Minulý pátek schválili poslanci daňový balíček, ale jak se ukazuje, spokojený s ním není skoro nikdo. Premiér a ministryně financí se hrozí toho, že by v něm zůstal pirátský návrh na zvýšení daňové slevy na poplatníka z 24 800 na 34 125 korun, což by v souhrnu s ostatními změnami připravilo veřejné rozpočty v příštím roce o 130 miliard. ODS přichází s návrhy, které vcelku souzní s představami hnutí ANO, jinak to vidí Pirátská strana a ještě jinak ČSSD. Jak se dostat z této šlamastyky odstartované pokusem zrušit superhrubou mzdu?
Nemyslím, že se z té šlamastyky v dalších letech dostaneme. U nás v podstatě neexistuje žádná funkční opozice, která by měla ucelenou představu, nějaký filozofický koncept. Do aktuálního populistického stavu dostal svět rozpad filozofie, jen ucelená filozofie svět zase může vyvést na nějakou přímou cestu. Jenomže aktuální politici – míněno včetně poslanců – žádnou filozofii nemají.
Jsou schopni v jediné větě zmatlat dohromady slova jako „rovnost“ a „spravedlnost“, což jsou výrazy, které jsou vůči sobě v protikladu. Poslanci jsou ale schopni vyžadovat „rovné“ a současně „spravedlivé“ daně. To už mohou rovnou chtít vynucovat suchý déšť. Proto namísto nějakého uceleného konceptu k jakémukoliv daňovému balíčku přilepují jen nekoncepční přílepky. S takovou se samozřejmě můžeme s funkční podobou daní rozloučit. A mezi námi, po volbách to nebude lepší. Jakýmikoliv dalšími přílepky to samozřejmě nevylepšíme ani omylem.
Já bych to viděla asi takhle: Buďme rádi za nižší daně, dojem samozřejmě silně kazí rozvrat veřejných financí, který se nám ve zlém vrátí. Ale když už zlo, volím to menší. Tedy rozvrácené finance a nižší daně, než rozvrácené finance a vysoké daně.
Součástí schváleného daňového balíčku je i zdanění prodeje akcií ve výši 20 milionu korun a více, které jsou v držení déle než tři roky, což byl návrh pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka. To by mělo dopad i na podnikatele, kteří léta budovali svoji firmu, a když by ji nyní chtěli prodat, stát by jim většinu utržené částky zdanil sazbou 23 procent. I když senátoři ODS dle předsedy svého klubu Zdeňka Nytry podpoří pozměňovací návrh, který pomůže tuto daň zrušit, nezačínají být pirátské návrhy v ekonomické oblasti tak trochu strašákem i vzhledem k tomu, že média čím dál častěji prezentují možnost, že za rok už by premiérem mohl být Ivan Bartoš?
Pirátské návrhy nejen v ekonomické oblasti byly strašákem od začátku existence Pirátské strany, jenom piráti nebyli tak silní, aby jejich nápadům veřejnost věnovala dost pozornosti a uvědomovala si, že piráti jsou kolektivisti jak řemen. Jediná změna je teď v tom, že jak sílí, jejich nápadům je věnována větší pozornost.
40 let kolektivistických experimentů českým zemím bohatě stačilo, dosud jsme nedokázali Německo dohnat. A pokud si Německo samo sobě nějakou diletantskou ekonomickou sebedestrukcí samo „neublíží“, podle všeho ho v horizontu lidského života ani nedoženeme. To se nám těch 40 let pěkně vyplatilo. Takže díky, další kolektivistické experimenty bychom si mohli odpustit.
Lidé si neuvědomují, že pirátské návrhy jsou vlastně tažením proti existenci soukromého vlastnictví. Mají pocit, že daň na prodej akcií se týká nějakých „ošklivých, zlých burzovních spekulantů“. Vůbec jim nedochází, že je to vlastně trest za vybudování soukromého vlastnictví, firmy, která dávala práci dalším lidem. Je to trest za schopnost. Krádež soukromého vlastnictví. V podstatě forma jeho zestátnění.
Psali jsme:
V reakci na to, že Maďarsko a Polsko zablokovaly jednání o rozpočtu EU na období 2021 až 27, přišel portugalský premiér António Costa s návrhem na rozdělení Evropské unie na „vzorné žáky“ a „potížisty“. Není to tak dávno, co se na neposlušné členské země zlobil také francouzský prezident Emmanuel Macron a plánoval „dvourychlostní Evropu“. Co by pro EU znamenalo rozdělení na dvě části, ať už podle jakéhokoli klíče, a nedochází už „starým“ členům trpělivost s těmi, které přijali v posledních dvaceti letech?
To by bylo naprosto skvělé, geniální, výborné! Všem by to pomohlo. Už od roku 2008, kdy došlo k finanční krizi, tvrdím, že evropská integrace drtivé většině zúčastněných zemí – snad s výjimkou Německa a možná drobných zemí typu Lucembursko – škodí. Vede ke shodné hospodářské politice pro velmi nesourodé země. Vynucuje – v případě eurozóny – stejné úrokové sazby, stejný měnový kurz, stejnou fiskální politiku a tak dál pro země, které jsou naprosto odlišné a potřebují úplně jinou hospodářskou politiku. Brzdí to rychlé, zadlužuje to pomalé. Do značné míry to pak platí i pro celou EU.
