Miloš Zeman nikdy neměl rád slabochy. Profesor Jičínský sleduje přestřelku mezi Sobotkou a Babišem a říká...

Očekáváte, že prezident Miloš Zeman bude kandidovat znovu v přímé volbě hlavy státu? Chce to nejdříve prozradit svým příznivcům, které si pozval na Pražský hrad den před tím, než oficiálně oznámí svoji kandidaturu. Jste jako dlouholetý příznivec Miloše Zemana mezi těmi devíti sty pozvanými?

Nejsem mezi těmi, kteří jsou tam zváni. Ale osobně si myslím, že pokud je pan prezident zdravotně v pořádku, úměrně svému věku, nevidím důvod, proč by neměl kandidovat znovu. Jakkoli jsou vůči jeho různým projevům prezidentování výhrady, a přiznávám, že některé sdílím i já, přesto si myslím, že celkový obraz jeho prezidentování je pozitivní. A svědčí o tom i to, že důvěra k panu prezidentovi, pokud se nemýlím i podle posledních průzkumů, je přes padesát procent. Takže z tohoto hlediska je pan prezident, bude-li kandidovat, prvním kandidátem na to, aby se znovu stal prezidentem České republiky. I když se objevují některá zajímavá jména jeho možných kandidátů, myslím, že jeho pozice je velmi pevná a nadějná z hlediska znovuzvolení.

Říkal jste, že se objevují zajímavá jména, byť oficiálně kandidaturu oznámilo jen pár lidí, koho máte konkrétně na mysli?

Mám na mysli předsedu Akademie věd Jiřího Drahoše. Úmysl kandidovat nepotvrdil, ale zajímavé jméno je to v každém případě.

Mnozí kandidáti čekají na rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana. A protože často považují jeho pozici za neotřesitelnou, je možné, že kandidovat v takovém případě vůbec nebudou. Zvlášť když má jako prezident mnohem větší šance dostat se do médií a volební kampaň už si podle mnohých vlastně dělá po celou dobu svého mandátu, jezdí do regionů na setkání se svými příznivci. Takové výhody nebude mít nikdo, kdo do toho předvolebního boje teprve nastoupí.

Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale i pokud jde o minulé volby, dosavadní prezident měl výhodu oproti protikandidátům a vyhrál. Mám na mysli Václava Klause, který také v druhé volbě obstál, byť to byla volba parlamentem. V politice je mnoho věcí, které nelze předem odhadnout, jak budou působit. Ale se zřetelem k dosavadnímu vývoji politického života u nás i vzhledem k tomu, jakou úlohu v něm získal Miloš Zeman, byť jsem si vědom, že je to pro mnoho lidí úloha kontroverzní, přesto si myslím, že jeho pozice je velmi silná. Sama jste říkala, že jako prezident má možnosti, které jiný člověk usilující o zvolení nemá, je stále představitelem českého státu. Když jezdí po krajích, má velké možnosti nejen styku s občany, ale i možnost působit na ně, aby si upevnil nebo obnovil jejich sympatie a získal jejich hlasy pro novou volbu. Takže z tohoto hlediska jsou jeho možnosti mnohem větší než ostatních uchazečů o tento úřad. To je ale v povaze věci.

Prohlásil jste, že celkový obraz prezidenta je pozitivní, ale řada kauz a problémů během jeho mandátu, ať už jde o kontroverzní výroky, problémy se jmenováním profesorů, konflikty s rektory, kauzu s vyznamenáním k 28. říjnu, neexistující článek Ferdinanda Peroutky, o podivné lidi, kteří se kolem něj pohybují, třeba kancléř bez prověrky, pánové Nejedlý nebo donedávna Forejt... Neukazují se na veřejnosti spíš ty negativní stránky v souvislosti s prezidentem Milošem Zemanem? Co vidíte pozitivního na prezidentování současné hlavy státu?

Myslím, že pozitivní je to, že Česká republika je v rámci současných evropských poměrů stabilizovaný evropský stát a prezident Zeman je jeho řádně zvoleným představitelem. V tomto směru působení jako představitele demokratického státu včetně toho, že v zásadních otázkách se shoduje s vládou a podporuje ji – rozmíšky s jejím předsedou jsou spíš slovní – jsou hodnoty, které zdaleka převažují nad různými jednotlivými aféra či aférkami. To považuji za pozitivní včetně zásadního postoje prezidenta Zemana v otázkách mezinárodně politických. Nechci teď říkat, že byl prozíravější než kterýkoli jeho partner v evropských zemích, ale jeho podpora nově zvoleného amerického prezidenta nepochybně patří k jeho pozitivům. To nemůžeme upřít i při různých postojích, které můžeme mít k americkému prezidentovi. A myslím, že to musíme brát v potaz, když posuzujeme působení prezidenta Zemana.

