Miliardář Dědek: Za komunistů jsme žili v zaprděném Zapadákově, jako krmená zvířata v klecích. Teď jsme úspěšná země. Ale do politiky se derou psychopati

22.10.2014 7:34

25 LET OD LISTOPADU ´89. Úspěšný podnikatel, majitel firmy Jablotron holding Dalibor Dědek je šťastný, že padly mříže klece, v které jsme žili za totalitního režimu a že se z bývalého Československa stala moderní úspěšná průmyslová země, která je významnou součástí Evropy. „Z nějakého zaprděného Zapadákova jsme se stali součástí evropského společenství a člověk už se při cestách do zahraničí nestydí říci, že je z České republiky,“ prohlásil miliardář, který se distancoval od ODS a dnes drží palce Andreji Babišovi.

Miliardář Dědek: Za komunistů jsme žili v zaprděném Zapadákově, jako krmená zvířata v klecích. Teď jsme úspěšná země. Ale do politiky se derou psychopati
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pamětní deska sametové revoluci na Národní třídě

Co Vám osobně přinesl listopad ´89?

Pro mne osobně znamenal listopad ´89 velikánskou změnu. To je zlomový okamžik v mém životě.

A co bylo tím zásadním zlomem?

Já rád popisuji obrazně. Pro mne to bylo, jako když se v zoologické zahradě zboří mříže. Prostě a jednoduše skončilo zlo, v kterém jsme žili. Byli jsme sice pravidelně krmeni a měli jsme skrz škvíry mezi mřížemi jakž takž přísun čerstvého vzduchu, ale byli jsme v klecích.

Když jste vnímal 17. listopad jako konec vězení, jak vnímáte, že někteří naši spoluobčané s nostalgií vzpomínají na minulý režim a naopak zlem nazývají všechno, co přišlo po listopadu ´89?

To je právě ono. Jestliže si některá zvířata zvykla v kleci, kde na ně nepršelo a třikrát denně je přišel někdo nakrmit, asi jim to může scházet. Vždycky se najdou nějací lidé, kteří jsou raději, když se o ně někdo postará, než by se postarali sami. Myslím, že je to jen nostalgie, která se časem vytratí. Možná zůstane v hlavě nějakých lidí, kteří budou mít pocit jednou za dlouhou dobu, že by to stálo vyzkoušet žít v nějakém pseudoideálním světě.


Dalibor Dědek

Ale to, že by se podařilo vybudovat ideální lidskou společnost, je utopie. Myslím, že těch, kteří byli spokojeni v předchozím režimu, bude už velmi malé procento, a bude to z řad těch lidí, kteří se nedokázali smířit s tím, že mají odpovědnost sami za sebe. Bohužel minulý režim přinesl s sebou také to, že si lidé zvykli, že jim pořád někdo říkal, co mají dělat, jaká je jejich role ve společnosti, každý byl někde zařazen, ať už chtěl nebo nechtěl, a jsou prostě takoví lidé, kterým to chybí. Já rozděluji lidi na ovce a ovčácké psy. A není na tom nic špatného, že někteří jsou zvyklí být těmi ovcemi ve stádu, pak ale není divu, že se jim stýská po starých klecích.

Anketa

Byla léta 1990-2014 pro naši zemi úspěšná?

12%
88%
hlasovalo: 66440 lidí

Jak hodnotíte polistopadový vývoj? Někteří lidé kritizují všechny změny, které nastaly, někteří komunisté dokonce tvrdí, že současný režim je horší než ten jejich, totalitní.

Myslím, že když se chce naříkat, jde to vždycky. To je reziduum minulosti. Co mne nejvíc překvapilo, když jsem po revoluci vyrazil do zahraničí, bylo to, že i když tam někdy lidé žili mnohem hůř, nikdy si nestěžovali. Tady měl každý pocit, že někdo jiný odpovídá za jeho štěstí a jen remcal po hospodách. Těm, co neremcají a pracují, se daří dobře. Ale jsem přesvědčen o tom, že je úžasné, co se za těch pětadvacet let podařilo.  Z Československa se stala moderní úspěšná průmyslová země a hlavně jsme významnou součástí Evropy. Z nějakého zaprděného Zapadákova jsme se stali součástí evropského společenství a člověk už se při cestách do zahraničí nestydí říci, že je z České republiky.  

