Před třemi lety jste na konto obchodů v Rusku uvedl, že jsme si své pozice tak trochu zlikvidovali sami. Jak byste popsal dnešní situaci?
Současná doba je výrazně složitější, nežli byla doba před třemi roky. Velké české investiční akce se v současnosti v Rusku neodehrávají. Zaprvé je nemá kdo dělat a zadruhé se k tomu ani nedostane. Je to o menších a středních projektech, případně o nějakých subdodávkách. Problémem, který to dovedl do dnešní situace, byla první polovina loňského roku (kauza Vrbětice a dění okolo, pozn. red.), která nás dostala do pozice, ze které se odrážel veškerý další vývoj včetně obchodních příležitostí.
Vyeskaluje nová situace kolem Donbasu do konfliktu evropského formátu?Anketa
Poté, co jsme jako Česká republika byli zařazeni do onoho dvoumístného seznamu nepřátelských subjektů, tak se to odrazilo i na obchodně-ekonomických aktivitách našich firem. Když budu úplně konkrétní, jsou firmy, které v této době přišly o již předjednané zakázky a projekty. V té době ruské regiony, o které se opíráme nejvíc, měly z ústředí pokyn, že s Čechy jen ve výjimečných případech.
Stránky Komory pro hospodářské styky se zeměmi SNS najdete ZDE:
Hovoříte o rozpracovaných projektech, o které jsme přišli. O jakých objemech se zde bavíme?
Nedokážu to říct přesně, jde o věci z oblasti strojírenství, zemědělských technologií. Nemám jasnou představu. Byl tam například projekt kravína pro 400 kusů zvířat, prasečák podobné velikosti, věci tohoto charakteru. Ve strojařském průmyslu šlo o dodávky určitých komponent pro výrobní podniky, ale to bohužel také nedokážu kvantifikovat. K těmto informacím se dostanu jen tehdy, když mi firma mezi řečí sdělí, kolik je to stálo.
Ke konci loňského roku jsme začali dostávat signály z regionů od našich ruských partnerů, tedy tamních obchodně-průmyslových komor, že se situace trochu stabilizovala a že tento pokyn v podstatě není tak rigidní.
Na začátku tohoto roku jsem měl příležitost mluvit s několika prezidenty těchto komor a bylo mi potvrzeno, že Kreml dává regionům volnou ruku, pokud jde o rozvoj zahraničního obchodu.
Když jsme nyní probrali loňský rok a krizi okolo Vrbětic, jak se s odstupem času díváte na sankce, které byly na Putinovský režim uvaleny v roce 2014, na začátku ukrajinské krize, pohledem českých podniků, které v Rusku obchodovaly?
Ty nám samozřejmě ublížily. V řadě případů, zejména pokud šlo o specializované dodávky, které z pohledu našich úředníků podléhaly pravidlu dvojího použití (zboží, které lze použít jak pro civilní, tak pro vojenské účely, pozn. red.), tam byl vývoz pro naše firmy zakázaný. To by bylo celkem pochopitelné a nedalo by se proti tomu nic namítat, pokud by tyto sankce byly uplatňovány ze všech zemí EU, ale tak tomu nebylo.
Už tehdy jsme měli informace o řadě případů, kdy věci, které byly rozpracovány českou firmou, převzaly firmy italské, německé nebo americké. Toto nám tam udělalo velkou čáru přes rozpočet a pochopitelně tím docházelo ke ztrátě trhu. Jestliže tam vznikaly nové příležitosti, tak už Češi ani nebyli oslovováni, protože se z nich stal nejistý partner. V řadě případů naše místa zaujaly tyto zahraniční firmy, také z Rakouska, Korey, Japonska atd.
Ty ztráty jsou citelné, je to vidět i na počtu firem, se kterými spolupracujeme. V dobách kolem roku 2012 jsme měli více než 150 aktivně spolupracujících firem a v současné době to je jen kolem 70. To jsou ale jen čísla za naši komoru, nikoli za export jako takový. Část trhu si také pokryli sami Rusové svým programem náhrady.
O té politice ruské soběstačnosti se často hovoří, víme, že mnoho věcí nefunguje, jedním z úsměvnějších případů byl onen známý „běloruský“ parmezán… Jaký je reálný rozsah těchto ruských opatření z hlediska soběstačnosti a může i toto zavřít českým firmám do budoucna dveře, pokud se budou chtít na ruský trh vrátit?
Určitě jim to nepomůže. Domnívám se, že tím Rusové pokrývají tak 20 % svých potřeb. A zbytek řeší ti, kteří nejsou povinováni sankcemi, nebo ti, kteří to nějakým způsobem „řeší“.