Pokud jde o jednotlivé aféry, musíme rozlišovat aféry významné a aféry nevýznamné. Myslím, že si mohl aférku kolem Ferdinanda Peroutky odpustit, také jsem to svého času napsal, a považuji za zbytečné, že se ta aféra pořád ještě táhne. Ale nepovažuji to za něco, co by ohrozilo politický život v této zemi. Jsou určité věci, na které jsou různé názory.

Já jsem od začátku kritizoval postup rektorů vůči pozvání k prezidentovi na Hrad, protože si nemyslím, že rektor Masarykovy univerzity je nadřazen prezidentovi republiky jako hlavě státu, když si dovolí říci, že je předvolební kampaň a že na univerzitě prezident nemůže vystoupit. Nesetkal jsem se dosud – a jsem ve veřejném životě dost dlouho – že by nějaký představitel veřejné instituce odmítl hlavě státu, nejvyššímu státnímu představiteli, vstup do nějaké instituce. To je podle mého soudu nehorázné a divím se, že většina lidí tohle neodsoudila. Považuji to za urážku hlavy státu a je podle mne tedy přirozené, že ho prezident republiky potom na Hrad nezval. Myslím, že to byla falešná aféra s falešným vyzněním. A je mi líto, že se značná část rektorů a představitelů vysokých škol, za kterého se také považuji, byť už jsem dávno mimo vysokoškolský provoz, ztotožnili ne s prezidentem republiky, ale s rektorem Bekem.

Takže musíme tyto aféry velmi pozorně posoudit a rozlišit. Pokud jde o jmenování vysokoškolských profesorů nebo návrh na jmenování pana Srpa, to jsou věci sporné, já sám jsem neměl stejný názor jako prezident republiky, ale uznávám, že jeho povinnost jmenovat není tak nesporná, jak se jeví.

I když se prezidenta zastáváte, byť připouštíte některá negativa, neobáváte se přece jen toho, že ta negativa, urážky některých skupin nebo jednotlivců, prosazování vlastní vůle za každou cenu, i za cenu vydírání například při jmenování velvyslanců, se v případném druhém volebním období mohou ještě vystupňovat, protože Miloš Zeman nebude mít už žádnou brzdu, protože to bude každopádně jeho poslední volební období ve funkci? Vzpomeňme, jakým způsobem ukončil druhé volební období tehdejší prezident Václav Klaus – velmi kontroverzní amnestií, která znemožnila potrestání největších zlodějů a tunelářů.

Tohle bychom museli posuzovat přece jen konkrétněji. Možnosti prezidenta u nás, ani po přímé volbě, nejsou neomezené. Je to prezident stále parlamentní republiky, rozhodující exekutivní pravomoci nepatří prezidentu republiky, ale vládě. A jakkoli se na začátku prezidentského období šířily obavy, že bude usilovat o poloprezidentskou republiku, obdobně jako je tomu ve Francii, nic z toho se nestalo. Různé zásahy prezidenta srovnatelné s tím, co dělá Miloš Zeman, můžeme spojit i s obdobím Václava Klause i Václava Havla, byť už je to zapomenuto, protože je to dávno.

A pokud jde o amnestii, kterou vyhlásil Václav Klaus, já jsem s ní nesouhlasil a také jsem to dal veřejně najevo, nebyla hlavní vina na Klausovi, protože on to právo má, ale hlavní vina byla na vládě premiéra Petra Nečase, protože nebyl povinen amnestii kontrasignovat. A bez souhlasu předsedy vlády amnestie nemůže být vyhlášena. Jistým omylem byl předseda vlády Nečas exkomunikován, ačkoli z politického hlediska hlavní odpovědnost za tu velmi špatnou amnestii nesl on. Uznávám, že se soustředila pozornost na Klause, což se stalo právem, protože ji chtěl vyhlásit, ale přesto hlavní politická odpovědnost byla na předsedovi vlády. Takže nemyslím, že prezident Zeman by toho ke konci druhého volebního období tolik mohl prosadit vzhledem k tomu, že jeho volební období končí a další obnovit už nemůže.

