Na rozdíl od Čechů, kteří remcají někde v hospodě, Francouzi jdou do ulic... Bouřlivé dění ve Francii očima Libora Roučka

6. 12. 2018 18:04

EVROPAN LIBOR ROUČEK „Na rozdíl od Čechů, kteří remcají někde v hospodě, Francouzi jdou do ulic. Jakýkoli pokus o reformu se ve Francii setká s odporem.“ Bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček k protestům Hnutí žlutých vest upozorňuje, že prezident Emanuel Macron byl dosud v reformách úspěšný. „Žádná revoluce, žádné převraty, ale čas od času budou demonstrace v zemích, kde je tradice určitého násilného protestu,“ podotýká Rouček.

Na rozdíl od Čechů, kteří remcají někde v hospodě, Francouzi jdou do ulic... Bouřlivé dění ve Francii očima Libora Roučka
Foto: archiv L. Rouček
Popisek: Bývalý místopředseda Evropského parlamentu a europoslanec Libor Rouček

Protesty Hnutí žlutých vest trvaly od poloviny listopadu, pak premiér Édouard Philippe přišel s ústupkem, že o půl roku odloží zvýšení daně z pohonných hmot a vláda nebude upravovat tarify na elektřinu a plyn. Teď už se hovoří o zrušení daně, případně o tom, že změny nebudou figurovat v rozpočtu na rok 2019. Je současný postup vlády správnou odpovědí?

Je to rozumné řešení. Vláda také řekla, že s veřejností bude problematiku diskutovat. Udělali chybu, že ekologické daně nediskutovali s širší veřejností dříve a vláda jen rozhodnutí oznámila jako hotovou věc. To se samozřejmě nelíbilo nejen Žlutým vestám, ale i široké veřejnosti. Kdyby se tohle uskutečnilo u nás, také s opatřením nebude 70 procent lidí souhlasit. Když se ale podíváme na spotřební daně, Francie je má nižší než Velká Británie nebo Německo. Když jedu ze Štrasburku, natankuji ve Francii, protože v Německu je cena benzínu o několik centů vyšší. Britové nebo Němci nejdou do ulic, i když mají daně vyšší, a berou situaci tak, jak je.

Francouzi mají jinou povahu. Když jde o reformy, jdou do ulic. Jakýkoli pokus o reformu se ve Francii setká s odporem. Také za minulých vlád, za Hollanda nebo Sarkozyho, jakýkoli pokus o reformu skončil. Macron byl doposud úspěšný. Do určité míry reformoval státní rozpočet a Francie na rozdíl například od Itálie nemá problémy s velkými deficity. Reformoval pracovní právo, což se v minulosti zdálo nemožné, a pokračuje dál. Jen udělal chybu, že věc nediskutoval s širší veřejností, odbory a na venkově s farmáři. 

Francie na rozdíl od Velké Británie, Německa a dalších zemí má tradici revolučního marxismu čili anarchismu, ta je tam po desetiletí, a má také tradici krajně pravicových násilných skupin.

Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži

V hlavním městě Francie se demonstrace proti refor...
V hlavním městě Francie se demonstrace proti refor...
Na Elysejských polích vyrostly barikády
Na Elysejských polích vyrostly barikády
Na Elysejských polích vyrostly barikády
Demonstranti ve žlutých reflexních vestách protest...

Fotogalerie: - Policisté a demonstranti ve Francii

V Paříži se konaly protesty proti vládě Emmanuela ...
Demonstranti byli ve žlutých reflexních vestách
Policisté bránili vstupu i na některé ulice kolem ...
Nad Paříží létaly vrtulníky
Policejní obrněnci
Policejní zábrany v ulicích Paříže

I když se lidé z ulic stáhnou, dá se předpokládat, že problém je daleko hlubší. Už jste o některých důvodech hovořil, ale v čem je vlastně hlavní problém sociálního napětí podle vás? Mají se Francouzi skutečně tak špatně, že jim došla trpělivost?

Samozřejmě v každé zemi, a vidíme to i u nás, mají někteří lidé pocit, že se jim nedaří dobře. Rostou jim sice mzdy a platy, ale také životní náklady, viz bydlení v Praze či zdražování potravin. Něco podobného vidíme ve Francii. Francouzům se nevede špatně. Když se podíváme na minimální mzdu nebo platy, přinesou domů třikrát tolik než my v Čechách. Lidé ale mají pocit, že je život složitější, těžší, životní náklady stoupají. A jak už jsem řekl, Francouzi mají v krvi a ve zvyku dát nespokojenost více na vědomí. Na rozdíl od Čechů, kteří remcají někde v hospodě, Francouzi jdou do ulic. S tím musí každý prezident počítat. Psal o tom už de Gaulle a probíhá to za každého prezidenta.

Francii se špatně nedaří, ale v porovnání s Německem po stránce ekonomiky a životní úrovně zaostává. Restrukturalizací daní se snížily daně podnikům, aby do Francie přicházeli investoři, aby se více točila ekonomika, a v tom je Macron do určité míry úspěšný. Když se podíváme na banky, které odcházejí z Londýna, tak vedle Frankfurtu si nejvíce vybírají Paříž. Ale normální člověk, který pracuje jako řidič, prodavačka, učitel, změnu necítí. Lidé mají pocit, že reformy se dějí, ale na úkor středních a nižších vrstev. Nad tím se bude muset nyní Macron zamyslet a pro zbývající období více diskutovat kroky s veřejností a zástupci těch vrstev, kterých se týkají.

