Pane doktore, do Senátu kandidujete za ODS již podruhé. Dosud jste jako senátor pracoval ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Předpokládám, že v načaté práci tam budete chtít pokračovat. Anebo byste si radši zvolil jiný výbor?
Ano, je to můj zájem i životní práce a odbornost, ale také nemám rád - stejně jako většina lidí - změny a setrvávám u rozdělané práce, dokud ji nedokončím. Nemám rád nedodělanou nebo odfláknutou práci. A stejně tak nemám rád přestupy, neboli změnu dresu. Nechápu, že někdo dokáže zradit stranu, za kterou byl někam zvolen a kde byl z nějakých důvodů, jen aby se někde udržel nebo měl osobní prospěch. Nejbrutálnější je, když někdo dokonce kandiduje za jednu politickou stranu a zůstává v té své poslední a prohlásí před voliči, že pokud uspěje ve volbách, tak do té nové přestoupí. Jestli tohle volič unese, tak je hlupák, stejně jako ten, kdo se tak chová.
A na co se ptáte, není problém jen jednou za šest let, kdy Senát mění kandidáty, ale to se děje každé dva roky, to znamená, že v Senátu se mění členové výborů a komisí vždy po každých volbách, přestože se obměňuje jen jedna třetina. Takže já jsem se mohl rozhodnout a změnit zájem v Senátu již třikrát, ale pořád zůstávám ve výboru a komisích, které jsem si vybral při vstupu do této horní komory Parlamentu, což znamená zdravotní a sociální výbor, komise pro média a komise pro práci Senátu, protože se domnívám, že to je pro mne parketa, kde mohu něco ovlivnit a změnit a kde má mé členství smysl a význam.
Kandidujete na Praze 1, v obvodu, kde o senátorský post svede boj až 15 kandidátů. Čím chcete voliče přesvědčit o tom, že vy jste ten nejlepší?
Jsem v tomto obvodě již šest let senátorem a tehdy jsem měl u voličů nejlepší úspěch, a to i proti velmi silným kandidátům a osobnostem. Jak jsem již uvedl, nepatřím k lidem, kteří ve vlastním zájmu mění například i volební obvod. Domnívám se, že voliči vědí, kdo jsem, co dělám a co jsem pro Pražany již vykonal i případně, jak jim pomáhám. Nejsem přímo svázán s žádnou politickou stranou, jsem nezávislý kandidát na kandidátce ODS, hlasuji vždy dle svého nejlepšího svědomí na podkladě dostupných informací a bez ovlivnění kýmkoliv, to jest bez tlaku části voličů, zájmových skupin, firem nebo lobbistů a politických stran. Nejsem spjat s žádnou kauzou nebo jinými negativy. Pomáhám a zachraňuji. Prahu a její problémy znám jako každý Pražan, navrhnul jsem i jejich řešení. Také si myslím, že s ohledem na svůj věk ještě nepatřím do starého železa. Plním obě své funkce bez nedostatků. Domnívám se, že občané vidí, kam směřuje Senát pod dominantou ČSSD a že je potřeba do Senátu více vrátit pravici.
Jak na vás působily nedávné sněmovní pře koalice s opozicí ohledně služebního zákona?
Nijak. Nesleduji šarvátky politických stran nebo jednotlivých politiků. Už jsem jimi stejně jako většina lidí unavený a otrávený a nehodlám si už tím kazit život. Zajímají mne pouze činy a výsledky. Až se s tím poperou poslanci, tak to přijde k nám do Senátu, kde budu řešit aktuální návrh. A opět se rozhodnu hlasovat tak, jak to vidí lidé, kteří zde především žijí. Mám často pocit, že zákony zde tvoří politici pro sebe, navíc jakoby odtržení od reality a od života občanů, o vlivu ostatních zájmových skupin nemluvě. Tomu se snažím při své práci v Senátu vyhýbat a bránit. Bohužel se takové způsoby, které známe spíše z Poslanecké sněmovny, po převaze levice přenášejí stále častěji i k nám do Senátu. Věřím ale, že to lidé - voliči - vnímají a svým hlasem se to pokusí zvrátit.
Co říkáte na politickou kulturu v dolní komoře? Prý v Senátu takové hádky nemíváte, je tam údajně tak nějak poklidněji. Nebo se mýlím?