Obdobná situace, i když v mnohonásobně menším měřítku, se opakuje i nyní, když prezident prosazuje do etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunistům svého přítele Karla Srpa. Ale premiér Sobotka se zachoval opačně než jeho předchůdce Nečas a Srpovo jmenování odmítl připodepsat, přesto prezident prohlásil, že na jeho jmenování trvá. Co si o tom myslíte?

Já tu kauzu považuji od začátku za falešnou. Pamětníci mého působení v Poslanecké sněmovně vědí, že jsem byl proti zákonu o třetím odboji, protože si myslím, stejně jako většina historiků, že to, co se považuje za třetí odboj, není srovnatelné s prvním a druhým odbojem, a že tedy není důvod z toho činit zákonnou instituci. Stejně tak jsem byl proti zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů, protože si myslím, že to, čím se zabývá, patří do normální historické vědy. A tím, že se zřizuje vlastní instituce, se úhel zkoumání velmi posouvá. A pro jeho dosavadní činnost zejména v době, kdy Ústavu předsedal současný ministr kultury Daniel Herman a kdy ve vědecké radě byla nedávno zemřelá paní Kavalírová, nemám žádné pozitivní hodnocení. Z tohoto hlediska se mi i ta etická komise jeví jako falešná instituce.

Jiná věc je, že v těchto otázkách lidé, kteří v 70. A 80. letech byli nějak veřejně činní, a to Karel Srp, kterého považuji za svého přítele, byl jako předseda Jazzové sekce, která udělala hodně pozitivního, například vydala Hrabalovu knihu Obsluhoval jsem anglického krále byla její zásluha, se dostávali do kontaktu se Státní bezpečností. Jsem dalek toho, abych se považoval za soudce. Když už tedy beru dané poměry, zda návrh Miloše Zemana byl zcela promyšlený, že dal zbytečný důvod těm střetům, které provázejí celý třetí odboj a instituce spojené s jeho uzákoněním a oceňováním těch, kteří se k tomu třetímu odboji hlásí, byl ten střet podle mne zbytečný.

Tady mohu chápat předsedu vlády jako představitele mladé generace, která s obdobím normalizace mnoho společného nemá a v tomto ohledu nevidí politický důvod, aby se dostával do střetu s těmi, kteří představují to, co se tady stalo po Listopadu dominantou, totiž oficiální antikomunismus, a kteří představují ti, kdo prosazovali třetí odboj a institut totalitních režimů. Neposuzuji to jako střet prezidenta a předsedy vlády, ale posuzuji to v těchto širších souvislostech.

Jak se díváte na to, že prezident Miloš Zeman chce podat stížnost k Ústavnímu soudu, pokud jde o zákon o střetu zájmů, který je označován jako „lex Babiš“, protože se týká členů vlády, kteří vlastní firmy, dostávající veřejné zakázky a státní dotace? Připadá vám správné, že se v tom prezident takto angažuje?

V politice je někdy těžko říci, co je správné a co nesprávné. Nejsem odpůrcem toho zákona, ale zároveň jsem si vědom, že má určité slabé stránky. Různí právníci poukazovali na to, že ty nebo ony jednotlivosti v zákoně zcela nesporné nejsou. Takže nechť Ústavní soud posoudí, jak to s jeho ústavností je. A koneckonců prezidentovi právo předložit to Ústavnímu soudu patří, takže bych ho za to neodsuzoval.

Co podle vás případné znovuzvolení a dalších pět let Miloše Zemana na Hradě mohou znamenat pro sociální demokracii? Vztah mezi prezidentem a vedením sociální demokracie sice nelze nazvat přímo válečným…

Myslím, že tam dneska existuje takové příměří. Pokud jde o vztah Zeman versus sociální demokracie, to je velmi složitá otázka. Já jsem se té historie účastnil, někdy aktivně, někdy jako pozorovatel, ale kořen rozporů a problémů je v jeho nezvolení prezidentem v roce 2003. Ačkoli byl oficiálním kandidátem sociální demokracie, většina vedení v čele s Vladimírem Špidlou a Stanislavem Grossem organizovali kampaň za nezvolení Miloše Zemana. A tam je kořen napjatých vztahů se současným předsedou vlády, protože on tehdy patřil k tomu křídlu, o kterém jsem mluvil.

Je to už poměrně dávná historie. Patří to do současné politiky, má to ovlivňovat současnou politickou scénu?

