Německá kancléřka Merkelová se zastala „vyhnaných“ sudetských Němců. Tento akt, nebo spíše gesto, přichází v době, kdy její obliba prudce klesá. Nahání si tím podle vás tolik potřebnou a zdá se, že scházející popularitu, nebo je to součást něčeho jiného, sofistikovanějšího?
Kancléřka SRN Angela Merkelová si dne 20. června 2018, dle mého názoru, svým projevem na německém Dni útěku a vyhnání snaží zlepšit nejen svou pošramocenou oblibu, ale dává jasně najevo, že jde o další pokračování snah o revizi výsledků 2. světové války, v daném případě o zpochybňování takzvaného poválečného transferu Němců do Německa ze zemí sousedících s Německem v souladu s rozhodnutím Postupimské konference z roku 1945.
Osobně považuji vyjádření Angely Merkelové za skandální a nehorázné, která nemají omluvu. Německé kancléře by slušelo více pokory, než její vyjádření k tomu, co je už neměnným časem historie.
Ke kritice se samozřejmě přidal i Berndt Posselt, který prohlásil, že se v České republice vrací doba komunistů. Co na to říkáte?
Vyjádření Berndta Posselta, mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení, nijak nevybočuje z kontextu celkové dlouhodobé strategie, programu, snah a požadavků Sudetendeutsche Landsmannschaftu a jeho spřízněných struktur o revizi výsledků druhé světové války, na revizi Postupimské konference z roku 1945 i na revizi poválečných dekretů prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše, které jsou nedílnou součástí právního řádu ČR. Jakkoliv se Landsmanšaft snaží předstírat, že mu jde o sblížení s naším lidem, všechny jeho srazy a dokumenty sledují, byť zakrytě, konečný cíl, kterým je likvidace těchto dekretů. Výrok Bernáta Posselta - Jsme moudří, jdeme krok za krokem - by měl být pro nás varováním.
Psali jsme:
Podle některých politiků a médií není prolomení Benešových dekretů problém. Neotevřeme tím ale takzvanou „Pandořinu skříňku“?
Bohužel, v České republice máme nemálo zrádných politiků a médií, kteří svým vstřícným, podlézavým a zrádným chováním podporují snahy o revizi výsledků druhé světové války. Není určitě náhodou, že omluvy a projevy vstřícnosti padaly z úst Karla Schwarzenberga, Petra Pitharta, oficiální účast s poselstvím „přispět k dalšímu pokroku ve smiřování mezi Čechy a sudetskými Němci“ Daniela Hermanna, bývalého ministra kultury vlády ČR za KDÚ-ČSL na 67. sudeto-německém sjezdu, účast Pavla Bělobrádka, bývalého vicepremiéra vlády ČR za KDÚ-ČSL na 68. sudetoněmeckém sjezdu, aktivity, projevy, omluvy a vstřícnosti k potomkům vrahů našeho národa Pavla Vokřála, primátora města Brno za ANO a zastupitelstva moravské metropole. Existuje zde proto reálné nebezpečí otevření „Pandořiny skříňky“ !
Obdobné snahy se objevují i v německo-polských vztazích, ale Polsko je vždy rázně utne. A obratem vmete problém válečných reparací, což je u nás téměř tabu…
Přestože se kauza reparačních povinností Německa vůči Československu táhne již více než padesát let, stále se nedaří tyto povinnosti Německa vůči Československu vyřešit. Bohužel, přispěla k tomu i podepsaná Česko-německá deklarace podepsaná v roce 1997 obsahující ustanovení, že otázkami válečných reparací nebude Česká republika Německo zatěžovat. Toto ubezpečení, bohužel, ovlivnilo další postup či nepostup ze strany České republiky na rozdíl od postupu Polska, ale i Řecka.
Také z maďarské strany zazní občas slova o neuznání Benešových dekretů. Mohli bychom něco podobného očekávat i z rakouské strany, kde se komplet generačně vyměnila vládnoucí garnitura?
Přestože jsou poválečné dekrety prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše týkající se organizovaného odsunu Němců nedílnou součástí právního řádu, vzhledem k současnému vývoji celkové situace nejen v Maďarsku či Rakousku, v Evropě, zvláště ve SRN, není vyloučeno, že se objeví snahy, pod různými záminkami a tzv. přikrytím jinými požadavky, na revizi těchto dekretů.
Není toto podle všeho důkazem o začínající další studené válce?
Doufejme, že k další studené válce v Evropě nedojde.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
