“. Nikde ve Švédsku nenajdete norské či finské ghetto. Arabských, somálských či afghánských ghett s nezaměstnaností přesahující 50 % a s vysokou aktivitou ozbrojených gangů najdete ovšem dost. 

Pokud někdo tak odlišné skupiny lidí smíchá dohromady a snaží se z jejich výsledků počítat průměr, je to klam na čtenáři.

Vnímáte nějaký posun v tom, jak se lidé k migrační krizi vyjadřují? Dříve se spousta lidí bála k tématu vystoupit, mluvit radikálněji a podobně. Posunula se v tomto smyslu nálada v Evropě? Nebojíme se už tolik? 

Za poslední roky rozhodně ano. Víte, realita se nedá dlouhodobě zamaskovat líbeznými řečmi o inkluzivitě, různorodosti a pestrobarevnosti. Některé země jsou úplně jinde než před pár lety, třeba Rakousko či Itálie. Jiným to trvá déle, třeba Švédsku a Německu, ale ten pohyb je jednoznačný. Dnes by se třeba přerozdělovací kvóty na evropské úrovni odhlasovat nedaly.

S odvahou stát veřejně za svým názorem souvisí i blokace profilů i stránek na Facebooku, kterých přibývá. Jak vnímáte cenzuru sociálních sítí vy? 

Domnívám se, že jde o zneužití tržní síly kvazi monopolů, jako je právě Facebook. Už více než před sto lety, a to ve vysoce kapitalistické zemi – Spojených státech amerických – vznikly první antitrustové zákony, jejichž smyslem bylo nedopustit monopolizaci trhu malým množstvím mocných firem.

Sociální sítě používají při své mazací aktivitě netransparentní proces s nejasnými principy rozhodování, nespolehlivým odvolacím procesem a prakticky nulovou zodpovědností za své přehmaty. U nějakého malého blogu by to nevadilo, ale zde jde o gigantické firmy s ročním obratem větším, než je HDP menších států. Tím mají například velký potenciál ovlivnit výsledky voleb. 

Rozhodně si myslím, že velmi záleží na tom, aby nám spektrum „povolených“ názorů neurčovali anonymní zaměstnanci firem jako Facebook.

Poslední otázka: Když se podíváme na takzvané „protiimigrační“ politická uskupení v Evropě, ať už v Rakousku Svobodní, Německu AfD, Francii Národní fronta a tak dále, jak si ve srovnání s nimi a jejich politikou vede české SPD? Mohou se jejich představitelé rovnat zmíněným stranám a jejich představitelům?

Upřímně se mi nechce do tohoto srovnání, protože i mezi AfD či SD je strašně moc rozdílů. Spojuje je jen to, že jde o protestní strany.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

18:47 „Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

ROZHOVOR „Nezávislost Kosova považuje Madeleine Albrightová za svůj největší politický úspěch, ale o…