Německá kancléřka Merkelová se zastala „vyhnaných“ sudetských Němců. Tento akt, nebo spíše gesto, přichází v době, kdy její obliba prudce klesá. Nahání si tím podle vás tolik potřebnou a zdá se, že scházející popularitu, nebo je to součást něčeho jiného, sofistikovanějšího?

Kancléřka SRN Angela Merkelová si dne 20. června 2018, dle mého názoru, svým projevem na německém Dni útěku a vyhnání snaží zlepšit nejen svou pošramocenou oblibu, ale dává jasně najevo, že jde o další pokračování snah o revizi výsledků 2. světové války, v daném případě o zpochybňování takzvaného poválečného transferu Němců do Německa ze zemí sousedících s Německem v souladu s rozhodnutím Postupimské konference z roku 1945.

Osobně považuji vyjádření Angely Merkelové za skandální a nehorázné, která nemají omluvu. Německé kancléře by slušelo více pokory, než její vyjádření k tomu, co je už neměnným časem historie.

Ke kritice se samozřejmě přidal i Berndt Posselt, který prohlásil, že se v České republice vrací doba komunistů. Co na to říkáte?

Vyjádření Berndta Posselta, mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení, nijak nevybočuje z kontextu celkové dlouhodobé strategie, programu, snah a požadavků Sudetendeutsche Landsmannschaftu a jeho spřízněných struktur o revizi výsledků druhé světové války, na revizi Postupimské konference z roku 1945 i na revizi poválečných dekretů prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše, které jsou nedílnou součástí právního řádu ČR. Jakkoliv se Landsmanšaft snaží předstírat, že mu jde o sblížení s naším lidem, všechny jeho srazy a dokumenty sledují, byť zakrytě, konečný cíl, kterým je likvidace těchto dekretů. Výrok Bernáta Posselta - Jsme moudří, jdeme krok za krokem - by měl být pro nás varováním.