O Macronovi se říká, že je prezidentem bohatých. I když už se hovoří o zrušení daně, budou stačit jeho výzvy k dialogu, nebo jsou protesty v ulicích začátkem jeho konce? Ustojí odpor lidí politicky?

Anketa

Důvěřujete Emmanuelu Macronovi?

hlasovalo: 9021 lidí
Prezident Macron má před sebou ještě tři a půl roku do konce volebního období. Situaci ustojí. Protest si do určité míry přivlastnily i vandalské skupiny. Není to žádná revoluce. Macron má silnou podporu v parlamentu a v národním shromáždění. Navíc je opozice oslabena a roztříštěna. Nemyslím si, že by měla připravenou nějakou alternativu k reformám, pouze populisticky těží z problémů a nespokojenosti. Samozřejmě se také spojují krajně levicové a krajně pravicové proudy v odporu proti Macronovi, ale pokud jde o politické kroky, opozice je roztříštěná a nemá sílu shodit prezidenta Macrona a jeho vládu.

Do jaké míry vláda podcenila sociální napětí v zemi? „Ten chudák Macron ani neví, proti komu stojí. Tahle revoluce nemá vůdce, je produktem kolektivní mysli. Angela Merkelová dobře věděla, proč chce sociální sítě regulovat, když zjistila, že jsou centrem odporu proti jejímu sociálnímu experimentu z roku 2015. Ale bylo už pozdě,“ psal šéfredaktor Plesl na sociální síti. „Myslím, že ani pro nás stejně jako pro Německo či pro Francii už není cesty zpět.“ Co si o tom myslíte vy?

Ve Francii se žádná revoluce nekonala a nekoná. Poučení z těch demonstrací bude, že jak ministerstvo vnitra, tak celá vláda se bude muset znovu podívat na nejrůznější násilnické elementy a skloubit svobodu shromažďování, která ve Francii byla, je a bude, s kroky, které páchají anarchisté a vandalové. Není možné, aby násilníci a vandalové přišli do jakékoli čtvrti v Paříži, kdy si samozřejmě vyberou ty světoznámé, viz Champs-Élysées a Vítězný oblouk, a ničili. I z toho se francouzský stát musí poučit. Ano, právo na demonstrace musí být zachováno, nejsme v Rusku, kde Putin proti demonstrantům tvrdě zasáhne a demonstrace nepovolí, ale musí být určitý řád. Demonstrace se musí konat na určitém předem určeném místě, ne, aby byla anarchie po celém městě a vandalové ničili veřejné budovy, soukromý majetek a zapalovali auta. 

Někteří ekonomové předpokládají další krizi, co se bude dít dál? Jaké reakce po Evropě předpokládáte?

Evropanům, ať to jsou Francouzi, Britové, nebo Češi, se daří ekonomicky a sociálně tak jako nikdy v dějinách. To samozřejmě neznamená, že všichni lidé jsou spokojeni, o tom jsme už mluvili. Máme svobodu a demokracii, která zaručuje i svobodu slova a demonstrací, takže lidé čas od času budou proti něčemu protestovat. To neznamená, že dojde k nějaké nové revoluci nebo násilnému převratu. Ukazuje to i situace v zemi, která jako jediná z Evropy neměla za posledních dvacet let ekonomický růst. Ekonomická výkonnost v Itálii je nyní nižší, než byla na počátku finanční krize. Obyvatele sice unavují tradiční strany, takže zvolí nové, které se dostaly nahoru určitým populismem. Ale když se dostanou k moci, problémy, které Itálie má, zůstanou a oni je musí řešit v rámci systému, ve kterém se Itálie, celá Evropa a svět nachází. Jsou po ruce jen určitá řešení. V těch zemích, které jsou schopné a předvídavé, se potřebné změny diskutují a krok za krokem zavádějí, aby nedocházelo k situacím jako ve Francii. Změnám, které přináší globalizace a technologický vývoj se musí přizpůsobovat ekonomika i sociální systémy. Některé země jsou v reformách úspěšnější, jiné méně. Historicky to tak v Evropě je, že severozápadní Evropa je v tom úspěšnější, než je evropský jih, do kterého částečně patří i Francie. Žádná revoluce, žádné převraty, ale čas od času budou demonstrace v zemích, kde je tradice určitého násilného protestu.    

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kdyby Slonková s Kubíkem lezli do domu v Americe, tak je zastřelí. A ty demonstrace, to bylo typické chování Pražáků, říká advokát Kříženecký

20:29 Kdyby Slonková s Kubíkem lezli do domu v Americe, tak je zastřelí. A ty demonstrace, to bylo typické chování Pražáků, říká advokát Kříženecký

ROZHOVOR „Sabina Slonková s Jiřím Kubíkem chtěli vyvolal senzaci. Ale kdyby je Babiš zaplatil, tak t…