Právě jsem chtěl říci, že v politice věci z minulosti nemají samozřejmě rozhodovat o věcech v současnosti, ale nemohu je vyloučit při posuzování komplexních vztahů. Ty věci se v posledních letech vyvíjely trochu jinak, vzpomeňme na účast prezidenta Miloše Zemana na ostravském sjezdu, kde jeho přijetí bylo přímo triumfální. Pak z různých důvodů docházelo k rozporům mezi Zemanem a Sobotkou, v řadě případů k tomu dával skutečně důvod Miloš Zeman, protože kritizoval Sobotku i tam, kde k tomu věcné důvody nebyly, takže tyto vztahy jsou takové. Ale jakkoli jsou důležité, vztah Miloš Zeman a sociální demokracie je přece jen komplexnější. A jsem přesvědčen, že značná část členů a zejména sympatizantů a voličů ČSSD považuje stále ještě Miloše Zemana za – nechci říci sociálně demokratického kandidáta, ale za prezidenta, kterému dávají přednost.

Proto jsem také svého času psal, že bych doporučoval sociální demokracii, a Sobotka se vyjadřoval podobně, že současná situace, kdy prezident je volen přímo, nespojuje kandidáta tolik s politickými stranami, jako to bylo v době, kdy byl volen parlamentem. Takže není nezbytné, aby politická strana měla svého kandidáta na prezidenta. Jiná otázka je, nakolik velká strana může říci, že žádného kandidáta nemá. Z tohoto hlediska nemyslím, že by sociální demokracie nutně musela mít nějaký postoj jako strana, koho chce opět na té nejvyšší státní funkci vidět. Samozřejmě jsou tu rozdíly mezi mladšími a staršími členy sociální demokracie. Ti mladší asi mají volnější a možná kritičtější vztah k Zemanovi než většina členů a sympatizantů starší generace.

Vypadá to, že bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman si dnes víc rozumí se šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem a podle pozorovatelů vytvářejí jakési mocenské spojenectví. Vnímáte to také tak?

Nemám žádné důkazy, že by toto spojenectví existovalo v tom smyslu, že by reálně ovlivňovalo ta či ona vládní rozhodnutí. Čtu pouze různé mediální úvahy, mohu si o tom myslet své, ale žádné konkrétní důkazy, že by existovalo reálné spojenectví, které by mělo za cíl ovlivňovat konkrétní vládní politiku této země, třeba i v rozporu se zájmy voličů, jak byly vyjádřeny sympatiemi pro ty či ony parlamentní strany, nemám. Jiná věc je ta, že Miloš Zeman i Andrej Babiš jsou silné politické osobnosti. Miloš Zeman nikdy neměl rád nějaké slabochy, z tohoto hlediska musí být Andrej Babiš osobnost, která mu jistým způsobem imponuje.

Jak hodnotíte působení Andreje Babiše v politice? Nejdřív mu politologové nedávali velké šance, pak říkali, že jeho podpora je dočasná, protože je to protestní strana, která – až bude muset v politice ukázat něco konstruktivního – pohoří, ale ANO se nejenže drží, ale dokonce posiluje tak, že vede žebříčky volebních preferencí o několik procent před druhou ČSSD. Jak si to vysvětlujete?

To by bylo na samostatný rozhovor, takže jen stručně. Už jsem před časem v Parlamentních listech hovořil o tom, že příčinou toho, proč se politický systém parlamentních stran otřásl v základech, bylo neblahé rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil předčasné volby v roce 2009. Kdyby byly předčasné volby v roce 2009, jak měly být podle usnesení Poslanecké sněmovny o zkrácení volebního období, tak není pochyb o tom, že by ve volbách vyhrála sociální demokracie a to velmi výrazně. Ale tím, že volby nebyly, že Paroubek od toho ustoupil a že pak na jaře proběhla velmi nenávistná kampaň proti sociální demokracii a Paroubkovi, která neměla obdobu v dosavadní politické historii, dopadlo to tak, že sociální demokracie sice vyhrála, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Paroubek odešel z čela sociální demokracie, sociální demokracie nebyla schopna vytvořit vládu a nastalo ono období, kdy důležitou úlohu hrály Věci veřejné, což byl paskvil.