Vaše očekávání, které jste měl po změně režimu, vývoj za pětadvacet let naplnil? Nejste ničím zklamán?

Já se přiznám k tomu, že jsem dokonce příjemně překvapený s tím, že některé věci šly kupředu rychleji. To, že se po pádu východního bloku zhroutil náš veškerý průmysl, že v podstatě většina továren zkrachovala, protože padnul východní trh, navíc výrobky, které se tenkrát tady produkovaly, nebyly konkurenceschopné, se dalo čekat. Myslel jsem, že ta obroda bude trvat déle. A to je podle mne nejkrásnější důkaz toho, jak jsou čeští lidé šikovní a pracovití, že za pětadvacet let se z České republiky skutečně zase stala významná evropská průmyslová země. Tvrdím, že v porovnání s některými jinými jsme v dnešní době předstihli země, jako je Portugalsko a další. Vnímám, že Česká republika šla nahoru. Rozhodně si u nás obecně lidé nemohou stěžovat. Samozřejmě, že tu budou případy, kterým se nevede dobře, a třeba ne vlastní vinou. Ale je na státu a ostatních, aby se o ně postarali. Ale já jsem šťastný a spokojený s tím, co se tady odehrálo. Vychovali jsme novou generaci lidí, kteří jsou jazykově vybavení, nebojí se vyrazit do světa, nechybí jim sebevědomí. Generace mých dětí už se cítí jako občané Evropy, a to je na tom to krásné.

Anketa

Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?

hlasovalo: 107931 lidí

Kdo se podle Vás nejvíc zasloužil o to, že máme svobodu a demokracii a že jsme plnohodnotnou součástí Evropy?

To je těžké říkat, kdo na tom má největší zásluhy. Já bych to viděl tak, že když došlo k  revoluci, hrdiny dne byli politici, všichni jsme k těm Václavům a dalším, kteří zatřásli dějinami, vzhlíželi. A nejhoršími psy a zloději byli tehdy podnikatelé kvůli tomu, co se tady tehdy dělo, kvůli té divoké privatizaci a rozkrádání.  A ona se nějak ta karta za pětadvacet let obrátila. Já už se nestydím říkat, že jsem podnikatel, a když slyším, jak jsou vnímáni politici, mám pocit, že tu svou elitní roli trochu ztratili.

Teď se naopak někteří politici stydí přiznat, že jsou politici. Jako například Andrej Babiš, který navzdory tomu, že je předsedou hnutí ANO, poslancem a ministrem financí stále tvrdí, že není politikem.

Já se mu ani nedivím, v každém případě obdivuji, že našel v sobě tu morálku a sílu jít s tím něco udělat. Někteří lidé stále jen říkají, že s tou politikou je potřeba něco udělat, že to není dobré, ale sami do toho nejdou. Vezměte si, že český průmysl je jeden z nejlépe prosperujících mechanismů v Evropské unii, a přesto je náš státní rozpočet stále deficitní. To, že se tam peníze hrnou, je evidentní, a to, jak se s nimi hospodaří, je tristní. Ale nestěžuji si příliš, protože to je bohužel stinná stránka demokracie. Měl jsem možnost pobývat v různých zemích světa, a mám-li říci pravdu, v této oblasti jsem neviděl model, kde by to bylo výrazně lepší. A to mluvím o demokratických zemích.

Říká se, že demokracie je nejlepší způsob vládnutí ze všech špatných.

Když porovnám organizaci firmy a organizaci státu, je tam jeden velký rozdíl. Já si do firmy mohu velice pečlivě vybrat lidi, které tam chci mít. Ale stát si vybrat nemůže, tam jsou všichni. A další věc je vytvoření nějakého managementu, který to tam řídí a spravuje. Představte si, že by ve firmě byl management vygenerován takovým mechanismem, jako jsou volby, kde voliči vybírají někoho, koho vlastně neznají, na základě nějakých dojmů a iluzí, které jim vtisknou média. Osobně tvrdím, že kdyby v pátek v jednu hodinu odpoledne, když zastaví metro na Můstku, vybrali z prvních dvou vagónů dvě stě lidí a řekli jim, vy půjdete do parlamentu, že se tam sejde schopnější tým, než když se vybírá volbami. To je také dáno tím, že nám tady chybí generace politiků, těch dalších Babišů, kteří by si do politiky nešli nahrabat nebo řešit nějaké svoje komplexy a ukazovat svoje ego.

