Kritici Evropské unie často upozorňují, že dnes jde o jinou EU, než do které jsme v roce 2004 vstupovali. Vy jste byl hned v tom roce zvolen do Evropského parlamentu a působil jste v něm dvě funkční období, takže jste vývoj mohl sledovat skutečně zblízka. Jak se podle vás Evropská unie měnila a jaký vliv to mělo na Evropský parlament?

Evropská unie se od roku 2004, kdy do ní Česká republika vstoupila, proměnila jak institucionálně, tak také v obsahu politiky, kterou prováděla. V institucionální rovině byla přelomem Lisabonská smlouva, která převedla na EU řadu nových kompetencí a velkou řadu kompetencí převedla do rozhodování tzv. kvalifikovanou většinou. To jednoznačně oslabilo suverenitu členských států a vedlo k případům přehlasování například u migračních kvót. V rovině evropské legislativy došlo k radikálnímu „ozelenění“ tím, že se schválil tzv. klimatický balíček. Evropská unie stanovila závazné cíle pro různé kategorie emisí a začala vymáhat jejich plnění. Zavedly se rovněž závazné cíle pro biopaliva a další opatření typu zákazu klasických žárovek, štítkování domů, bílého zboží a tak dále. Všechna tato opatření lidem zvýšila životní náklady. Kromě těchto politik ale došlo ještě také k rozšíření EU a nakonec i k brexitu. Evropský parlament v tom všem hrál aktivní roli.

Jaká je podle vás váha jedenadvacetičlenného českého zastoupení v Evropském parlamentu a podařilo se mu někdy iniciovat a prosadit něco, co by bylo vyloženě ku prospěchu České republice?