Pane inženýre, nebo pane magistře? Řeknete nám nejdříve něco o sobě?

Tak v první řadě, říkejte mi pane Latýne. Ano, mám dvě uznávané vysoké školy, nejsou to žádné šméčkové tituly, jedna je v oboru informatiky Masarykovy univerzity Brno a druhá je v oboru ekonomie, taktéž na Masarykově univerzitě.

Takže jste se zabýval v životě informatikou? Nebo ekonomií? Nebo obojím?

Kromě úplně prvního kratičkého zaměstnání, které bylo spíše na straně ekonomie, jsem se celý život zabýval informatikou. Ano, informatika je velmi obsáhlý obor… Takže bych měl asi doplnit, že jsem se zabýval projektovým řízením v oboru implementace softwarových řešení do velkých organizací, zpravidla privátního sektoru. Nasazovali jsme například software Navision do všech BMW dealerství v České republice a na Slovensku, to samé s Mercedesem. Následně jsem pokračoval v tom samém, ale v nadnárodních projektech: pracovali jsme pro japonskou společnost Konica-Minolta, implementovali jsme jednotné softwarové řešení pro Evropu, Čínu a Japonsko. Musím říci, že tato práce mi dala velmi mnoho. Bylo mi dáno vést dlouhé rozhovory s japonskými a čínskými kolegy a podívat se na svět jejich očima. Nesu si v sobě řadu nezapomenutelných zážitků. Kdo zažije okamžik, kdy s japonským a čínským kolegou přicházíme na jednom čínském náměstí ke světovým hodinám, které každou vteřinu aktualizují počet obyvatel na planetě Zemi, chvíli na to koukáme a pak se japonský kolega otočí na toho čínského a povídá: „Za to můžete vy!“ A Číňan mu vyčítavě odpoví: „Ale já za nic nemůžu! Řekni mi, co mám dělat!“

Tak to je vtipné. Jak tedy vidíte postavení Česka nebo Evropy v porovnání s Japonskem a Čínou?

V Evropě je toho pořád strašně moc, co funguje. Vlastně je Evropa pořád skvělá. Proč? Máme zde tisíciletou historii, minimálně tisíc let se naši předkové o něco starali a opravdu něco vybudovali. Stačí zapíchnout kružítko do místa, kde stojíme, a podívat se, kolik zámků a hradů najdeme v okruhu například třiceti kilometrů. Co mi dělá starosti, to je současný trend Evropy, který pozoruji už zhruba dvacet let. Tento trend musím bohužel nazvat degenerativním.