Pan Babiš šel do politiky s představou, že bude stát řídit jako firmu. Takže myslíte, že tovzhledem k těm rozdílům, které jste uvedl, nebude tak snadné?

Je správné řídit stát na principu firmy. Firma, pokud chce existovat, musí mít vyrovnaný rozpočet.  A stát se snaží chovat jinak. Myslím, že tenhle přístup Babiše je správný. Jenom to tam nejde realizovat tak snadno jako ve firmě. Když někdo má firmu jako já nebo Babiš, tak řekne: milý zlatý, tebe tady nechci, tebe tady taky nechci, vyberu si někoho jiného na základě výběrového řízení. Ale tady výběrové řízení nahrazují volby a jejich prostřednictvím se nahoru - s odpuštěním -  prodere ve velké míře řada psychopatů, kteří se v politice chtějí předvádět a nikoli něco dělat. Zase je to trochu přehnané tvrzení, protože, jak jsem viděl v regionálních volbách, jde do zastupitelstev i řada lidí s odhodláním něco prospěšného udělat. I v této oblasti se to hodně zlepšilo. Vždycky tam nebudou jenom kladní hrdinové, najdou se tam i mizerové nebo takoví, kterým ty nohy uklouznou, něco je něco svede. Ale to je normální život.

Nebo kariéristé, kteří se tlačí často do strany, která jde nahoru…

Myslím, že tomu také musí čelit pan Babiš, protože když se ANO stalo populární, lepí se na něj strašná spousta těch, kteří neuspěli někde jinde. Je chudák v nelehké pozici, nutně potřebuje schopné lidi, ale problém je v tom odlišit schopné od všehoschopných.

Vy jste podporoval Andreje Babiše už před sněmovními volbami a vidím, že mu i po roce, kdy je v politice, věříte. Jste tedy s jeho prací spokojen, nezklamal Vás?

Já mu držím palce a obdivuji ho, že na to má trpělivost. Já bych některé věci nezvládl. Nemohl bych být v jeho funkci, nejsem z těch, kteří umí snadno dělat kompromisy s lidmi, o kterých si myslím, že jejich pohnutky nejsou ty správné.

Když se vrátíme do minulosti, jak jste vnímal způsob transformace ekonomiky? Spousta lidí kritizovala třeba kupónovou privatizaci, někteří dokonce říkají, že by lepší cesta byla ta, kterou navrhovali Klausovi oponenti, jako byl Valtr Komárek, vytvořit socialismus s lidskou tváří. Co tomu jako podnikatel říkáte, mohlo by to fungovat?

Socialismus s lidskou tváří je utopie. Podívejte se, ve světě takový model neexistuje. Rozhodně ne takový, o který bychom měli usilovat. Myslím, že tudy by cesta nevedla. Kupónová privatizace měla strašnou spoustu slabin, takže dnes všichni tvrdí, že transformace proběhla špatně, ale já říkám, že to byla jedna z cest, která nakonec splnila svůj účel. Nemyslím si, že tu byla šance udělat to nějak lépe. V tu chvíli bylo evidentní, že stejně většina firem zkrachuje, protože neměly dobrý management, ztratily trhy. Možná by bylo nejjednodušší, aby se daly tomu, kdo seděl na nějaké pozici. Aby se řeklo: pane řediteli, je to vaše fabrika, ukažte, co umíte. Možná by to bylo lepší, protože už by tam byli rozkoukaní a nepřišli by tam ti zloději, kteří se tenkrát objevili. Ale vrátím se znovu k analogii zoologické zahrady: odstranily se mříže a pustily se ven holt i ty šelmy, které stihly ty nerozkoukané zajíčky sežrat. Ale nemyslím, že to mělo lepší řešení. Neexistuje nikde žádná čítanka, žádná historická zkušenost, jak převést totalitní zemi do demokratického režimu. Naopak – myslím si, že to u nás proběhlo suma sumárum celkem kulturně, i když na ty začátky v 90. letech můžeme koukat s despektem, protože se tam skutečně ukázala značná diverzita v chování a morálce lidí. Tak už to je, ve společnosti jsou kladní i záporní hrdinové. Nejsem typ člověka, který se ohlíží zpátky a přemýšlí, co by bylo, kdyby bylo, protože historii stejně nezměníme, já koukám dopředu.

