Naštvaní na vládu? Moc to tak nevypadá. „Mají obavy, co by pro ně účast ve stávce znamenala,“ varuje Konečná

Paní poslankyně, na svém fb jste sdílela fotografii z akce odborů KOVO, které se zúčastnili i zástupci KSČM s tím, že atmosféra byla bojovná a že řadoví zaměstnanci jsou na „pětidemolici“ fakt rozzlobení. Máte ale pocit, že odbory dělají dost? Je, nebo není správný čas ke generální stávce?

Anketa

Vadí vám, že ČT vysílá „komunistické“ seriály jako Chalupáři nebo Nemocnice na kraji města?

Vadí

Nevadí

90%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 25752 lidí

Každou aktivitu, která upozorňuje na kroky současné vlády z pohledu pracujících, maximálně oceňuji. Odbory dělají pro své členy spoustu práce, která možná na první pohled vidět není. Výsledek se pak ale vždy promítne do podepsaných kolektivních smluv. Naší účastí jsme za KSČM chtěli dát najevo naši solidaritu se všemi pracujícími. Chceme lidem připomínat kroky Fialovy vlády. Věřím, že soustavná práce našich členů i sympatizantů, kteří jsou aktivní v odborech, bude nakonec lidmi zhodnocena ve volbách. A dá nám opět šanci ovlivnit politiku v Parlamentu. Pokud bych za sebe měla říci, zda jsou zaměstnanci na pětikoalici rozzlobení, podle počtu účastníků to tak nevypadalo. Pokud se v regionech nepostaví proti této asociální vládě desetitícové demonstrace, tato vláda bude ve své destruktivní politice pokračovat. V minulosti byla generální stávka namířena proti státním podnikům. Ano, význam bude mít, když se spolu dají dohromady veškerá odvětví, průmysl, doprava, školství, zdravotnictví, pracovníci v řetězcích. A uvědomí si, kdo je skutečně za jejich problémy odpovědný. Zatím se vláda snaží alibisticky shodit své problémy na předchozí vlády.

U velké spousty pracujících ovšem vidím také strach. Ačkoli mají právo demonstrovat, dokonce i zákonné právo na stávku, příliš toho nevyužívají. Mají obavy, co by pro ně účast ve stávce znamenala. I přesto, že českým pracujícím poklesly reálné mzdy nejvíce ze zemí OECD. Roste tak skupina obyvatel, kteří nejsou schopní vyjít s příjmy ze své práce. A netýká se to jen samoživitelek a důchodců. Týká se to už i rodin, kde oba dospělí pracují. Až i těmto lidem dojde trpělivost, pak už změny ve společnosti nic nezastaví.

Poslanecká sněmovna v prvním čtení schválila obrannou smlouvu se Spojenými státy. Co na to říct? A co říci na postoj, který k této dohodě zaujalo hnutí ANO?

Budeme dále pokračovat v našich aktivitách, kdy lidem vysvětlujeme nebezpečí, která pro nás ze smlouvy vyplývají. KSČM jako jediná strana k tomuto tématu má petici, organizovali jsme happening před Poslaneckou sněmovnou i demonstrace v řadě regionů. Se svými aktivitami neustáváme, i když je jasně vidět, že nejen vláda, ale i opozice s touto vazalskou smlouvou souhlasí. Ostatně podobně se zachovali při hlasování o zvýšení výdajů na zbrojení. Ohledně ANO 2011 ať si lidé odpoví sami, zda se v tak závažné otázce týkající se suverenity našeho státu takto chová skutečná opozice. Za mě až na výjimky nikoliv.

Připomeňme, že KSČM pořádala protestní akce proti této dohodě i přímo před Poslaneckou sněmovnou. Co tedy považujete v rámci této dohody za největší problém?

Celou smlouvu považujeme z pohledu KSČM za problém. Pokud by nebylo v plánu tady mít americkou armádu, proč tedy tak složitá příprava? A jako zásadní vidíme, že nebudeme mít jako stát kontrolu nad těmito zónami. Dále nám v případě Mošnova vadí to, že stát již dopředu plánuje nakládat s něčím, co mu vlastně zatím ani nepatří. Pobyt těchto armádních uskupení americké armády budeme platit my. Z našeho rozpočtu. To je další z věcí, která lidi dráždí. Ozbrojené síly USA budou rozhodovat, co si na našem území uloží. Zda a jaké typy zbraní to budou nebudeme moci ovlivnit. To je opravdu „vzájemně vyvážená“ smlouva. A proto si dovolím z tohoto místa vyzvat všechny občany, kteří s touto smlouvou nesouhlasí, všímejte si ve svém okolí kroků, které proto této smlouvě jako KSČM děláme a podpořte je. Připojením se k těmto protestním aktivitám dáte jasně najevo, že tato vláda překračuje své mantinely a dále její vládu nechcete! My se této vlády nebojíme!

