Ministryně Šlechtová: Abychom rostli, musíme hrát v Evropě rozumnou hru

Nabídku vést kandidátku ANO v Plzeňském kraji jste si několik dní rozmýšlela. Co rozhodlo? A vnímáte skutečnost, že kandidujete proti předsedovi ČSSD Milanu Chovancovi, jako výzvu?

To není žádná legrace skočit z deseti metrů do vody, když příliš nevíte, co vás pod vodou čeká. Každý člověk by si přece podobnou nabídku rozmýšlel.

A co rozhodlo? Pracuji téměř tři roky pro tuto zemi jako ministryně, a s tolika získanými znalostmi a informacemi bych mohla být užitečná i nadále. Třeba právě Plzeňský kraj podporu svých regionů velmi potřebuje. Navíc znám západní Čechy z dětství i z doby studií a mám tu dodnes spoustu přátel.

Co se týče pana Chovance, mohla by vaše otázka stát i obráceně: Myslíte si, že on to jako výzvu necítí?

Hnutí ANO na začátku září představilo svůj volební program pro říjnové volby a okamžitě začala Andreji Babišovi řada opozičních i koaličních politiků vyčítat nesplnitelné populistické sliby a připomínat, že řadu z nich mohl už dávno splnit. Například seškrtání počtu ministerstev či zrušení superhrubé mzdy, což byla agenda právě ministra financí. Proč to dosud nešlo?

Žijeme přece v demokracii a každá i sebemenší novela zákona prochází oponenturou koaličních partnerů.

Souhlasíte s Andrejem Babišem, že pro nás není euro v tuto chvíli výhodné?

Je to stále k debatě, je to otevřené. Musí se zvážit všechna pro a proti… Například Slovensko na přijetí eura vydělalo, jiné státy naopak ne.

Jaký je váš názor na směřování Česka v evropské politice? Měli bychom se snažit, obdobně jako nyní Slovensko, více se zapojit do integrace?

Jsme malá země sevřená mezi velikány – Německo, Polsko, v dáli i Rusko – a nemáme pod sebou bankovní sklepy plné zlata jako Švýcaři. Musíme proto hrát rozumnou hru, abychom rostli. Samozřejmě – rozumná hra neznamená ohnout hřbet, tohle Češi nikdy nedělali.

Potřebujeme ale ekonomickou stabilitu a bezpečnost, bezcelní unii a schengenský prostor – abychom mohli maximálně využít české mozky a tzv. „zlaté české ručičky“ ve prospěch České republiky i celé Evropy. Z tohoto hlediska je pro nás integrace důležitá. Určitě ale nebudeme loutky.

Jak jste se nechala nedávno slyšet, Česku reálně hrozí, že po roce 2020 nebude dostávat žádné dotace z Evropské unie. Unie podle vás zatím nemá žádnou strategii, jak chce po roce 2020 dotace rozdělovat. ,,Je nutné pozitivně využít předsednictví Česka v Radě Evropské unie, které je plánované na druhou polovinu roku 2022,“ řekla jste doslova. Můžete být konkrétnější? Co by pro nás ztráta dotací znamenala? A jaké řešení navrhujete?

Jak bude doopravdy vypadat nové rozpočtové období po roce 2020, je obtížné odhadnout, doba je turbulentní. EU se bude muset vypořádat s propadem v příjmech rozpočtu způsobeným odchodem Velké Británie. Objevují se nové problematické oblasti, které vyžadují finanční krytí – například bezpečnost a ochrana vnějších hranic EU v důsledku migrace. Proto logicky bude muset dojít k revizi celé struktury rozpočtu.

Pokud jde o to, kolik jednotlivé země získají, očekáváme, že peněz bude méně. O kolik to bude, zatím nevíme, ale odhadujeme, že se může jednat cca o 30 %. Navíc ekonomika ČR roste, naše regiony se dostávají postupně přes hranici vyspělosti evropského průměru. Že by ČR neměla, nedostávala z EU žádné prostředky, to je nejčernější, ale zároveň nejméně pravděpodobný scénář. Přesto i s ním počítat musíme.

A jak to budeme řešit? Připravujeme dva strategické dokumenty, které má během září a v půli příštího roku projednat vláda. V nich budou definovány priority, tedy na co hlavně peníze chceme. Abychom tu zmenšenou kupku peněz dál nerozmělňovali, ale řekli si jasně, co skutečně potřebujeme. A to musíme vyjednat a prosadit.

Čerpání evropských dotací v nynějším programovém období 2014 až 2020 je pomalé, současná vláda se příliš nepoučila z chyb, které dělala minulá koalice. Shodla se na tom většina odborníků, které oslovila ČTK. Řadu problémů podle nich současná koalice zdědila od minulé vlády, s jejich řešením však příliš nepohnula. Co vy na to? Nepropásli jsme tak trochu svoji šanci?