A toho využil Andrej Babiš, který pracuje s profesionály v oblasti marketingu apod., k vytvoření velmi propracovaného kritického hnutí vůči dosavadním, neblaze působícím parlamentním stranám, hnutí, které tady udělá pořádek a dá lidem to, co si přejí. A opravdu se mu podařilo na ty velmi vágní programové požadavky získat důvěru lidí a podařilo se mu také pro stranu ANO získat velké množství velmi dobrých lidí. Tam jsou výrazné osobnosti, které se před tím v politice neangažovaly, protože v dosavadních parlamentních stranách důvěru neměly. Nepochybně v rámci poslaneckého klubu ANO je spousta dobrých lidí, spousta dobrých lidí byla také zvolena do komunálních a krajských zastupitelstev. Poslední kauza hejtmana Olomouckého kraje je negativním potvrzením této skutečnosti, protože výjimky potvrzují pravidlo. A vnitřní nezralost tohoto hnutí je důvodem pro to, že se vytvoří něco takového, jako se vytvořila olomoucká kauza, kdy hejtman za ANO ztratil důvěru, ale nechce odstoupit.

Působení Andreje Babiše bylo velmi zajímavé. Ale vadí mi, že Babiš podle mého soudu využívá příliš věcí, které se mu osvědčovaly, a nevidím důvodu, proč by do současného politického života a současné politické kultury bylo třeba vnášet takové postoje, které on prohlásil na adresu parlamentu poté, co přijal zprávu vyšetřovací komise k reorganizaci policie, i to, jak se vyjadřoval na adresu novinářů. Myslím, že člověk v jeho pozici si to má nejen odpustit, ale je ho za to nutné kritizovat, protože i on má jistou odpovědnost za to, jaké bude prostředí v politice. Nejen za to, jaké je dneska, ale vzhledem k tomu, že se jeví jako favorit pro příští parlamentní volby, i za to, jaké bude prostředí ve veřejném prostoru, jestli tam bude převládat vulgarita nebo elementární slušnost. I když určité zhrubnutí mravů je obecným jevem, myslím, že není nezbytné to podporovat a že bychom se měli snažit podporovat jisté principy elementární slušnosti. Protože každý si přejeme, aby jisté principy a taková pravidla elementární slušnosti platila nejen v našem osobním životě, ale i v politice a veřejném životě. Vedoucí politické osobnosti by měly jít pozitivním, ne negativním příkladem. Je mi líto, že se Babiš snižuje k takovým výrokům, protože jich nemá vůbec zapotřebí.

Hrubost a vulgarita se v politickém i veřejném prostoru šíří jako epidemie. Vzpomeňme na vulgarity pana prezidenta, které zazněly živě v rozhlasovém vysílání Hovorů z Lán, zmínil jste Andreje Babiše, ale pozadu nezůstal ani premiér Bohuslav Sobotka, který použil vulgární výraz v souvislosti s Andrejem Babišem, i když na něco takového u něj nejsme zvyklí. Překvapilo vás to?

Do jisté míry to chápu jako reakci na to, že už Babiš překročil míru. Ale osobně si nemyslím, že by premiér měl v tomto stylu pokračovat, protože lidé si s ním tento způsob komunikace nespojují. Sobotka se až dosud jevil jako člověk i politik představující elementární slušnost a já si myslím, že až do voleb zůstává předsedou vlády a je na něm, aby držel pravidla a zvyky jako něco, co v politice za jeho vlády a jeho předsednictví má dominovat. I když výrok, že Babiš „ojebává“ český stát, mohu pochopit, nemyslím si, že by měl v tomto duchu pokračovat a že by mu to přineslo politické body. Lidé spojují jeho chování s něčím jiným a na tom může vydělat, protože základní hodnotou, jakou Sobotka podle mne má, je to, že je předsedou koaliční vlády, která tři roky vládla dobře, která měla důvěru většiny obyvatel, byť na procenta to nebylo přes padesát procent – ale ve srovnání Sobotkovy vlády s jejími předchůdci se dá říci, že většina občanů považovala tuto vládu za pozitivní a že jeho působení tak schvalovala. Myslím, že to je hodnota, kterou si Sobotka nese do voleb s Babišem a že by tuto hodnotu měl držet, protože on je zárukou, že tato vláda dovládne a že lidé budou mít pocit, že vládne v jejich zájmu.

Zmínil jste situaci po volbách v roce 2010, kdy sociální demokracie vyhrála jen o fous, ale nikdo s ní po Paroubkově konfrontační předvolební kampani nechtěl jít do koalice. Nemyslíte, že se může opakovat podobná situace v případě ANO, pokud skutečně vyhraje na podzim sněmovní volby, jak se ostatně stalo už v některých regionech po krajských volbách? Nebo si myslíte, že některé strany jsou hladové po moci, že s Andrejem Babišem, byť ho kritizují, do vládní koalice na celostátní úrovni půjdou?