Rozdělení EU na dva celky by pro nás bylo požehnáním. Nemusím, doufám, dodávat, že my bychom samozřejmě měli chtít být mimo rychlé jádro. Tedy, když se někomu líbí ten výraz, prosím, říkejme tomu klidně třeba „potížisté“. Pointa je ale v tom, že oni „potížisté“ by měli pomalejší a volnější integraci a nebyli by tolik svazováni „unijními hodnotami“ a unijní hospodářskou politikou včetně přerozdělování z fondů.
Mikuláš Ferjenčík
Závěr roku bez lyžování na evropských svazích požaduje kvůli covidu italský premiér Giuseppe Conte. A prozradil, že společně s Angelou Merkelovou a Emmanuelem Macronem pracuje na společném evropském protokolu k tématu zimní dovolené, kterou si nyní nemůžeme dovolit. Zato rakouský kancléř Sebastian Kurz nápad odmítl. Je vůbec myslitelné, aby EU „úředně“ zavřela až do konce prosince všechny areály v Evropě?
Ano, Evropská unie už dávno není svobodnou zemí, proto to myslitelné je. Další důvod, proč chtít EU rozdělit na dvě části s tím, že my v jádru nebudeme. Cožpak před rokem touto dobou si někdo uměl představit, že budou zavřeny restaurace, školy, mnohé podniky, lidé budou drženi v karanténě, budou na nich vynucovány hromadné testy, bude jim dovoleno cestovat jedině s očkováním a budou donuceni nosit přes obličej nefunkční kus hadru? Pochopitelně ne všechno z toho souvisí s EU, tím jen demonstruji, co všechno jsou lidé schopni akceptovat. Tak proč bychom si teď nemohli představit, že nám EU zakáže lyžovat?
Eurokomisař pro řešení krizí Janez Lenarčič v rozhovoru pro HN ujistil, že Evropská komise pošle Česku tolik dávek vakcíny, kolik bude potřebovat. Všechny smlouvy, které s výrobci uzavírá, obsahují ustanovení, které zaručuje, že všechny členské státy budou mít k vakcínám rovnoprávný přístup. Dá se tohle brát jako příklad výhodnosti být součástí většího celku, nebo to lidé v tuzemsku tolik neocení, když většina Čechů očkování zatím odmítá?
Hmm, to bychom asi měli padnout na kolena vděčností, že našemu suverénnímu státu nějaký cizí státní úředník milostivě pošle tolik vakcín, kolik on usoudí, že bychom mohli potřebovat, že? Dochází nám, nakolik jsme už byli ochotni vzdát se své suverenity, když jsme došli do tohoto stavu?! Nejsme si dokonce ani schopni jako stát nakoupit své vlastní léky! Vždyť takový přídělový systém pro léky je srovnatelný s protektorátem. Celé je to naprosto popletené: Nejen, že EU nám jako státu přiděluje nějaké vakcíny, ale i to, že stát pak bude podle všeho přidělovat vakcíny lidem, o kterých se on bude domnívat, že jsou jich „hodni“. A že kdo nebude očkován, nebude mít nejspíš stejná práva jako ten, kdo očkován bude – protože nebude smět cestovat. Židovská hvězda, nebo očkovací průkaz – najděte tři rozdíly.
Existuje jediný přijatelný systém: Dobrovolné očkování, nulové sankce za neočkování, očkování placené z vlastních peněz zájemcem a očkovací dávky nakoupené zájemcem přímo od výrobce. Všechno ostatní je absolutně zvrácená ideologie.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Zatímco Mezinárodní měnový fond ve svém pracovním dokumentu z minulého roku uvažuje o úplném zrušení peněz, jak je dnes známe, v Německu se v současnosti uskutečňují tři čtvrtiny plateb v hotovosti. Češi si příliš nelámou hlavu s tím, že každá platba kartou či bankovním převodem je zaznamenaná v systému a lze ji dohledat, kdo, kde, kdy a za co platí. Podceňujeme ochranu soukromí, nebo by se zase tak moc nestalo, pokud by šla Česká republika a Evropa cestou postupných omezení papírových a kovových peněz?
Ochrana soukromí a fakt, že stát má absolutní přehled o jakékoliv vaší platbě, je věc jedna. Je nepříjemná. Ale nějak se s ní žít ještě dá. Ale pak je tu ještě věc druhá, a ta je potenciálně likvidační. Jakmile zrušíte hotovostní peníze, veškeré vaše peníze budou muset být uloženy v bance; jinak to technicky nejde. A potom nic nebrání tomu, aby stát uvalil na vklady třeba úrokovou sazbu mínus 10 procent. S tím, jak je stát předlužen, k tomu má enormní motivaci: Záporné úroky by totiž časem státní dluh samy požraly, aniž by stát hnul prstem. Jenomže záporné úroky zároveň taky požerou vaše celoživotní úspory a vy nemáte žádnou šanci se bránit, protože peníze z bank nedostanete.
A potom: Převod vašich úspor na dolary? Zakázat. Převod vašich úspor na bitcoiny? Zakázat. Koupě zlata? Zakázat. To všechno je technicky velmi snadno realizovatelné, jakékoliv vaše platby jsou totiž sledovatelné. A to si pište, že pokud by stát zrušil hotovostní peníze a měl by motivaci zavést záporné úroky, tak by to samozřejmě zakázal. Ze systému by nebylo úniku. Pá pá, celoživotně našetřený majetku. To proto je zákaz hotovosti tak strašně nebezpečný. Těm, kdo po zákazu hotovosti volají, jen nedocházejí souvislosti.
Psali jsme:
|
JAK NEPŘIJÍT O PENÍZE
* Objednat za zvýhodněnou cenu ZDE |
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