Jak jsem uvedl, ano. Vnímám to stejně jako lidé a jsem tím znechucen i otráven. Poznal jsem to osobně, například na zákonu o zdravotnické záchranné službě, kdy jsem šel poslancům obhajovat své připomínky k jejich návrhu tohoto špatného zákona. Tehdy jsem přesvědčil členy výboru v Senátu i většinu senátorů napříč politickým spektrem, když mé pozměňovací návrhy odsouhlasili a schválili, ale poslanci to zamítli, a to jen proto, že tam mají své politické hrátky a spory.
V roce 2008, když jste se stal poprvé senátorem, tak jste proklamoval, že budete prosazovat tvrdou protidrogovou politiku a větší investice soukromého kapitálu do dobročinných projektů. Jak se vám tyto sliby podařilo dodržet?
Ano, jsou to problémy, které nás Pražany trápí a mě jako lékaře, otce a dědu trápí ještě více. Bohužel nejsem schopen ovlivnit vše, neboť senátor má pramalou možnost ovlivnit komunální politiky a politiku v Praze. Drogy jsou celospolečenský a celosvětový problém. Snažil jsem se, a nevzdávám to, o změnu přístupu společnosti k drogám a drogově závislým. Vše na podkladě zahraničních zkušeností, kde se to daří. Nesouhlasím tady v Čechách s některými kroky v této oblasti a ani s názory části odborníků. Nemám ale pravomoc a kompetenci to změnit. Pokud někdo z kandidátů tvrdí opak, tak lže a jen hraje líbivou písničku na slabší voliče. Nemohl jsem tehdy předvídat, že přijde ekonomická celosvětová krize, která zásadně změnila postoj privátních subjektů a chování potencionálních dárců. Stejně tak jsem nemohl tehdy předvídat, jaká bude situace ve světě, jak se nám přiblíží ekonomické dopady světových krachů nebo válečné konflikty a chování bank. Pokud v Senátu budu pokračovat, tak se budu tématům dále věnovat, protože se nevzdávám…
Můžete prozradit, jaké máte jako lékař názor na legalizaci některých drog? Kdysi jste čtenáři ParlamentníchListů.cz přes náš web odpověděl, že cigarety a alkohol ničí civilizaci mnohem více nežli jiné, široce diskutované drogy. Můžete to vysvětlit?
Ano, cigarety a alkohol ničí mnohem více lidských životů a osudů než drogy. Ale také například automobilová doprava a jídlo, respektive přejídání a nezdravý způsob života jsou pro lidi mnohem horší zlo než drogy. A drogy jsou nyní v zájmu různých represivních opatření, ale ty zmíněné závažnější vlivy nikoliv. Ptám se proč? Proč někdo stejně aktivně a represivně nezakáže auta nebo neomezí příděl jídla anebo nenařídí a nepřikáže každému sport?
Připadá mi to spíše jako hon na malou skupinu lidí a hrátky represivních složek, které nedokáží vyřešit mnohem závažnější problémy, jako je rostoucí nehodovost a její následky na zdraví a životech nebo rostoucí obezitu široké populace a nebezpečí civilizačních chorob z toho plynoucích… Vždyť to ničí celé lidstvo mnohem více! Stejně tak můžeme přeci uvažovat o tom, že zakážeme jako drogy i cigarety nebo alkohol, protože jsou pro lidstvo mnohem větším nebezpečím a rizikem a ničí mnohem více lidských životů a osudů nežli drogy. Tím se nijak nezastávám drog a nepropaguji jejich konzumaci. Naopak, jsem jejich odpůrcem a vidím při své práci, jak ničí lidi a jejich okolí. Ale navrhuji, abychom tuto problematiku skutečně řešili a postupovali dle nejlepších zahraničních zkušeností a ne pouze ukazovali represi a výsledky, se kterými se jen někdo chlubí.
Nedávno jste byl terčem médií kvůli případu muže, jehož záchranka údajně vozila mezi nemocnicemi desítky minut, protože ho nemocnice nechtěly a přitom byl v ohrožení života. Vy jste tento případ kritizoval, ale podle ředitelů nemocnic jste prý tím jen bezdůvodně strašil pacienty, a navíc jste se údajně chtěl touto kritikou zviditelnit před volbami. Nějak se mi to jejich obviňování nezdá, vždyť podobných případů bylo v minulosti více...
