Řada ředitelů základních a středních škol si stěžuje na ponížení financí na výukové pomůcky i další činnosti spojené s výukou u tzv. ONIV (prostředků na ostatní neinvestiční výdaje). Někteří musí proto tento deficit zacelovat ponížením některých platových složek pedagogů, jiní škrtají výuku plavání, výlety a podobně. Nicméně ministerstvo školství i někteří zaměstnanci krajských úřadů jsou přesvědčeni, že školy jsou v naprosté pohodě, argumentují navýšením financí oproti roku 2020 o 0,5 miliardy a vyšší podporou digitální výuky. Kdo tedy má, dle vás, vlastně pravdu?

Pedagogická komora už od svého vzniku v roce 2017 upozorňuje na dlouhodobé podfinancování českého školství. To má negativní vliv na kvalitu vzdělávání. Chybí peníze na platy učitelů, pomůcky a učebnice pro žáky i na opravy školních budov nebo rozšiřování kapacit škol pro nové žáky, jejichž počet každoročně roste. V roce 2021 vláda Andreje Babiše konečně navýšila rozpočet na platy pedagogů i na ostatní neinvestiční výdaje. Očekával jsem, že i pro novou vládu bude školství priorita, ale opak je pravdou. Vláda Petra Fialy šetří na našich dětech, tedy na budoucnosti České republiky.

Letošní problém s ONIV ovšem vznikl kvůli něčemu jinému. Vláda vzala skoro miliardu korun veřejným mateřským, základním a středním školám a přesunula tyto peníze do rozpočtů soukromých a církevních škol. Podporu výuky nové informatiky bych s tím nespojoval, protože na tu dosáhne jen 57 procent základních škol a navíc jde o účelově vázané dotace z Národního plánu obnovy, které lze použít jen na nákup počítačové techniky nebo výukových programů. Učebnice nebo pomůcky pro žáky z nich školy pořídit nemohou.

Ředitelé také kritizují způsob financování svých škol, zejména fakt, že v kolonce ONIV jsou jak peníze na školní pomůcky, tak i finance na náhrady za nemocenské nebo povinné pojištění zaměstnanců, což zvláště v covidové době dělá problémy. To je opravdu tak těžké tyto výdaje rozdělit jiným, vhodnějším způsobem?