Pojďme na další téma. Co říci na to, co se zhruba před týdnem odehrálo v Rusku?

V Rusku se denně odehrávají miliony věcí. Ale vy asi směřujete k postupu wagnerovců na Moskvu. Mohla bych to asi komentovat jako mnoho osob ve veřejnoprávních médiích. Tedy bez přímých informací. Nebo myslíte, že reportéři České televize mají své zdroje v Kremlu? Byly by to ode mě spekulace. Stejně jako se jich dopouštěli různí komentátoři. Toho se chci vyvarovat. Nechme si na tato hodnocení časový odstup. A pak se k tomu můžeme někdy vrátit. Jediné, co v této chvíli mohu říct, že existence soukromých armád je něco, co by vůbec nemělo existovat!

Do mezinárodního povědomí se při této příležitosti zapsali český ministr zahraničí Jan Lipavský svým tweetováním o blížící se dovolené na Krymu, na které reagovala mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová. Je právě toto styl komunikace, kterým by se měl prezentovat šéf české diplomacie?

Přístup našeho ministra zahraničí k tomuto tématu považuji za zcela tristní pro celou naši diplomacii. Pokud má dojem, že svými rádoby vtipnými komentáři pomůže vyřešit situaci na Ukrajině, nemůže být dál od reality. Jak ministr zahraničních věcí, tak ministryně obrany si v této chvíli dovolí říci jen to, co od nich očekávají Spojené státy. Bohužel nám na tomto místě chybí někdo, kdo by pochopil, že se svět, jak jsme ho znali ještě před pár lety, výrazně změnil. Že zde dochází k novému rozdělení sil na mezinárodním poli. Že nyní je potřeba si uvědomit, že kroky, které jako stát uděláme, ovlivní naši zemi na deset patnáct let dopředu. A bude to mít samozřejmě dopad jak na společenskou situaci, tak zejména na tu ekonomickou. Stejně jako zápalky, tak i diplomacie v rukou nedospělých, způsobí více škody než užitku.

Už v minulém rozhovoru jsme mluvili o blížících se volbách na Slovensku. V některých médiích zaznívá varování, že pokud by vyhrála dnešní opozice, může se výrazně omezit podpora Ukrajině ze strany Slovenska. Ve svém pořadu Bez obalu jste uvedla, že se NATO rozhodlo zvýšit podporu Ukrajiny u tamních obyvatel prostřednictvím marketingové kampaně. Co na to říci? A opravdu lze očekávat menší podporu Ukrajiny ze strany Slovenska?

O tom, jak volby dopadnou, rozhodnou slovenští voliči už v září. Jak politiku na Slovensku sleduji, již nyní jsou debaty oponentů velmi tvrdé. Mám samozřejmě k některým větší sympatie. Přála bych úspěch levici – zejména té radikální, autentické. Troufnu si odhadnout, že povolební vyjednávání o vytvoření nové vlády budou složitá. A jen připomenu naší vládě, že i ta slovenská stála na svém počátku jako čtyřkoalice na pevném většinovém parlamentním půdorysu a svého plánovaného konce volebního období se nedočkala. A pokud nastoupí nová vláda, bude mít jistě na programu problémy svých voličů a vůbec bych se nedivila, pokud by k omezení podpory Ukrajiny došlo.

Podívejme se i do Francie, kde se v posledních dnech po zastřelení mladého řidiče s údajně africkými kořeny, konají protesty, které se zvrhly doslova v pouliční nepokoje, rabování… Z některých míst zaznívá, že se něčeho podobného za pár let můžeme dočkat i u nás, vzhledem k dohodě ohledně migrační politiky, kterou ministr Rakušan podepsal. Je to oprávněná obava? A jak odhadujete vývoj ve Francii?

Francie má dlouholetou koloniální minulost. Takže situace je tam trochu jiná. U nás k nepokojům v takovém rozsahu podle mého soudu nedojde. Neznamená to ale, že bychom mohli přestat dbát na svou bezpečnostní politiku vzhledem ke stávajícím migrantům. Popíráním jejich kriminality takovým problémům připravujeme živnou půdu. Ano, slyším od občanů obavy, že se po skončení konfliktu staneme cílovou zemí žoldáků a různých bojových skupin, které na našem území působily už v 90. letech. Již dnes se stačí podívat na parkoviště před nákupními centry ve velkých městech a pocit bezpečí se vám začne rapidně snižovat.

Každopádně pakt k migrační politice, který Rakušan podepsal bez nějakého širšího projednání, je jen ukázkou toho, jak politici vládní pětidemolice zacházejí s naší suverenitou. Za KSČM jej rozhodně – stejně jako „povinnou solidaritu“ – zcela odmítám.