Pane prezidente, minule jsem se ptal na vaši plánovanou schůzku s premiérem, nicméně jste řekl, že do jejího uskutečnění nebudete chystané změny ve vládě komentovat. Schůzka se uskutečnila. Řeknete nyní, jak setkání probíhalo, o čem jste se bavili? A jakou atmosféru mělo?

Řekl bych, že to bylo v korektní atmosféře, to zaprvé. Zadruhé, já respektuji právo premiéra navrhnout mi odvolání i jmenování některých ministrů a tento respekt jsem vyjádřil i tím, že jsem podepsal jak odvolání, tak jmenování. Mimochodem, to jmenování proběhne ve středu 30. listopadu, tuším, že v 11 hodin.

Na druhé straně jsem panu premiérovi jasně řekl, že podle základního politologického pravidla se vláda mění v polovině funkčního období a že změna deset měsíců před volbami je poněkud opožděná. S tím souvisí to, že minimálně jeden z těch dvou ministrů měl být podle mého názoru, který jsem panu premiérovi řekl, odvolán už dávno. Pokud jde o Svatopluka Němečka, já sám nemám k jeho práci žádné výhrady, i když se samozřejmě necítím být odborníkem na zdravotnictví.

Co se týče nástupců za tyto dva odvolané ministry, tedy Miloslava Ludvíka a Jana Chvojku, s touto volbou jste neměl žádný problém?

Pokud jde o pana Ludvíka, velmi dobře jsme se shodli na tom, že je zapotřebí dotáhnout zákon o hospicové péči, který nám výrazně chybí. Každý z nás jednou umře a bylo by dobré, aby měl zajištěny podmínky pro důstojné umírání. Jde-li o pana Chvojku, tam jsme zaujali společný názor, že na rozdíl od Jiřího Dienstbiera, který se zaměřoval na práva menšin, často dosti agresivních, hlučných a funkčně ne zcela přizpůsobivých menšin, je zapotřebí respektovat rovněž práva většiny. Kromě toho, že otázku lidských práv nelze redukovat pouze na práva politická, ale i na práva hospodářská a práva sociální.