Zde bych nejdříve asi posté opravil mylnou informaci, kterou vytvořili novináři. Nejezdili jsme s ním po Praze od špitálu ke špitálu, ale vždy s pacientem čekáme na místě, než se najde cílové pracoviště, které pacienta přijme. Zásadně odmítám tvrzení, které považuji za účelově zavádějící a dehonestující práci Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy i mou, že jsem bezdůvodně strašil veřejnost a že se vlastně nic nestalo. To je lež! Takové případy se skutečně staly a dějí. Ty jsem si těžko mohl vymyslet. Vinu nesou nemocnice a Ministerstvo zdravotnictví, které dlouhodobě v minulosti situaci a problémy neřešily. Vůbec to nesouviselo s volbami. Vždyť to je problém Prahy více než čtyřiceti let! V prvním čtvrtletí tohoto roku jsme zaznamenali nárůst odmítnutí v pražských nemocnicích o sto procent oproti loňskému. V březnu to bylo rekordních 162 odmítnutí. Tehdy jsem napsal dopisy všem ředitelům a ministru zdravotnictví, kde jsem uvedl konkrétní čísla a popsal problémy a také jsem je upozornil, že už dva roky platí nové zákony, které jsou porušovány nemocnicemi. Zdůraznil jsem přitom, že my budeme nadále postupovat již jen dle zákonů. Dodnes ale nemám na tyto dopisy žádné odpovědi. Jenže průběžně se novináři na letitý problém ptají, proto jim odpovídám, přitom nelžu. Stejně tak naši zaměstnanci už toho mají dost a nechtějí dále snášet útrapy s tím spojené a požadují, abych s tím konečně jako ředitel i senátor něco udělal… Takže, když se vyskytly ty dva extrémní případy odmítnutí, zveřejnili jsme je. Jak vidno, tak to konečně pomohlo. Je pravdou, že to bylo i v souvislosti s nástupem nového ministra, ve kterém jsem spatřoval perspektivu možných změn k lepšímu. No a dnes je situace výrazně lepší, ale ojedinělé případy se stále vyskytují. Například v měsíci červnu to bylo 16 případů a v červenci šest případů. A ke kauze odmítnutých na Bulovce mohu sdělit, že mám již pět soudně znaleckých posudků, které nám dávají za pravdu a vyvracejí tvrzení protistrany a komise Ministerstva zdravotnictví.
Před měsícem jsem i já potřebovala pomoc záchranné služby. Musím poděkovat – sanitka u mne byla rychle a péče záchranářů byla vynikající. Horší to ale opravdu bylo s tím, co následovalo - jedna nemocnice se mne po vyšetření totiž zbavila, odvezli mne do jiné a to na Bulovku, kde jsem byla následně hospitalizovaná. Celá anabáze ale trvala dlouhých pět a půl hodiny, kdy jsem už myslela, že vypustím duši. Dá se toto nějak komentovat?
To jen potvrzuje, že jsem si nevymýšlel a že se to děje… Obávám se, že někdo bude nyní tvrdit, že jsme si to spolu domluvili nebo celé vymysleli… A ještě jsem rád, že jste s prací našich lidí byla spokojena.
Musím ovšem zmínit, že mne nemocnice na Bulovce totálně zklamala. Stará budova, staré nemocniční zařízení a podobně. Dá se s tímto něco dělat? To je na modernizaci pražských nemocnic tak málo peněz?
Ano, je to tam pořád stejné, jako když jsem tam chodil za tátou do služby, když před čtyřiceti lety pracoval na chirurgii, nebo když jsem tam byl jako pacient, nebo když jsem tam sám pracoval před více než dvaceti lety a když tam jezdím jako lékař záchranky nebo jako pacient či s rodinou, protože to je moje spádová nemocnice. Nevím, kam ty peníze zmizely. Je to vše prapodivné a nechápu, že pražské špitály mají neustále roky ztráty a dluhy, které se jen oddluží a ředitelé zůstávají a nic se vlastně neděje. Kdyby takhle fungovala záchranka, tak jsem dávno pryč. Nebo kdyby takhle fungovaly domácnosti lidí, tak jsou dávno na ulici a v exekuci a v kriminálech… Nechápu, že v jiných krajích mají krásné nové nemocnice, moderně zařízené a vybavené… Sám jsem na operaci jel raději mimo Prahu. A když jsem tehdy musel na Bulovku, tak to byla katastrofa…
Sledujete dění na Ukrajině? Jaké pocity ve vás vzbuzují dohady ohledně sankcí proti Rusku? A bojíte se, že celá krize na Ukrajině skončí válkou?
Nesleduji, nemám rád války a násilí a odsuzuji vměšování druhých. Situaci sleduji zpovzdálí a těžko mohu posoudit, když tam nežiji a nebyl jsem. Nemyslím si, že bojovat proti Rusku je správné řešení... Nebo sankce, které nic nevyřeší a jen situaci zhorší, nebo dokonce způsobí prohloubení krize v Evropě a nedej bože způsobí další válku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