No vidíte, a já znám zase jiné odborníky, kteří říkají něco jiného. Celé programové období 2014–2020 už na začátku zdržela o tři čtvrtě roku sama Evropská unie. Čím déle funguje přerozdělování peněz, tím více kolem toho bobtná legislativa. Tuším, že Rakušané spočítali, že se od začátku zvýšilo množství těchto předpisů trojnásobně. A s tím se musíme vyrovnat.

Když jsem nastoupila, řešila jsem především dotažení předchozího období a povedlo se nám vyčerpat 96 % dostupných financí. To třeba premiér považuje za úspěch. A nakolik jsme zvládli současné období, to se dozvíme až za několik let. V tomto okamžiku to nedokáže odhadnout žádný expert.

Pokud jde o chyby – my jsme se hlavně poučili v tom, že už se nestavějí rozhledny v údolí, cyklostezky dražší než dvouproudé silnice, přechody přes dálnice pro křečky a megalomanská golfová hřiště pro hrstku nejbohatších v zemi. Což byly „úspěchy“ v čerpání předchozích pravicových vlád...

Vláda nedostála svému slibu a nepřijala zákon o sociálním bydlení. Vnímáte to jako své selhání? Nebo kdo je odpovědný za to, že se tolik potřebný zákon neschválil?

Klíčovým problémem sociálního zákona bylo, že podle návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí se z kapes všech daňových poplatníků měly platit byty pro desetitisíce lidí. Část z nich si přitom své bytové problémy může řešit sama. Nejsme v komunismu, aby se úspěšným jen bralo a dávalo se třeba lidem, kteří své peníze prohrají v automatech.

Podstatné je proto říci, jaký zákon o sociálním bydlení občané potřebují. Naše ministerstvo bylo gestorem ekonomické části a my jsme se snažili držet měšec tak, aby z něj byly vydávány peníze opravdu efektivně. Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo gestorem té druhé, sociální stránky. A jejich představa, kdo všechno by měl byt zdarma dostat, se diametrálně rozcházela nejenom s naší představou, ale i s možnostmi České republiky jako takové. Jejich odborníci ke všemu neustále měnili své požadavky, takže kvůli tomu nakonec zákon nestihli. Jestli tu je něčí selhání, určitě není u nás.

Co naopak považujete za nejdůležitější z toho, co se vám osobně podařilo?

Pokud chcete považovat za úspěch jen ten zákon, který prošel – což si nemyslím – pak největší úspěchy jsme měli s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek, díky němu to teď zadavatelé mají jednoduší a starostům měst se uvolnily ruce. Pak novela stavebního zákona, která urychlí a zjednoduší celý stavební proces. Anebo novela zákona o pohřebnictví, kterou se nám podařilo zajistit důstojnější zacházení se zesnulými.

Ale pro mě je stejně důležité třeba spuštění demolic mnoha vybydlených objektů, u nichž si starostové doposud zoufali. Nebo peníze, které z MMR odešly na opravy místních komunikací, po kterých každý den jezdí lidé do práce nebo jejich děti do škol. Jsem pyšná na to, že do soutěže Vesnice roku každoročně přibývá zájemců, protože chtějí, ukázat jedinečnost a bohatství našeho českého, moravského a slezského venkova. Vesnice roku vypovídá mnohé nejen o samotném vzhledu obce, ale i o komunitním životě v ní. A o tom, jak se tamní lidé k sobě chovají a jak spolupracují při vytváření společného místa k bydlení. Mám radost, když navštěvuji nové nebo rekonstruované domy seniorů a komunitní domy, kde mi lidé říkají, že se jim tam teď lépe bydlí. A vím, že třeba dotací na odstranění olověných trubek ze starých domů jsme prodloužili život stovkám a možná tisícům lidí.

Jak chcete vyhodnotit, co je důležitější – že někdo bydlí ve stáří v krásném prostředí, že se otec od rodiny nepřizabije na děravé silnici, nebo že si mladá rodina splní svůj stavební sen?

Čemu byste se chtěla věnovat v příštím volebním období?

To bude záležet na tom, co budu dělat. Jako poslankyně, pokud budu zvolená za Plzeňský kraj, budu prosazovat zájmy lidí z Plzeňska. Pokud bych zůstala na nějakém ministerstvu, budu prosazovat jeho efektivní správu. A pokud půjdu někam jinam, třeba hájit Českou republiku u zahraničních institucí, budu se snažit dělat věci co nejlépe tam. Zatím netuším, kam mě politický vítr odvane.

Máte na závěr vzkaz pro voliče?

Všichni chceme lepší zemi pro nás, pro naše děti i naše blízké. Chceme být hrdí na Českou republiku. Ekonomice se daří, ale nesmíme usnout na vavřínech. Stále je obrovské množství výzev, mnohé je třeba zlepšit. Nečekejme, že se to udělá samo. Nebo že to někdo zařídí za nás. Nebuďme lhostejní ke své budoucnosti.