Chápu, že současná politická situace, pokud jde o scénu možných parlamentních účastníků, je nejasná. Dnes vidíme, že KDU-ČSL se odhodlává k odvážnému činu, když chce vytvořit dvoukoalici se STAN, s rizikem, že potřebuje překročit hranici deseti procent, aby se dostala do Poslanecké sněmovny. Takže je tu mnoho otazníků. Přesto si myslím, že po volbách nebude tak složitá situace, jak se dneska jeví v mnoha mediálních úvahách. Osobně se domnívám, že základní obraz hlavních politických stran, které podle dosavadních volebních průzkumů, byť kolísají, mám na mysli ANO s výrazným náskokem, pak druhá ČSSD a třetí KSČM, zůstane zachován. A nemyslím, že z tohoto hlediska by hrozilo to, čeho se někteří odpůrci Babiše dovolávají, že by se po volbách všichni měli spojit proti Babišovi. Myslím, že když Babiš vyhraje, nebude mít tak obtížný problém sestavit vládu. Může mít problém sociální demokracie jako druhá nejsilnější strana, což předpokládám, dneska se zdá, že někteří představitelé sociální demokracie by nechtěli pokračovat v této koalici, ale to jsou velmi předčasné úvahy, protože o vládě se rozhoduje po volbách a musíme počkat, jak rozumní budou čeští občané v tom, komu dají svůj hlas pro rozhodování o složení parlamentu a složení vlády v příštím volebním období.

To už patrně bude sociální demokracie bez Bohuslava Sobotky v čele, protože pokud volby nevyhraje, jeho odpůrci už čekají, že mu to spočítají. Navíc on sám už prohlásil, že by osobně neseděl ve vládě, kterou by jako premiér řídil Andrej Babiš. Ale mluvil jste o riskantním kroku lidovců, že nevytvoří jednu volební stranu, které by stačilo získat pět procent pro vstup do Poslanecké sněmovny, ale půjdou do koalice se STAN, takže budou potřebovat dvojnásobek. Překvapilo vás rozhodnutí vedení KDU-ČSL, trochu v duchu hesla hop nebo trop? Ani jedna ze stran dnes nemá volební preference přes deset procent a víme, že koalice dvou stran nemusí znamenat automaticky součet preferencí těchto stran. Neriskují lidovci, že zase vypadnou z celostátní politiky jako v minulém volebním období?

Jako starší člověk jsem spíš opatrný, takže z toho hlediska oceňuji toto rozhodnutí lidovců jako odvážné. Ale svým způsobem mne překvapilo, protože v dosavadní historii lidové strany byla pro ni příznačná opatrnost v postupování, ale vysvětluji si to tím, že strana je dnes vedena mladými lidmi a že z jejich hlediska se osvědčila jako vládní strana, která vyvažuje rozpory mezi sociální demokracií a hnutím ANO. Spoléhají na to, že jim to přinese hlasy a že zbytek do potřebných deseti procent jim dodají Starostové a nezávislí. Mají dokonce tu troufalost, že říkají, že by byli tou třetí politickou silou, ale to se podle mne nestane, to neodpovídá rozložení politických sil. Ale chápu, že v předvolebním období se užívají silnější slova pro to, aby člověk dodal váhu tomu, co chce, byť pro to nemá dost reálných prostředků. To už patří k politice. Jejich předseda říká: Kdo se bojí, nesmí do lesa. Tak uvidíme, zda do toho lesa vstoupí, nebo ne.

Věříte, že se jim ten velký risk podaří?

Nevylučuji to, považuji to za možné, protože si myslím, že pozice některých dosavadních parlamentních stran se změnila. Je otázka, jestli se do nové Poslanecké sněmovny dostane TOP 09. O ODS nepochybuji, ta má poměrně pevné zázemí místní a krajské, ale těžko říci, kolik získá procent. A jak to bude s Okamurou, s Úsvitem, jsou tu na obzoru nové strany, Robejškovi Realisté, ale také o nich nikdo nic neví, takže je tu celá řada otázek. Není možné všechno, ale je možné leccos. Takže za možné považuji i to, že by lidovci se STAN mohli dosáhnout deseti procent.