Pokud bude Petr Pavel opravdu kandidovat na prezidenta,...Anketa
Tím „řešením“ opět ukazujete na Italy, Němce…
…samozřejmě. Když vám řeknu, že se tam postaví továrna za peníze zahraničního investora, třeba německého výrobce zemědělské techniky, tak tam vyrábějí různá zemědělská zařízení a ta jsou brána jako ruská výroba. Je úplně jedno, že to je německý engineering, že tam jsou lidé vyškolení německými instruktory…
Oni šli tak daleko, že na místní univerzitě vybudovali učebnu vybavenou těmito stroji, takže absolvent této nejmenované zemědělské univerzity, agronom, neumí s jinými stroji pracovat. On přijde na farmu a první co bude, když tam ty stroje nebude mít, tak si je pořídí. A ruský stát mu to zadotuje, protože potřeba soběstačnosti v oblasti zemědělské výroby je jedním ze stěžejních úkolů.
Když vám řeknu, že na v Rusku vyrobený kombajn dostane tamní farmář od státu 50% dotaci a na dovozový je 100% dovozové clo…
O tomhle to je. Jenže to si nemůže dovolit každý. Těch lokalizovaných výrob z naší strany v Rusku moc není, nějaké tam jsou, ale ne mnoho. Oni samozřejmě tvrdí, že první takovou byla Škodovka. Já jim říkám: „Přítelé, Škodovka není česká firma, to je Volkswagen!“ Takže my na tom s těmi investicemi zase nejsme tak špatně (smích). Ve skutečnosti jsou to spíše malé a střední podniky, které se tam nějakým způsobem dobře etablovaly, například Brisk (táborská firma vyrábějící svíčky a zapalovací techniku do automobilů, pozn. red.), který je velmi zkušený a dlouhé roky měl filiálku v Kaliningradu, ti se nyní přesunuli blíže k tamní výrobě osobních automobilů do Togliatii. Tato firma si tam drží obrovskou část trhu a v takovém případě se ta investice vyplatí.
V souvislosti s aktuálním děním, a tím, jak Ruská armáda vpadla do oněch dvou regionů na Ukrajině, označovaných jako DLR a LLR, se v Evropě hovoří o možném výrazném posilování sankcí vůči Rusku. Já se chci zeptat, zda to podle vás může ještě mít na Rusko nějaký reálný dopad.
Záleží na tom, co si Brusel, závorka Washington, připravili. Mluví se o personálních opatřeních, ta jsou taková podivná. Ono se řekne: „No tak co, tak zablokují majetek nějakého miliardáře tam u nich v USA a on si bude žít v klidu v Rusku.“ Jenže ono to není tak jednoduché, ti lidé jsou často úzce navázáni na „vrchnost“, a tím pádem naše a zahraniční firmy využívají jejich dobře zaplacených služeb k tomu, aby si garantovali své investice v ruských oblastech. Toto nějaký dopad mít může.
Pokud jde o ty další… říkalo se, zda bude Nord Stream 2, nebo ne…
…teď je čerstvá zpráva, že Německo pozastavilo certifikaci Nord Streamu 2…
…ta stála už doteď.
To je právě ta otázka, nakolik jde o pouhé slovíčkaření. Pozastavit lze „od–do“…
…no právě. Pozastavení snese všechno. Je otázka, co by s Ruskem udělalo odpojení od bankovního systému SWIFT. To by samozřejmě bylo významné, i když oni jsou z velké části orientováni na asijský trh, takže možná by tam s tím něco dokázali udělat.
Jinak si ale myslím, že další omezování dovozu a vývozu, tam už možností příliš není. To už by byla absolutní izolace a pak by na to opravdu výrazně doplácely i naše firmy, které jsou tam pořád ještě výrobci a prodejci svého zboží.
Ještě je tu jeden sekundární dopad sankcí na české firmy působící v Rusku. Pokud tam dnes české firmy za stávajících podmínek fungují, to je jedna věc. Ale v okamžiku, kdy se ta firma bude chtít etablovat v rámci nějakých zásadnějších projektů v zemích, jako jsou USA, potažmo některé velké země EU, tak by jejich angažmá v Rusku mohla být pociťována velmi negativně. Takže bych nevyloučil, že někdo, kdo v Rusku dělá a chce se zúčastnit tendru na velmi zajímavou zakázku někde v EU, by mohl být na základě této skutečnosti z toho tendru vyřazen, nebo by prostě neuspěl. Nyní jsem mluvil s jedním známým a ten mi řekl, že mu už toto bylo jednou naznačeno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Marek Korejs