Je vidět, že takový postoj k životu Vám přináší úspěch. Dopracoval jste se k bohatství a mezinárodnímu úspěchu vlastními nápady, nic jste neprivatizoval, netuneloval. Máte pocit, že politici vytvářeli příznivé podmínky pro podnikání?

To je stejné, jako když se zeptáte zemědělců, jestli jim vyhovuje počasí. Vždycky budou říkat, že může víc pršet nebo svítit slunce, záleží i na tom, co kdo pěstuje. Ty podmínky nikdy nemohou být ideální a nikde ve světě jsem se nesetkal s ideálními podmínkami. V čem vidím slabinu naší země, je legislativa. Problém je v tom, že legislativu u nás lepíme jako vrabčí hnízdo, dělají to neodborníci. A to je třeba jedna z věcí, kterou vyčítám Evropské unii, pro tyhle případy by tady měly existovat na výběr dva, tři osvědčené modely, aby se řeklo: milí zlatí, jestliže vaše legislativa nesplňuje určitá kritéria, máte na výběr. V některých zemích je legislativa budovaná léta, takže je dobře vyladěná, zatímco u nás se to prostě dělá systémem pokus omyl, což není správné.

Nežádají Vás lidé o radu, jak při podnikání uspět?

Někdo se mne ptal, jestli mám nějaký recept na úspěch v podnikání.  Já jsem říkal, že ne, ale že mu dám zadarmo recept, jak prožít krásný, příjemný a úspěšný život: když si večer lehnete do postele, přemýšlejte o hezkých věcech, které se přes den staly, byť by to byly drobnosti jako nádherný východ Slunce. A všechno ostatní vymazat. Nač si zanášet paměť nějakými bebíčky, špatnými zprávami? Z toho se můžeme maximálně poučit. To je věc, která funguje a která vás udrží v optimistické náladě.

Kdysi jste mi řekl, že jste býval vždycky pravicový volič. Co říkáte tomu, jak dopadla pravice v posledních několika volbách. Kde vidíte příčiny takového propadu voličské podpory?

To je strašně jednoduché. Propad pravice ve volbách jsou už jen důsledky toho, jak se pravice chovala v minulosti. Jak se ODS předvedla v dobách Topolánka a dalších, teď si to vychutnává. Když se někdo stane arogantním politikem, který nehledí na nic jiného než na svůj vlastní prospěch, přinese mu to pak takovéto ovoce. A je to naprosto správné. Já jsem se také odklonil a distancuji se od ODS, protože ti lidé mne natolik zklamali, že považuji za naprosto přirozené hledat alternativu.

A tu alternativu teď vidíte v hnutí ANO a Andreji Babišovi?

Mně se hrozně nelíbí volit podle partají. Když se přede mnou řekne strana, možná je to pozůstatek minulosti, ale mně se z toho dělají pupínky na zádech. Vždycky se snažím vybírat podle lidí, jestli je buď znám, nebo jestli z jejich činů, které v minulosti vykonali, si dokážu alespoň odvodit, jestli jsou to lidi schopní nebo neschopní.

Ale většina voličů se rozhoduje spíš podle stranického klíče.

To je těžké. Potíž je v tom, jak si můžete udělat obrázek o nějakých kandidátech do parlamentu, když je vidíte nanejvýš na nějakém billboardu „vyfotoshopované“  a pak slyšíte bláboly, které jim sepsal nějaký programový manažer, ale s tím člověkem to nemá nic společného. To je na tom to nejhorší, že volby jsou z tohoto pohledu takovým docela nešťastným nástrojem, kdy volíme na základě dojmu, který nám někdo do hlav implementoval.

