Pane hejtmane, jak z vašeho pohledu probíhá spolupráce krajů v rámci Asociace? Zvláště v této „koronavirové době“. V poslední době je slyšet určitá kritika směrem k vládě…

Když jsme se v roce 2016 poprvé sešli na Asociaci krajů ČR, paradoxně jsem vítal, že je pestrobarevná, že se bude hledat konsensus napříč politickým spektrem a bude jedno, kdo je z hnutí STAN, za KSČM, ANO, sociální demokracii nebo KDU-ČSL. Myslel jsem, že budeme táhnout za jeden provaz, ale záhy se ukázalo (a bylo to ještě za Sobotkovy vlády), že bude třeba korigovat některá vyjádření tehdejší předsedkyně Asociace krajů Vildumetzové na vrub Bohuslava Sobotky a dalších. Po změně vlády v roce 2017 jsem začal mít pocit, že se vládě podbízíme. Přitom vztah mezi kraji a vládou by měl být vyvážený, je to partnerský vztah. Samosprávy v žádné demokratické zemi nejsou podřízeny centrální vládě, ale jsou jejími partnery ve smyslu, že se hledá společné řešení na financování nejrůznějších aktivit v regionech.

Postupem času se ukázalo, že to trochu dře a střetává se to. I kvůli tomu, že dominují hejtmani, kteří jsou členy vládního hnutí ANO a často i poslanci. Asociace, která měla velmi dobré slovo, postupně slábne a slábne a nedokáže si často prosadit ani to, na co kraje mají právo. Stačí vzpomenout na nedávný spor v souvislosti s kompenzacemi daňových příjmů způsobených rozhodnutími vlády. Nekomentuji rozhodnutí vlády, ale propad, který nikdo neavizoval, s nikým neprojednal, a pak jen nastal. Obce, kterých se ten propad rovněž dotkl, se velmi správně sjednotily a prosadily si kompenzaci. Kraje ale zůstaly stranou a stalo se snad poprvé, kdy Asociace krajů ČR nevyužila nabídky Senátu, že v rámci jejich pozměňovacího návrhu ke sněmovnímu tisku přidá kraje, aby jim bylo nahrazeno to, co rozhodnutím vlády vypadlo, tedy 500 korun na obyvatele.