Když jsme v minulém roce slavili sté výročí vzniku Československa, podílel jste se spolu s desítkou dalších západočeských spisovatelů na tvorbě knihy „Moje republika 1918–2018“, jakéhosi almanachu historicko-beletristických textů, v nichž jste vzpomínali na události, které jednak ovlivnily vaše rodiny a jednak ukazují, co je v životě nejdůležitější: rodina, láska, přátelství a dobré mezilidské vztahy. V jakém stavu z tohoto pohledu je naše společnost na prahu druhé stovky let, pokud Českou republiku bereme jako pokračovatele historie, kterou odstartoval vznik tzv. první republiky?

Tento stav lze svobodně kritizovat, ale kritika ztratila význam. „Nikdo nečte,“ parafrázoval už zesnulý spisovatel Lem starověkého klasika, „kdo čte, nepochopí, a kdo pochopí, zapomene“. Samozřejmě ten výrok neplatí totálně, ale ono stačí, že funguje plošně. Kupříkladu proti zmíněné první republice se život a mezilidské kontakty nepředstavitelně zrychlily, a to si nejlépe uvědomíme na příkladu science fiction, ve které někdo zasadí do roku 1919 dnešní síť mobilního a internetového propojení. Tehdejší dějiny by to ne pouze zrychlilo, už brzy by se ubíraly úplně jinam. Dnes ovšem všeobecná informovanost způsobuje nezájem o informace a také neschopnost vybrat ty podstatné a pravdivé.

Na první pohled to sice vypadá, že to umíme, takže třeba Vlastimil Vondruška sepíše zajímavou knihu Epištoly o elitách a lidu. Lenka Procházková je čtena další, v mnohém se prolínající množinou lidí, Benjamin Kuras má své čtenáře a jistěže lze věřit sociologovi Janu Kellerovi. Ale představa, že o analýzách těchto osobností, byť jsou jich desítky, uvažuje celý národ, je naivní. Uvažuje o nich hrstka lidí, kteří věci většinou zlepšují pouze ve své hlavě. Představa, že jde o jedince, z nichž někteří začnou hrát fatální úlohu v českých dějinách, je bohužel pouhým přáním, které je otcem podobné myšlenky. Chci říct, že dochází k jakémusi paradoxu. Dnes je všechno promyšleno a svobodně zveřejněno a lze z toho vyvodit cestu, která by tuto zemi zachránila, ale většině stačí zábava.