Velké spory se vedou mezi politiky i podnikateli v souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem o smysluplnost protiruských sankcí. Řada politiků tvrdí, že je alespoň hospodářskými sankcemi potřeba dát najevo nesouhlas s porušováním mezinárodních dohod, jako byla například anexe Krymu, jiní – mezi nimi i prezident Miloš Zeman – říkají, že to smysl nemá, že to poškodí víc nás než Rusko a že to stejně ke změně politiky ruského prezidenta Putina nepovede. K jakému názoru se přikláníte?

To je těžká otázka, já nejsem politik. Osobně si myslím, že sankce proti Rusku nic moc nezmůžou, ono je to ještě víc semkne, o to víc se stanou zákeřnými. Jim vždycky vyhovovala pozice: my vždycky musíme bojovat za Rodinu, všichni ostatní jsou nepřátelé, v tom se cítí jako ryby ve vodě. Jako země, která má bohaté přírodní zdroje, si mohou takovou pózu dovolit. Jestli se někde udělala chyba, tak v tom, že evropské společenství a ostatní mezinárodní instituce už dávno měly hledět na to, co se děje na Ukrajině. My máme strach, aby nedocházelo k porušťování ukrajinského území, ale bavila jste se někdy s lidmi z Ukrajiny? Situace tam došla tak daleko, že oni dneska k tomu Rusku vzhlíží. Jim může být nějaká demokracie ukradená, jestliže se tam krade v takových dimenzích a nefungují tam základní věci, které by měly. Tam se stala ta chyba, že se nechala devastace demokracie na Ukrajině dojít tak daleko.

Vidíte v rusko-ukrajinském konfliktu nějaké vážné ohrožení i pro nás, když už je do toho Evropa tak silně zatažena?

To už se nás samozřejmě dotklo. Teď přijde zima, Rusové jsou dodavatelé plynu. Ona je to taková hra na siláky. Oni mají přírodní zdroje, potřebují je někam prodat. A nedělejme si iluze o tom, jak ve skutečnosti vypadá reálná politika Německa vůči Rusku. Podívejte se, co se staví za plynovody, co Německo hlásá ve svém energetickém programu. Jsem přesvědčen o tom, že na jedné straně dělá na Rusko bububu a na druhou stranu pod povrchem jedná o dalších kontraktech. Proto si myslím, že zavádění sankcí je jen póza a postihne to bohužel jen ty, kteří dělají ten normální, obyčejný byznys na povrchu, ale toho velkého, kde tečou miliardy, se nedotkne. Když řekneme, že jim nebudeme dodávat to či ono, pak si to odnese Hamé nebo někdo, kdo vyrábí jablečné mošty, protože je tam nemůže prodat. To je hrdinství. Dobře, jestli chceme udělat nějakou zásadní sankci proti Rusku, pojďme se všichni dohodnout, že zavřeme plynové kohoutky a vypneme elektřinu. To jim dáme pohulit. Ale ať to někdo udělá.

Měl by tedy stát firmám, které nemohou prodat do Ruska ty jablečné mošty, sankcemi způsobené škody nějak kompenzovat? Například formou tzv. kurzarbeitu, o kterém vláda jedná se zástupci zaměstnavatelů a odborů?

Udělat opatření, kterým budu škody kompenzovat, to je na hlavu padlé. Je třeba věci rozmýšlet a řešit trochu nadčasově. To jsou podle mne populistické věci, které mají spíš charakter vyložené politické demonstrace než nějaký praktický důsledek.

Ing. Dalibor Dědek

Majitel firmy Jablotron holding, která začala v roce 1990 lety od nuly, dnes patří mezi nejúspěšnější byznysmeny v České republice. Už v roce 1994 zvítězil v soutěži o titul Podnikatel roku. Firma, jejíž hodnota byla stanovena na 1,5 miliardy korun, vyrábí zabezpečovací zařízení, v zahraničí proslula díky velkému mobilu pro důchodce.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vražda? Šílená teorie kolem Mináře a Milionu chvilek. Kuciak dvě? Petr Hampl nastínil hrozné věci

18:11 Vražda? Šílená teorie kolem Mináře a Milionu chvilek. Kuciak dvě? Petr Hampl nastínil hrozné věci

ROZHOVOR „Pokaždé, když na něco nebudou peníze ve státním rozpočtu, můžete na ty lidi ukázat a po pr…